45 C 77/2020-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 608 959 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28.04.2017 [číslo] na jejímž základě žalované poskytl zápůjčku peněžních prostředků ve výši 200 000,00 Kč. K výplatě zápůjčky žalované došlo dne 03.05.2017 na účet, označený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře, tj. ve 60 měsíčních splátkách ve výši 9 327,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2017. Splátkový kalendář tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení poskytnuté zápůjčky, zaslaného žalované na dodejku. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky, když uhradil pouze měsíční splátky za období od 19.6.2017 do 20.05.2019. V důsledku prodlení žalovaného především vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo]), b) smluvních ujednání smlouvy v celkové výši 2 704,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 746,16 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 746,16 Kč. Podle uzavřené smlouvy dále platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 212,51 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 1 212,51 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 8.3. smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 30 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celé zápůjčky. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 30 dnů u splátky [číslo] splatné dne 22.07.2019. K datu 22.09.2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky. Podle bodu 8.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak na jistinu zápůjčky, tak na běžný úrok zápůjčky a staly se součástí nové jistiny zápůjčky (dále též jen„ nová jistina zápůjčky“). Výše této nové jistiny zápůjčky tak činila částku 326 445,00 Kč. Tuto novou jistinu zápůjčky byl žalovaný povinen dle uzavřené smlouvy o zápůjčce uhradit nejpozději v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do 23.09.2019. Podle bodu [číslo] smlouvy o zápůjčce je žalobce oprávněn požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny zápůjčky platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (tedy z celé nové jistiny zápůjčky). Podle článku 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce platí, že v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 8), b) smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek zápůjčky uvedených ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil novou jistinu zápůjčky po zesplatnění zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů ode dne kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniklo žalobci dále právo na zaplacení této smluvní pokuty dle článku 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce, tedy smluvní pokuty ve výši 279 810,00 Kč. Žalobce z této smluvní pokuty požaduje touto žalobou pouze částku ve výši 279 810,00 Kč. Tato smluvní pokuta se stala v souladu s uzavřenou smlouvou splatnou ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. K této částce odpovídající této smluvní pokutě přirůstá zákonný úrok z prodlení. Dluh žalovaného vůči žalobci tak sestává z aktuální zbývající dlužné nové jistiny zápůjčky ve výši 326 445,00 Kč s úrokem z prodlení, neuhrazené smluvní pokuty za prodlení žalované více než 15 dní se splátkami [číslo] za prodlení žalované se splátkou [číslo] více než 30 dní v celkové výši 2 704,00 Kč s úrokem z prodlení, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek zápůjčky v celkové výši 279 810,00 Kč s úrokem z prodlení, částky ve výši 1 200,00 Kč jakožto minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Pro zjednodušení požadoval žalobce zákonný úrok z prodlení až od 22. dne po shora popsaném zesplatnění zápůjčky, tedy od 14.10.2019. 