46 C 99/2020-51 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 541 370 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že na základě usnesení Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 0 Nt 146/2016 ze dne 29. 8. 2016 byl vzat do vazby. Vazba počala okamžikem zadržení, tj. 26. 8. 2016 v 18:10. Žalobce byl stíhán pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku a hrozil mu trest 8-16 let. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp, zn. 2 T 4/2017 ze dne 24. 3. 2017 byl žalobce zproštěn obžaloby, která mu kladla za vinu, že měl dne 25. 8. 2016 fyzicky napadnout svého spolubydlícího, který následně téhož dne zemřel. V řízení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 4/2017 ze dne 24. 3. 2017 byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 3. 2017. Vazba tak trvala celkem 211 dnů. Žalobce požaduje po žalované z titulu náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), v podobě ušlého zisku za každý den trvání vazby v minimální paušální výši 170 Kč, tj. 35 870 Kč. Dále požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody vazbou ve výši 1 500 Kč denně za prvních 50 dní trvání vazby, 1 000 Kč denně za dalších 100 dnů a 500 Kč za posledních 61 dní. Celkem požaduje z uvedeného titulu částku 205 500 Kč. Žalobce dále za psychickou újmu, že byl trestně stíhán pro trestný čin spočívající v odpovědnosti za smrt jiného člověka, s vědomím trestní sazby 8-16 let požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. Vazba a trestního stíhání měli vliv na zhoršení jeho psychického a fyzického stavu. Před vzetím do vazby byl v ČR 2 týdny, nerozuměl češtině, byl ztížen jeho kontakt s rodinou, která byla uvědomena o jeho situaci až s časovou prodlevou, první dny vůbec netušil, co se s ním děje. Do příchodu advokáta a do návštěvy dcery pro něj byla situace velmi kritická, zřejmě trpěl i bludy. Dozorcům nerozuměl, cítil bezvýchodnost situace. Od počátku se cítil nevinen, na ubytovně zemřel jeho kamarád. Žalobce nevěděl, proč kamarád zemřel, ale věděl, že mu neublížil. V dopisech manželce a dceři psal, že vše vzdal a myslí, že se na svobodu již nevrátí a uvažoval o smrti. Po propuštění na svobodu se mu zcela změnila psychika oproti jeho chování před vzetím do vazby. Ještě ve větší míře začal požívat alkohol. V roce 2017 byl opakovaně ošetřován v nemocnici. Myšlenek na smrt se dosud nezbavil. Hlavně v noci jej tyto stavy pronásledují. Změna chování se projevila i v tom, že přestal mít o vše zájem, o svou dceru, vnoučata i o svého starého otce, který byl odkázán na jeho péči. V současné době žalobce nikam nechodí, jen mluví o smrti a nemá zájem cokoliv dělat. Po návratu z vazby je z něj jiný člověk, bere léky na spaní a na uklidnění, má opakované úrazy a zdravotní problémy. Žalobce vyzval žalovanou k poskytnutí náhrady škody dopisem ze dne 17. 3. 2020, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců o jeho nároku nerozhodla, žalobci tak nezbylo, než svůj nárok uplatnit u soudu. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 205 500 Kč a 300 000 Kč a náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 35 870 Kč, která mu měla být způsobena nezákonnými rozhodnutími vydanými v řízení vedením u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 4/2017. V rámci předběžného šetření však dospěla k závěru, že ani jeden z dílčích nároků není důvodný, neboť se všechny promlčely již před jejich předběžným uplatněním u žalované. Žalovaná proto vznesla námitku promlčení všech dílčích nároků požadovaných žalobou. Pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 35 780 Kč, tento se promlčel ve lhůtě 2 let od ode dne, kdy bylo vydáno zprošťující rozhodnutí, tj. od 24. 3. 2017. Nárok však byl uplatněn až dne 19. 3. 2020 a žaloba byla podána dne 23. 9. 2020. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 205 500 Kč resp. 300 000 Kč, u obou těchto nároků se ve vztahu k promlčecí lhůty uplatí ust. § 32 odst. 3 zákona Trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dne 24. 3. 2017, žalobce svůj nárok u žalované uplatnil až dne 19. 3. 2020, žalobu k soudu podal dne 23. 9. 2020, i zde je tedy lhůta promlčena. 3. Žalovaná ve své replice uvedla, že žalobce byl zproštěn obžaloby dne 24. 3. 2017, které nabylo právní moci téhož dne. Žalobce udělil plnou moc své zástupkyni dne 25. 8. 