44 C 60/2020-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22. 12. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 239 400 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 172/2012 (dále jen„ posuzované řízení“). 2. V žalobě uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 12. 10. 2012 žalobou podanou jeho právním předchůdcem Dr. [jméno] [celé jméno žalobce], který již v té době byl starobním důchodcem pokročilého věku ([datum narození]) se špatným zdravotním stavem (držitel ZTP/P). Řízení bylo v listopadu 2012 přerušeno, přestože soud věděl o pokročilém věku a špatném zdravotním stavu právního předchůdce žalobce. K jeho odvolání bylo Městskému soudu v Praze (dále též jen„ soud I. stupně“ či„ soud“) odvolacím soudem uloženo, aby konal. Vrchnímu soudu v Praze (dále též jen„ odvolací soud“) však takové rozhodnutí trvalo 10 měsíců, což nelze spatřovat jako přiměřené (vedeno pod sp. zn. 7 Cmo 30/2013). Následně bylo první jednání soudu I. stupně nařízeno až na 12. 11. 2014. Dne 4. 2. 2015 byl podán opravný prostředek a následovala nečinnost soudu v délce 2 let (řízení vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 7 Cmo 160/2015). Dne 16. 3. 2017 bylo řízení přerušeno z důvodu úmrtí Dr. [jméno] [celé jméno žalobce]. Dědické řízení bylo pravomocně skončeno dne 4. 5. 2017. Dne 3. 7. 2017 zaslal účastník řízení odvolacímu soudu sdělení, že dědické řízení bylo pravomocně skončeno a požádal ho o pokračování v řízení. O tom však bylo rozhodnuto až dne 16. 4. 2018. Po následné další nečinnosti soudu bylo jednání nařízeno až na den 15. 2. 2019, kdy bylo jednání odročeno na neurčito. Další jednání se konalo dne 15. 11. 2019, kdy bylo vyhlášeno rozhodnutí, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno až dne 6. 1. 2020, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Podle žalobce došlo k bezdůvodným průtahům i v řízení před odvolacím soudem. Celé řízení trvalo 7 let a 3 měsíce, což je podle žalobce dobou nepřiměřeně dlouhou, přičemž soud byl po dobu 5 let naprosto nečinný. Právnímu předchůdci žalobce byl v září 2011, tedy i v době podání návrhu, přiznán průkaz ZTP/P, resp. výhody invalidy III. stupně. Soudu byl tento stav znám a měl proto postupovat přednostně, tj. v nejkratším možném termínu. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou intenzivněji vnímány osobami v pokročilejším věku a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práv. Řízení bylo podle žalobce po skutkové stránce jednoduché, nebylo třeba provádět výslechy svědků, znalců či zpracovávat znalecké posudky, aj. Soud provedl pouze listinné důkazy. Také složitost po právní stránce byla nízká. Význam předmětu řízení pro žalobce byl vysoký, neboť hrozilo, že bude schválen postup, který by umožňoval zkrátit obchodní jmění [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. o cca 40 000 000 Kč. Hrozilo tak zkrácení obchodního podílu žalobce minimálně o 6,25 % x 40 000 000 Kč = 2 500 000 Kč. Tato částka několikanásobně přesahuje roční příjem žalobce. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. také rostlo napětí a docházelo k slovnímu napadání a útokům, což by se při přiměřené délce soudního řízení stát nemuselo. Žalobce se na nepřiměřené délce řízení nijak nepodílel. Naopak proti rozhodnutí o přerušení řízení podal žalobce odvolání a odvolací soud mu vyhověl. Je tak vysoce pravděpodobné, že bez podání odvolání by řízení ještě více protáhlo. S odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), požadoval žalobce za první dva roky řízení a dále za každý další rok jeho trvání celkem částku 20 000 Kč, tj. celkem 126 000 Kč, kterou navýšil z důvodů shora uvedených o 90 % na 239 400 Kč. K požadované částce 20 000 Kč ročně dále uvedl, že od vydání Stanoviska v dubnu 2011 do prosinec 2020 dosáhla inflace téměř 20 %, pročež se přiměřené zadostiučinění musí k prosinci 2020 pohybovat v rozmezí 18 000 Kč až 24 000 Kč. S ohledem na dlouhou nečinnost soudu považoval za přiměřené odškodnění ve výši 20 000 Kč ročně s modifikací za první dva roky. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 15. 2. 2021 potvrdila, že žalobce u ní dne 17. 6. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 239 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost neprojednala, neboť neměla k dispozici příslušný spis Městského soudu v Praze sp. zn. 81 Cm 172/2012 a má tak poznatky pouze poznatky z tvrzení žalobce. S ohledem na uvedené tak nemůže žádné z tvrzení žalobce učinit nesporným, stejně tak nemůže učinit nesporným splnění ani jedné ze základních podmínek, s nimiž je přiznání nároku na existenci nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) spojeno, tj. existenci nesprávného úředního postupu, vzniku nemajetkové újmy ani příčinné souvislosti mezi uvedenými dvěma předpoklady. Dále uvedla, že z dostupných informací řízení plyne, že celková délka posuzovaného řízení činila 7 let a 2 měsíce, ve věci bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, řízení bylo přerušeno z důvodu probíhajícího dědického řízení, z čehož je zřejmé, že věc byla do jisté míry zatížena procesně. Význam předmětu řízení pro žalobce vyhodnotila jako standardní, neboť šlo o obchodní spor, který podle ustálené judikatury ESLP nepatří mezi typy řízení, u nichž se zvýšený význam presumuje. Na straně žalobce vystupoval až do srpna 2016 právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a lze tak předpokládat, že žalobce se řízení přímo účastnil až po skončení dědického řízení, a to společně se svou matkou [příjmení] [jméno] [příjmení], která se zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze shodného titulu domáhá u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 238/2020. V tomto ohledu tak podle žalované jde o tzv. sdílenou újmu (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17), kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnické osoby). S ohledem na uvedené okolnosti měla žalovaná za to, že délka řízení byla přiměřená, pročež navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 4. S vyjádřením žalované vyslovil žalobce nesouhlas v písemném podání ze dne 31. 5. 2021. Pokud jde o složitost řízení po procesní stránce, uvedl, že odvolací soud musel v řešeném případě korigovat rozhodnutí soudu I. stupně, a to ve dvou případech. Nejdříve, když se soud I. stupně snažil nezákonně řízení přerušit, a podruhé, když měnil rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé. Procesní složitost tak byla zapříčiněna žalovanou, neboť vydala rozhodnutí, která byla zrušena, resp. měněna, což se promítlo do prodloužení doby řízení. Průtahy v řízení pak byly od počátku vnímány i samotným žalobcem, který například za svého otce nahlédl do spisu dne 26. 11. 2014. Chování žalované, která se v šestiměsíční lhůtě k žádosti žalobce o odškodnění nevyjádřila, je podle žalobce dalším důvodem pro navýšení částky odškodnění. 5. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce souhlasil v podání ze dne 31. 5. 2021; žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 2. 2021). 6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 7. Žalobce u žalované uplatnil předmětný nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 17. 6. 2020 (zjištěno z žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 17. 6. 2020). Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalovaná žádost žalobce věcně neprojednala. 8. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 81 Cm 172/2012 soud zjistil následující: Posuzované řízení bylo zahájeno dne 12. 10. 2012 právním předchůdcem žalobce, jeho otcem RNDr. [jméno] [celé jméno žalobce], který se žalobou podanou proti [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. (v níž měl podíl) domáhal určení neplatnosti usnesení valné hromady této společnosti ze dne 16. 7. 2012. Žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku a soud mu proto dne 23. 10. 2012 doručil k vyplnění prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Žalobce uvedené soudu vrátil vyplněné dne 30. 1