45 C 78/2019-107 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně (resp. původně žalobci) se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu částku ve výši 265.000 Kč, způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 243/2006. Řízení v této bylo zahájeno podáním mé žaloby k soudu dne 23.11.2006 bylo vedeno u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn.: 7 C 243/2006. Předmětem tohoto řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, který bez právního titulu užíval pozemky ve vlastnictví navrhovatelů. Uvedený stav neoprávněného užívání majetku navrhovatelů ze strany žalovaného trval do roku 1993 ke dni podání žaloby, přičemž skončil až dne 31.3.2012. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že toto bylo ukončeno ke dni 28.3.2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 22.6.2018. Ode dne podání žalobního návrhu do dne pravomocného ukončení celého řízení uplynulo téměř 12 let, což je dle žalobkyně s ohledem na předmět řízení - vydání bezdůvodného obohacení dobou zcela zřejmě nepřiměřenou. V řízení přitom nebylo zapotřebí zkoumat, zda k bezdůvodnému obohacení došlo, ale v jakém rozsahu. Délka soudního řízení pak vedla mimo jiné k tomu, že žalovaný po dobu téměř šesti let v průběhu soudního řízení nadále užíval pozemky navrhovatelů bez právního důvodu, tedy zcela vědomě porušoval vlastnická práva navrhovatelů, což u žalobců vedlo k nejistotě. Soudní projednání věci tak umožnilo pokračování závadného jednání žalovaného. Žalobci tak cítili bezmoc, spočívající v dlouhodobé nemožnosti užívat vlastní majetek při vědomí jeho opakovaného poškozování činností žalovaného, což poznamenalo jejich víru v právní stát. Dle žalobkyně lze důvodně předpokládat, že jestliže by soud dospěl v přiměřené lhůtě k rozhodnutí ve smyslu podané žaloby, žalovaný by dále nepokračoval ve svém závadném jednání. Žalovaný přestal pokračovat ve svém závadném jednání až poté, kdy soud prvního stupně vynesl částečný rozsudek, který byl však vynesen téměř pět let po podání žaloby. Mezi vynesením tohoto částečného rozsudku a vynesením konečného rozhodnutí uplynulo téměř sedm let. V souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze vznikla navrhovatelům nemajetková újma v celkové výši 265.000 Kč (zadostiučinění ve výši 100.000 Kč za celkovou újmu způsobenou jim prodlevami v řízení a zadostiučinění ve výši 165.000 Kč, tvořeného zadostiučinění ve výši 15.000 Kč za každý rok trvání uvedeného řízení. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě citované škody dne 10.12.2018, žalovaná však žádosti žalobců do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobci požadovali, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná tvrzené nároky v žalobě neuznala, a to ani částečně. Konstatovala, že žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7C 243/2006, uplatnili u žalované podáním, které bylo žalované doručeno dne 24.10.2018. Žalované se dosud nepodařilo uvedený nárok mimosoudně projednat. Předmětné řízení trvalo pro žalobce 11 a půl roku. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, z nichž soud I. a II. stupně rozhodovaly v meritu věci každý dvakrát, Nejvyšší soud jednou. Dokonce bylo během řízení rozhodováno o ústavní stížnosti Ústavním soudem. Obě strany řízení se na jeho délce významně podíleli. Během řízení bylo podáno množství různých návrhů a podání (zejména předběžných opatření), o kterých musel soud rozhodovat, soud musel účastníky opakovaně vyzývat k doplnění podání. Účastníci často měnili své procesní návrhy. Žalovaná má za to, že délku řízení trvající přes 11 let nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou. Určitý průtah během řízení lze tolerovat. Žalobci ani průtahy v řízení nespecifikují, ani netvrdí. Žalovaná má za to, že v řízení nebyly nedůvodné průtahy ze strany soudů. S ohledem na uvedené má žalovaná uzavřela, že délku řízení lze s ohledem na složitost a podíl účastníků hodnotit jako přiměřenou. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. V doplnění vyjádření ze dne 12.10.2021 žalovaná nad rámec již uvedeného konstatovala, že již již mimosoudně projednala předmětný nárok, tento shledala částečně důvodným, proto žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 67.733 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že celková délka řízení činila 11 let a 7 měsíců, v řízení bylo procesně rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a soudem Ústavním. Nalézací a odvolací soud meritorně rozhodovaly každý dvakrát, Nejvyšší soud a Ústavní soud každý jednou. Věc vykazovala vyšší míru právní, resp. procesní, i skutkové složitosti – soud zadával čtyři znalecké posudky, celkem vycházel z šesti posudků. Řešen byl i samotný žalobní titul – nárok ze zákona, ze smlouvy, nebo z bezdůvodného obohacení. Věc komplikovalo i pokračující bezdůvodné obohacování, které způsobovalo postupné navyšování objemu předmětu řízení. Soud vycházel z velkého množství listinných důkazů, komunikoval s orgány státní správy. Řízení bylo zatíženo i procesně– čtyřikrát bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, několikrát byl podán návrh na rozšíření, či změnu žalobního petitu, pětkrát byl podán návrh na vydání předběžného opatření. Dále bylo řešeno odvolání proti usnesení o přiznání znalečného a námitky proti ustanovenému znaleckému ústavu. Soud nařídil i místní šetření. Co se významu řízení týká, podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Z důvodu charakteru předmětu řízení tak byl význam řízení pro žalobkyni žalovanou shledán jako standardní. Žadatelka, respektive žalobce se svým chováním na celkové délce řízení částečně podíleli, a to zejm. četnými a rozsáhlými podáními, se kterými se soud musel postupně vypořádávat. Dále se na délce řízení podíleli i častými změnami petitu. Došlo i k rušení průběhu soudních jednání, za které byla v jednom případě uložena i pořádková pokuta. Přestože v řízení v zásadě nebyly průtahy způsobené soudem, celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná dále uvedla, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, není přiměřená. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, tedy dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění ve výši 67.733 Kč. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 169.333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 16.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena o 30% s ohledem na složitost řízení, o dalších 15% s ohledem na stupně soudní soustavy, na kterých bylo o věci rozhodováno, a konečně o 10% s ohledem na chování žalobkyně, respektive spolužalobce. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že v řízení vystupovala žalobkyně spolu s manželem jako spolužalobci, uplatnili společný nárok. V tomto směru žalovaná odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 13. února 2018, sp.zn. III. ÚS 3369/17. Z důvodu sdílení nemajetkové újmy byla základní částka ještě snížena o 5%. Základní částka zadostiučinění byla tedy celkem snížena o 60%. 4. V průběhu řízení původní žalobce a) [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel a řízení tak bylo přerušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9.3. 2020, č.j. 45C 78/2019-46. Po ukončení dědického řízení soud usnesením ze dne 24.9.2020 rozhodl jednak o pokračování v řízení, jednak o zastavení řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou. Soud z usnesení Okresního soudu v Kolíně zjistil, že předmětem dědického řízení po zemřelém žalobci a) nebyla jeho pohledávka uplatněná v tomto řízení a není nikdo, s kým by mohlo být v řízení namísto žalobce a) pokračováno. 5. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 167 733 Kč zpět, a to jednak z důvodu částečné úhrady ze strany žalované co do 67 733 Kč, jednak co do částky 100 000 Kč z vlastního rozhodnutí. Soud proto řízení částečně zastavil usnesením č.j. 45 C 78/2019-70 ze dne 15.7. 2021. 6. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ve věci 30 Co 6/2018 – 1017 ze dne 28.3.2018 ve věci žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] proti Zemědělskému družstvu„ Podlipan“ [obec] bylo potvrzeno opravné usnesení soudu I. stupně ze dne 2.5.2017, č.j. 7 C 243/2006 959potvrzeno, rozsudek soudu I. stupně ze dne 17.3.2017 č.j. 7 C 243/2006 – 943ve výrocích I. a II. potvrzen, ve výroku III. změněn co do výše nákladů řízení, ve zbytku potvrzen, ve výroku IV. změněn tak, že žalobci nejsou povinni nahradit náklady státu a ve výroku V. byl změněn co do přiznané výše náhrady nákladů. 7. Žádostí o poskytnutí zadost