42 C 85/2018-55 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 1 036 402 Kč, způsobené mu nezákonným trestním stíháním v řízení před Městským soudem Praze, sp.zn. 56 T 7/2015, které bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 10. 2014 vydaným Policii ČR ÚOOZ SKPV Odbor násilí č.j.: UOOZ [číslo], pro trestný čin, resp. zločin podvodu § 209 odst.1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, po skončení vyšetřování byla na mě podána obžaloba pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Řízení bylo pravomocně skončeno poté, co byl žalobce rozsudkem MS v [obec] ze dne 21. 4. 2016 obžaloby v celém rozsahu zproštěn proto, že žalovaný skutek nebyl trestným činem, přičemž tento rozsudek potvrzen rozhodnutím VS v [obec] o zamítnutí odvolání ze dne 25. října 2016, sp. zn. 7To 86/2016. V důsledku nezákonného trestního stíhání nárokoval žalobce náhradu škody za náklady obhajoby, když před hlavním líčením pověřil svojí obhajobou advokáta, který po skončení řízení vyúčtoval své služby ve výši 116.402 Kč a žalobce mu tuto částku zaplatil. Dále žalobce uplatnil nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 920 000 Kč, když ještě před začátkem trestního stíhání uzavřel 18.4.2014 Smlouvu o poskytnutí služeb se společností [právnická osoba], přičemž uvedená částka je sjednanou fixní odměnou z této smlouvy. Smlouva však byla v reakci na zahájení mého trestního stíhání a s ním spojené neobvyklé medializace (věc byla navíc spojena s dvojnásobnou vraždou), objednatel služeb od smlouvy jednostranně odstoupil. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 12.4.2017, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 12.4.2017 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 1.036.402 Kč, sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 96.200 Kč a z náhrady ušlého zisku ve výši 920.000 Kč. Požadavku žalobce na poskytnutí náhrady nákladů právního zastoupení žalovaná vyhověla co do částky 70.600 Kč, ve zbytku nároky žalobce zamítla dne 15. 10. 2018. Oproti předloženému přehledu úkonů právní služby žalovaná nehradila poradu s klientem ve dne 3. 12. 2015, když první porada je součástí úkonu přípravy a převzetí obhajoby, a dále pak nehradila porady s klientem ve dnech 11. 12. 2015, 22. 1. 2015, 28. 1. 2016, 2. 3. 2016, 10. 3. 2016, 14. 4.2016, 21. 4. 2016 a 24. 10. 2016, které nebyly žalované nijak doloženy. Dále žalovaná uhradila za účast při hlavním líčení konaném dne 8.3.2016 (od 9:00 hod do 11:25 hod a od 13:00 hod do 13:50 hod) odměnu za 2 úkony právní služby a zároveň náhradu za ztrátu času ze přerušení jednání za 4 započaté půlhodiny (tedy nikoliv účtovanou odměnu za 3 úkony právní služby). Co se týče ušlého zisku, vyčísleného žalobcem ve výši 920.000 Kč, žalovaná poukázala na to, že dle znění Smlouvy o spolupráci měla být fakturace prováděna dílčími fakturami za každý měsíc (tedy žalobci tak měla být poskytnuta odměna nejméně za období od 1. 9. 2014 do 9. 12. 2014). Žadateli rovněž nic nebránilo, aby po dobu svého trestního stíhání vykonával jinou výdělečnou činnost. Existence škody v tvrzené výši tak nebyla žalobcem prokázána a zůstává sporná. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Před zahájením prvního jednání vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 70 600 Kč, a to s ohledem na to, že žalovaná 17.10.2018 plnila, přičemž vedle zbývajícího předmětu řízení nadále požadoval úrok z prodlení ze zpětvzaté částky do dne její úhrady. 4. Soud o částečném zastavení řízení rozhodl usnesením č.j. 42 C 85/2018-44 ze dne 16.12.2020 5. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že byl žalobce trestně stíhán, přičemž jeho stíhání se následně ukázalo být nezákonné, přičemž u žalované následně uplatnil nárok na náhradu obhajného a ušlého zisku, který mu měl v důsledku trestního stíhání být způsoben. 6. Žádostí o mimosoudní odškodnění, doručenou žalobcem Ministerstvu spravedlnosti 12.4.2017, uplatnil žalobce u žalované nárok, uplatněný následně žalobou. 7. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 15.10.2018 byl vypořádán nárok na předběžné projednání nároku žalobce ze dne 12.4.2017, přičemž byly v dané věci uznány některé úkony právního zastoupení (s výjimkou vyjmenovaných úkonů) a přiznaná částka ve výši 70.600,00 Kč měla být zaslána na jeho účet. Nárok na náhradu ušlého zisku žalovaná odškodnit odmítla. 8. Dle stvrzenky z 2.12.2016, vystavené Advokátní kanceláří [příjmení] & [příjmení], uhradil žalobce částku 96.200,00 Kč za právní zastoupení v trestní věci 56 T 7/2015. 9. Usnesením Policie ČR ze dne 13.10.2014, č.j. UOOZ-2159/TČ-2012-290010 ze dne 13.10.2014 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobce za zvlášť závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. spáchaný ve spolupachatelství podle ustanovení § 23 zákona č. 40/2009 Sb. 10. Dle Smlouvy o poskytování služeb, uzavřené mezi [právnická osoba] jako objednatelem a žalobcem jako poskytovatelem, podle které bylo předmětem smlouvy závazek poskytovatele zajistit organizaci kompletní stavebně-technologické části při obnově a rekonstrukci objektu 07 – rafinérie jedlých olejů na adrese [adresa], okres [okres], v období od září 2014 do dubna 2016 dle pokynů a požadavků objednatele. Cena za předmět díla bez DPH byla smluvena na částku 920 tis. Kč, přičemž v rámci fakturačních a platebních podmínek bylo sjednáno, že za přípravné období, tedy září a říjen roku 2014 bude poskytovatel fakturovat částku 35 000 Kč za měsíc. Od listopadu 2014 bude činit výše měsíční fakturace poskytovatele částku 50 000 Kč za měsíc. Splatnost faktury činí 14 dnů ode dne jejího předání zástupci objednatele ve věcech smluvních, a současně je sjednána smluvní pokuta. Fakturace má být prováděna dílčí fakturou za každý uplynulý kalendářní měsíc v následujícím měsíci, se souhlasem technického zástupce objednatele. 11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vyd