2017 při své návštěvě v ČR za doprovodu rodiny. V této lhůtě si žalovaná vyžádala doplnění žádosti o potvrzení o zaměstnání. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila, žalobce proto dne 23. 9. 2020 podal žalobu. Svůj nárok žalobce odůvodňuje v zásadě listinami vydanými Krajským soudem v Ústí nad Labem, které považuje za klíčové. Má za to, že pro určení odpovědnosti žalované vůči žalobci tvoří tyto pravomocné listiny jednoznačný a nezpochybnitelný důkaz, na jehož důkazní hodnotu nemá vliv běh lhůt. Pokud se jedná o lhůty pro možnost uplatnění námitky promlčení, tyto jsou dle názoru žalobce jiné, než uvádí žalovaná. Navrhuje proto, aby soud určil u každého nároku zvlášť, od kterého okamžiku počala běžen promlčecí lhůta a také aby soud určil její délku. Dle názoru žalobce byl nárok uplatněn ve tříleté lhůtě, promlčecí lhůta proto marně neuplynula. Pokud by pak některý z nároků žalobce byl skutečně promlčen, považuje žalobce její vznesení ze strany žalované v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění námitky promlčení je právem nikoliv povinností žalované. Vznesení námitky promlčení nebylo pro žalobce předvídatelné. Žalobce žádá, aby soud vzal v potaz veškeré okolnosti případu i charakter nároku, o který žádá nemocný cizinec. Pro žalobce by byl zánik nároku nepřiměřeně tvrdým postihem, neboť žalobce promlčení nikterak nezavinil, neboť se přes svůj nedobrý zdravotní stav osobně dostavil ke své právní zástupkyni a podepsal jí plnou moc již dne 25. 8. 2017, tedy 5 měsíců po propuštění z vazby. Žalobce má za to, že vůle odškodnit jednotlivce by měla být prvořadá a měla by být nadřazena úmyslu zákonodárce, daném v institutu promlčení, kterým je ochrana právní jistoty. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Žalobce se svým podáním ze dne 17. 3. 2020 nazvaným Náhrada škody způsobené rozhodnutím o vazbě a trestním stíháním, které bylo ukončeno zproštěním obžaloby – dle z. č. 82/1998 Sb. – o 541 370 Kč, obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu ušlého zisku ve výši 35 870 Kč, zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 205 500 Kč z důvodu nezákonného omezení osobní svobody vazbou a ve výši 300 000 Kč z důvodu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby Krajským soudem v Ústí nad Labem, sp. zn. 2 T 4/2017, jak je patrno z uvedeného podání. 6. Ze Stanoviska žalované ze dne 5. 11. 2020 plyne, že nárok žalované u ní byl uplatněn dne 19. 3. 2020. Žalovaná shrnula průběh trestního stíhání a nárok žalobce posoudila následovně. Co se týká náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 35 780 Kč, tento se promlčuje ve lhůtě dvou let od nabytí právní moci zprošťujícího rozhodnutí. Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2017, čj. 2 T 4/2017-421, nabylo právní moci dne 24. 3. 2017. Nárok však byl u žalované uplatněn až dne 19. 3. 2020 a je tak promlčen, jeho oprávněnost proto žalovaná z důvodu hospodárnosti neposuzovala. Podobně se vyjádřila i zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši, u níž činí promlčecí lhůta 6 měsíců a je počítána od stejného data jako u nároku na náhradu škody. Ani v této části se tak nárokem žalobce nezabývala. 7. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 2 T 4/2017 soud zjistil následující. Dne 26. 8. 2016 v 18:10 hodin byl žalobce zadržen a ve 20:40 hodin byl umístěn na celu předběžného zadržení a následujícího dne byl vyslechnut, což je patrné z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 26. 8. 2016, čj. KRPU [číslo] a z protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne 27. 8. 2016. Z usnesení ze dne 27. 8. 2016, čj. KRPU [číslo] je patrné, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Usnesení v překladu do polského jazyka žalobce převzal dne 28. 9. 2016. Dne 29. 8. 2016 byl žalobce vzat do vazby, jak je patrno z usnesení Okresního soudu v Chomutově čj. 0 Nt 146/2016 ze dne 29. 8. 2019, přičemž vazba se počítá od 26. 8. 2016, 18:10 hod. Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 16. 12. 2016, čj. 0 Nt 816/2016-6 rozhodl o ponechání ve vazbě. Dne 24. 2. 2017 byla na žalobce podána obžaloba pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 dost. 1, 3 trestního zákoníku. Dne 24. 3. 2017 byl žalobce rozsudkem, který nabyl právní moci téhož dne, zproštěn obžaloby. Dne 24. 3. 2017 byl vydán též pří