2. Žalovaný prostřednictvím svého ustanoveného opatrovníka žalobní nárok neuznal a k žalobě uvedl, že původní zapůjčená částka činila 200.000 Kč, žalovaný postupně uhradil [číslo], přitom na rámec již zaplaceného je žalobcem požadována částka 610.159 Kč. Ještě dne 20.05.2019 připsána řádná splátka (25) a ze smlouvy řádně plněno (termín této splátky nicméně až k 22.06.2019) / již dne 22.09.2019 odeslána na žalovanou výzva obsahující požadavek na téměř 610.000 Kč (přitom již zaplaceno 33.175 Kč nad rámec čerpané půjčky), tedy během tří měsíců došlo k navýšení hodnoty zápůjčky o přibližně 300%. Jakkoli má většina dílčích argumentů, rádoby odůvodňujících opodstatněnost žalovaného nároku oporu ve smlouvě, smlouva, vedoucí k takto (zrůdnému) výsledku nemůže být shledána souladná s dobrými mravy, resp. se zásadami poctivého obchodního styku. Žalobci se během 24 měsíců nejenže vrátilo 100% jím poskytnutých prostředků, ale i cca. 27% nad rámec, z uvedeného nelze jistě bez dalšího dovodit neexistenci jakéhokoli zbytkového nároku – uplatňování ale 3násobku původně zapůjčené (nota bene dávno zaplacené) částky je jednání hraničící s lichvou, a jistě nazasluhující právní ochrany. Ke smluvní pokutě dle čl. 8 smlouvy žalovaný uvedl, že žalobce především netvrdí, zda splátky [číslo] finálně byly, či nebyly uhrazeny. Pokud však smlouva stanoví, že po 30 dnech prodlení s kteroukoli splátkou se automaticky sesplatňuje celý zbytek, neexistuje scénář, aby byla kterákoli ze splátek po splatnosti 30 dnů a současně kterákoli (další) po splatnosti 15 dnů. Pře periodicitě splátek cca. 1 x měsíc je na 31. den po splatnosti prvé z dlužných splátek celý dluh sesplatněn, neskýtá se zde prostor pro jakékoli další prodlení u jakékoli další splátky. Nárok žalobce ohledně smluvní pokuty přesahující tento časový rámec je tak přinejmenším nejasný. Dále pokud smlouva stanoví automatické sesplatnění zbytku již 31. den po splatnosti kterékoli splátky, a pokud z poskytnutého přehledu plyne, že první neuhrazená splátka měla spatnost ke dni 22.07.2019, není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje termín sesplatnění právě ke dni 22.09.2019. Prizmatem (pravděpodobně) nesprávného určení data sesplatnění zbytku dluhu je potřeba nahlížet i na správnost výpočtu ohledně žalobcem tvrzené jistiny a všech navazujících částek (logicky bude dopadat na vše – od jistiny, přes tvrzené příslušenství až po náklady řízení). Co se týče„ nové jistiny“ dle čl. 8 smlouvy + 50% navrch dle čl. 8 smlouvy je smluvní konstrukce, umožnující kterékoli straně„ šmahem ruky“ udělat z veškerého, dosud nesplaceného úroku„ novou jistinu“ pokusem o legitimizaci v podstatě lichevní praktiky, jelikož reálný dopad do sféry protistrany je zcela neúnosný (v přepočtu řádově stovky % p.a.) ¨. Takové ujednání je tak v rozporu s dobrými mravy, poctivým obchodním stykem (příp. obch. zvyklostmi) a celkově v pořádku. Jestliže navíc žalobce dovozuje dílčí nárok na 50% z nové jistiny počínaje 6. dnem po sesplatnění půjčky, s ohledem na to, že on sám je v otázce data sesplatnění, a tímto vzniku nové jistiny, mírně zmaten, není jistý ani jeho nárok v uvedeném smyslu a rozsahu. Samotná smlouva o zápůjčce nevznikla přímo mezi účastníky řízení, dosud není doloženo splnomocnění tam uvedeného (zastupujícího) subjektu, dokument navíc není nikým jiným, než právě žalovanou podepsán – smlouva fakticky nevznikla a není. Dále namítl, že smluvní strany v rámci smluvní dokumentace podepisovaly i Prohlášení o splnění informační povinnosti zapůjčitele ze dne 28. dubna 2017 (dále jen prohlášení) jak patrno z tohoto – strany se ujednaly na rozhodčí doložce (nazvané jako„ rozhodčí smlouva“ – obsažené však v tematicky zcela nesouvisejícím, ve své podstatě samostatném dokumentu …), a to pro případ jakýchkoli sporů ze smlouvy, je proto s podivem, že věc je řešena právě před nadepsaným soudem, a nikoli rozhodcem, kterých má zajisté subjekt jako je žalobce v záloze několik. Žalobce by tedy měl uvést, že jakýkoli nárok z dané smlouvy dosud nebyl uplatněn,