31 C 162/2018-258 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou z 12. 8. 2018 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 190 250 Kč a náhrady škody ve výši 35 000 Kč s přísl. a omluvy, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně (dále jen„ městský soud“) v řízením vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), a to podle zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalobkyně uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované dne 11. 8. 2018. Žalobkyně je matkou nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum] (dále jen„ nezletilá“), která je [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizováno] [stav] Nezletilá je v péči žalobkyně. Nesprávný úřední postup shledává žalobkyně zejména v tom, že soud zahájil řízení, ačkoliv pro to nebyly dány důvody, a za opatrovníka její nezletilé dceři ustanovil orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD“), který podal návrh na zahájení řízení. Újmu žalobkyně shledává zejména ve dva roky trvajících obavách z odebrání dcery z péče a v nákladech vynaložených za právní zastoupení ve zbytečně vedeném řízení. To, že se OSPOD vůči žalobkyni dopustil pochybení, později konstatoval, jak nadřízený správní orgán, tak Veřejná ochránkyně práv, tak i Ministerstvo práce a sociálních věcí. K výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně nemajetkovou újmu v celkové výši 190 250 Kč specifikovala tak, že částku 50 000 Kč požadovala za nesprávný úřední postup Městského soudu spočívající v neodůvodněném zahájení řízení o výchovném opatření (nárok A), když soud zahájil řízení o uložení výchovného opatření usnesením z 12. 2. 2016 poté, co se na něj obrátil OSPOD s návrhem na uložení výchovného opatření, ačkoliv z návrhu bylo zcela zřejmé, že pro řízení o uložení výchovného opatření nejsou dány zákonné podmínky. Tímto nesprávným úředním postupem soudu byla žalobkyně po dva roky zcela zbytečně vytavena zpochybňování svých rodičovských kompetencí a obavám, že jí bude nezletilá odebrána z péče. Zdůraznila, že rozhodnutí o zahájení řízení neobsahuje žádné odůvodnění, ani žádný odkaz na zákonné ustanovení, podle nějž soud takové řízení zahájil. Má za to, že takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. V návrhu doručeném soudu bylo uvedeno, že dle názoru OSPOD žalobkyně svým chováním a jednáním poškozuje zájmy nezl. dcery, pro posouzení, jaké výchovné opatření je v zájmu nezletilé, je potřeba odborného posouzení a proto bylo navrženo vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie. Žalobkyně upozornila, že návrh na znalecké vyšetření rodiče za účelem uložení výchovného opatření není uveden mezi návrhy, jež může OSPOD na soud podávat, a to ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Soud zahájil vůči žalobkyni řízení o uložení výchovného opatření na základě návrhu, jenž OSPOD nebyl oprávněn podat a pokud soud zahájil řízení z moci úřední, neuvedl ve svém odůvodnění žádné důvody, proč tomu tak učinil. Částku ve výši 50 000 Kč považovala za nesprávný úřední postup spočívající v soustavném směšování postupu v řízení (nárok B), kdy v některých aspektech v řízení postupoval městský soud jako v řízení zahájeném na návrh a v jiných aspektech postupoval jako v řízení zahájeném ex-offo. Znaky nakládání s podáním jako s podmětem shledávala žalobkyně v tom, že se soud nezabýval podjatostí OSPOD. Pokud by totiž k podání přistupoval jako v návrhu, musel by podle zákona ustanovit nezletilé jiného opatrovníka, než navrhující OSPOD. V usnesení o zastavení řízení se soud vyjádřil následovně: Podáním z 11. 1. 2018 soudu doručeným téhož dne vzal kolizní opatrovník svůj návrh – správně podnět k zahájení řízení o výchovném opatření zpět. Z uvedeného je zřejmé, že soud se rozhodl k podání OSPODU přistupovat jako k podnětu. Naopak znaky nakládání s podáním jako s návrhem shledává žalobkyně v tom, že soud ve svém usnesení z 12. 2. 2016, jímž napadené řízení zahájil, neuvedl žádná vlastní zjištění, kterým by odůvodnil zahájení řízení. Vycházel pouze z podání OSPOD. Dalším znakem svědčícím pro nakládání s podáním jako s návrhem je skutečnost, že soud řízení zastavil poté, co OSPOD vzal svůj návrh zpět. Uvedeným nesprávným úředním postupem byly znásobeny obavy žalobkyně, že jí bude dcera odebrána, neboť soud se neřídil zákonem. Dále žalobkyně požadovala částku ve výši 50 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v chybném ustanovení kolizního opatrovníka, respektive v ignorování návrhů na jeho změnu (nárok C). Soud totiž za kolizního opatrovníka nezletilé určil OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení, když soud sice v usnesení o zahájení řízení ustanovil opatrovníkem nezletilé statutární město, ale k jednáním vždy docházela pouze pracovnice z Městské části [část obce], tedy z OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení. Uvedený postup je v zřejmém rozporu s § 469 odst. 2 z.