46 C 104/2021-87 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 38 068 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 40/2019 trestní stíhání pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, které skončilo zproštěním obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že žalobce skutek spáchal. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 14. 3. 2019 a pravomocně skončeno dne 9. 10. 2020. Žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 25 000 Kč, neboť trestní stíhání žalobce poškozovalo v práci, byl nucen o svém stíhání zpravit zaměstnavatele, poté co mu byl doručen trestní příkaz, začal se obávat odsouzení, a to navíc v situaci, kdy s partnerkou čekal rodinu. Peníze na obhajobu si byl nucen zapůjčit od bratra, takže se o stíhání dozvěděla celá rodina, které byl nucen vysvětlovat, že se ničeho nedopustil. Navíc došlo v řízení k průtahům, když se od zrušení trestního příkazu cca 1 rok nic nedělo. Žalobce ztratil víru v dodržování právních předpisů OČTŘ a má obavy, že se mu může podobná věc kdykoliv přihodit znovu. Žalobce dále požadoval částku 13 068 Kč z titulu majetkové újmy, spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. V rámci svého šetření dospěla k závěru, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. S ohledem na svá zjištění požadavku na úhradu nákladů obhajoby vyhověla a částku 13 068 Kč vyplatila. K nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu uvedla, že intenzitu nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat. Byť stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. Vzhledem k tomu, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, považuje žalovaná konstatování, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání za dostačující zadostiučinění vzniklé újmy. 3. Žalobce vzal svou žalobu co do částky 13 068 Kč představující náhradu nákladů obhajoby zpět, neboť žalovaná tuto částku dne 11. 6. 2021 žalobci vyplatila. Soud proto usnesením ze dne 18. 6. 2021, čj. 46 C 104/2021-41, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z žádosti o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a o náhradu škody ze dne 9. 11. 2020, vyplývá, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve výši 25 000 Kč a náhradu nákladů obhajoby ve výši 13 068 Kč uplatnil. Žalovaná přípisem ze dne 11. 11. 2020 potvrdila přijetí žádosti dne 9. 11. 2021. 6. Stanoviskem ze dne 4. 6. 2021 žalovaná ohledně náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech a obhajobu v trestním řízení konstatovala, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání nároku co do důvodu i výše. Žalovaná dále konstatovala, že v trestním řízení proti žalobci vedenému došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí. Toto konstatování považuje vzhledem ke stavu věci za dostatečné a vyslovila omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce. 7. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 T 40/2019, konkrétně z usnesení Policie ČR ze dne 14. 3. 2019 (čl. 2) soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 3. 2019, jak je patrno z doručenky na čl. 4 verte. Z obžaloby ze dne 27. 6. 2019 (čl. 79) je zřejmé, že pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byla dne 27. 6. 2019 podána u Okresního soudu v Ústí nad Labem obžaloba. Žalobce nebyl nikdy odsouzen pro trestný čin, jak je patrné z opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 1. 7. 2019 (čl. 82). Dne 9. 7. 2019 byl vydán trestním příkaz (čl. 85), kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem za současného vyslovení dohledu na zkušební dobu 36 měsíců. Po zrušení trestního příkazu odporem bylo dne 21. 5.2020 k projednání věci nařízeno hlavní líčení na 22. 6. 2020, jak je patrné z referátu na čl. 96. Z žádosti o odročení ze dne 25. 5. 2020 pak vyplývá, že zástupce žalobce požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize. První hlavní líčení ve věci se konalo dne 13. 7. 2020, což soud zjistil z protokolu o hlavním líčení (čl. 106). Toto bylo odročeno za účelem výslechu svědka na 10. 9. 2020. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 9.2020 (čl. 122) je patrné, že bylo dokončeno dokazování a byl vynesen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Žalobce se vzdal práva odvolání, státní zástupce si ponechal lhůtu. Rozsudek ze dne 10. 9. 2020 (čl. 127) byl účastníkům rozeslán dne 30. 9. 2020 a nabyl právní moci dne 9. 10. 2020. 8. Z výslechu žalobce vyplynulo, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující. Žalobce v době zahájení trestního stíhání s partnerkou čekal rodinu. Trestní stíhání vyvolávalo pnutí a hádky s těhotnou partnerkou. Partnerka byla nervózní, nespala, brečela a hodně se v té době v důsledku trestního stíhání hádali. Řízení se poměrně vleklo a žalobce měl strach z odsouzení, navíc za situace, kdy mu přibyly dvě vyživovací povinnosti v podobě partnerky a v průběhu řízení narozené dcery. Žalobce v průběhu trestního stíhání změnil zaměstnání, kdy z pozice sanitáře v nemocnici odešel dělat svářeče. Svému zaměstnavateli musel sdělit, že je trestně stíhán a z jakého trestného činu je obviněn, protože po zaměstnavateli žádal volno za účelem účasti u hlavních líčení, jeho kolegové si z něj dělali z důvodu trestního stíhání srandičky. Žalobce se také obával ztráty zaměstnání v případě odsouzení, neboť jeho nadřízený dal najevo, že pokud se obvinění prokáže, nebude jej chtít. Situace pro něj byla o to palčivější, že byl jediným živitelem rodiny, měl hypotéku na dům, který opravoval a neměl žádné úspory, z nichž mohl případně výpadek příjmů pokrýt, když veškeré finance investoval do umělého oplodnění a do oprav domu. Žalobce byl také z nedostatku financí nucen požádat o zápůjčku svého bratra, kterému musel vysvětlit, že potřebuje prostředky na úhradu obhajoby. Bratr následně informaci o trestním stíhání žalobce roznesl po celé rodině a žalobce musel všem vysvětlovat, že se ničeho nedopustil. Jeho matka mu nevěřila, byla na žalobce ošklivá a trestní stíhání se promítlo do jejich vztahu. Žalobce ve své finanční situaci vnímá nepochopitelně i fakt, že obhajoba jej vyšla na více peněž, než na kolik mu po žalované vznikl nárok. Trestní stíhání, které vedlo ke zproštění obžaloby jej tak vyšlo na víc peněz, než kolik mu bylo ze strany žalované na náhradě vyplaceno. 9. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Co se týče účastnické výpovědi žalobce, je samozřejmé, že žalobce je osobně zainteresován na výsledku řízení, nicméně to není samo o sobě důvodem považovat jím uváděné vnímání trestního stíhání za nepravdivé nebo účelově zkreslené. Výpověď žalobce byla spontánní, koherentní a bezelstná. Žalobce neměl tendenci se přehnaně litovat a dělat se lepším, naopak nepopřel, že jako mladší nebyl svatý, což vedlo i k tomu, že jej okolí vnímalo jako„ grázlíka“, který se činu dopustil a tak jej vnímala i jeho vlastní matka. Byť by se mohlo jevit jako netaktické, že žalobce sám svému nadřízenému sdělil, že je stíhán a pro jaký trestný čin, soud s ohledem na bezelstnost žalobce neměl pochyby ani o tom, že žalobce svému nadřízenému skutečnosti týkající se jeho trestního stíhání opravdu sdělil zejména proto, aby mu bylo poskytnuto volno za účelem účasti při hlavních líčení. Není důvod žalobci nevěřit, že nadřízený nereagoval nijak pozitivně, když zjistil, že žalobce je stíhán pro drogový delikt, a je nasnadě, že by takto negativně reagovala i jiná osoba v roli nadřízeného, zjistila-li by, že jeho podřízený má s drogami a jejich prodejem co dočinění. Taktéž co se týká finanční tísně žalobce, není důvod jeho tvrzení nevěřit. V době zahájení trestního stíhání a dlouhá léta předtím žalobce pracoval jako sanitář a je obecně známou skutečností, že příjem osob v tomto pracovním zařazení patří k nejnižším, je tedy poměrně náročné z takového platu vytvářet úspory a jakýkoliv nadstandardní výdaj, mezi které náklady obhajoby nepochybně patří, musí být významným zásahem do r