ř.s., který stanoví: Opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení. Odkázala na věc Havelka proti České republice, kdy situace, že opatrovníkem dětí byl určován OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení, byl kritizován i Evropským soudem pro lidská práva. Dle žalobkyně tedy soud v rozporu se zákonem jmenoval opatrovníkem [příjmení], který vůči ní postupoval nezákonně a podal návrh na uložení výchovného opatření. Uvedený nesprávný úřední postup soudu opětovně násobil obavy žalobkyně, že jí bude odebrána dcera. Akcentovala, že z uvedeného důvodu též žádala o změnu opatrovníka, avšak o jejím návrhu nebylo rozhodnuto po celou dobu trvání řízení. Částku ve výši 13 416,50 Kč pak považovala za nesprávný úřední postup, spočívající v nerespektování omluvy žalobkyně a ignorování žádosti o odročení ze dne 26. 5. 2016 (nárok D). Jednání ve věci bylo nařízeno na 30. 5. 2016, žádosti žalobkyně o odročení uvedeného jednání nebylo vyhověno, a skutečnost, že se žalobkyně a její právní zástupce z jednání omluvili, nebyla uvedena v protokolu. Důvodem omluvy byla skutečnost, že předchozí právní zástupkyně žalobkyně odmítla v případu pokračovat, neboť z jednání o výživném se stalo řízení o uložení výchovného opatření, na které se nespecializovala. V protokolu z uvedeného jednání je naopak výslovně uvedeno, že soud bude po žalobkyni požadovat zdůvodnění její nepřítomnosti. Přitom z doručenky je patrné, že zpráva byla soudu doručena již dne 26. 5. 2016. Jako pátý nárok požadovala žalobkyně částku ve výši 13 417 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nevhodném spojení řízení o výchovném opatření s řízením o změně výživného (nárok E), když z žádného soudního rozhodnutí taková skutečnost nevyplývala. Věc šla vyvodit nepřímo pouze z toho, že byla vedena pod stejnou spisovou značkou. Žalobkyně má za to, že spojení řízení nebylo vhodné z důvodu rozdílného postavení stran v rámci jednotlivých řízení, kdy rodiče nezletilé vystupovali v protichůdném zájmu, když v řízení o výživném vystupovali v protichůdném postavení -matka versus otec, naopak chvíli zase v zájmu stejném, když nesouhlasili s řízením o výchovném opatření a s navrhovanými postupy kolizního opatrovníka. Žalobkyně měla zmatek v tom, co se bude na kterém jednání probírat. Často se z tohoto důvodu nemohla ani na soudní jednání řádně připravit, když řada rozhodnutí či písemností soudu byla chybně označována. Namítala, že usnesení soudu o spojení věcí nemohla napadnout opravným prostředkem, a to jednak z důvodu, že soud uvedené usnesení vůbec nevydal a dále z důvodu, že na základě judikatury se jedná o usnesení, kterým se upravuje pouze vedení řízení a odvolání tak není přípustné. Konečně jako poslední nárok z nemajetkové újmy požadovala částku ve výši 13 416,50 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nerespektování dostupných informací (nárok F), neboť městský soud ignoroval závěry, k nimž dříve dospěl Krajský soud v Brně jako odvolací soud v řízení o výživném ve svém rozsudku z 11. 11. 2014 č.j. [spisová značka], v němž uvedl, že nezletilá trpí zdravotními problémy, jež mají svůj původ v jejím předčasném narození. Z celkového kontextu otázek zadaných znalci a vedení řízení poté vyplývalo, že soud shledává možná pochybení ve stavu k výchově nezletilé právě na straně žalobkyně v pozici matky. Všechny tyto okolnosti opětovně prohloubily obavy žalobkyně, že jí bude její jediná dcera odebrána. Konečně žalobkyně požadovala náhradu škody ve výši 35 000 Kč, když se v řízení o uložení výchovného opatření nechala zastoupit advokátem. Náklady za právní zastoupení nebyly žalobkyni v konečném rozhodnutí přiznány a vznikly toliko jen z důvodu právního zastoupení v bezdůvodně zahájeném řízení o uložení výchovného opatření. Závěrem uvedla, že na základě nesprávného úředního postupu soudu skutečně zažívala intenzivní obavy, že soud nařídí ústavní výchovu nezletilé. Trpěla pocitem intenzivní úzkosti, silnými bolestmi hlavy, problémy se spánkem, pocity beznaděje. Obávala se vyh