47 C 207/2020-98 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou ze 4. 12. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky 239 302,13 Kč jako náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí žalované z 12. 12. 2014 pod [číslo jednací] (dále jen„ napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná odmítla žalobkyni vyplatit část dotace přiznané rozhodnutím žalované z 14. 12. 2009 pod č. j.: OPLZZ [číslo]. Žalovaná výše uvedeným rozhodnutím žalobkyni odmítla vyplatit část dotace ve výši 592 915,04 Kč s odůvodněním, že došlo k pochybení při zadávání dvou veřejných zakázek. Žalobkyně se domáhala přezkumu napadeného rozhodnutí u Městského soudu v Praze, který rozsudkem č.j. 5 A 207/2016-19 výše uvedené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. Nevyplacenou část dotace obdržela žalobkyně až dne 19. 12. 2019, ačkoliv měla být vyplacena nejpozději po seznámení se se Zprávou o daňové kontrole z 23. 10. 2014, [číslo jednací], tj. dne 13. 12. 2014. Žalovaná zadržovala část dotace po dobu 1 831 dnů, od 13. 12. 2014 do 18. 12. 2019, a žalobkyni tak vznikla škoda ve výši zákonné sazby úroků z prodlení 8,05%, tj. celkem 239 302,13 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 15. 1. 2020, které vydalo ve věci dne 28. 1. 2020 pod č.j. MPSV-2020/10275-332/1 zamítavé stanovisko s odůvodněním, že 1) škoda nevznikla, neboť dle zákona o rozpočtových pravidlech není na předmětnou dotaci právní nárok, 2) z rozsudku nevyplývá, že rozhodnutí bylo nezákonné a 3) dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaného pod sp. zn. 25 Cdo 1269/2004 nelze úročit veřejnoprávní dávku, jestliže zvláštní předpis tento úrok neupravuje. Žalobkyně k bodu 1) namítá, že žalobkyni vznikl právní nárok na poskytnutí dotace a jejího příslušenství na základě Rozhodnutí o přidělení dotace a dále poukazuje na skutečnost, že předmětem sporu není samotná dotace, ale její příslušenství. K bodu 2) žalobkyně uvádí, že rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí dotace bylo zrušeno pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, a to dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s . Žalobkyně tvrdí, že nezákonnost tohoto rozhodnutí spočívá v jeho nesrozumitelnosti, neboť z rozhodnutí nevyplývaly zřejmé závěry, zda došlo či nedošlo k porušení rozpočtové kázně a rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné z důvodu nejasnosti o pravomoci žalované rozhodnout. K bodu 3) žalobkyně argumentuje taktéž výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, ve věci nároku účastníka na výplatu dávky důchodového pojištění, kdy v případě rozhodnutí o poskytnutí dotace je založen soukromoprávní vztah založen na základě dohody, kdy stát nemusí, ale může dotaci poskytnout a žadatel nemusí, ale může dotaci za podmínek stanovených v rozhodnutí přijmout. Vychází tedy ze soukromoprávního vztahu, kdy strany jsou v rovném postavení, a proto lze uplatnit pro případ prodlení žalované § 1968 a § 1971 občanského zákoníku a vzniká žalobkyni nárok na plnění ve výši odpovídající zákonné sazbě úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 18. 1. 2021. Žalovaná nesporovala, že rozhodnutím vydaným pod [číslo jednací] jako Řídící orgán operačního programu Evropské komise rozhodla o nevyplacení části dotace žalobkyni ve výši 592 915,04 Kč. Výše uvedené rozhodnutí bylo zrušeno Městským soudem v Praze, vydaným pod č.j. 5 A 207/2016 a bylo vráceno žalované k dalšímu řízení. Na základě nového rozhodnutí ze dne 19. 12. 2019 byla žalobkyni zadržená část dotace vyplacena. Dotace byla přiznána na realizaci projektu„ [název] [anonymizováno 7 slov]“. Žalobkyně tvrdí, že ke škodě nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť žalobkyni byla poskytnuta účelové dotace na jmenovaný projekt a jenom k výše uvedenému účelu, nemohla být použita jakýmkoliv jiným způsobem a není tedy zřejmé, z čeho žalobkyně odvozuje svůj nárok na úroky z nevyplacené částky. Žalovaná sporuje i tvrzení žalobkyně, že jí část dotace byla vyplacena na základě rozsudku Městského soudu v Praze, když tímto rozsudkem došlo pouze ke zrušení rozhodnutí žalované a k vyplacení dotace došlo až na základě nového rozhodnutí, a proto částka 592 915,04 Kč nebyla dluhem žalované a nelze z ní požadovat úroky z prodlení. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno jako nezákonné, a proto ani nedošlo ke splnění podmínek zakládajících odpovědnost státu za vzniklou škodu. Nad to žalovaná namítá promlčení nároku na náhradu škody a navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nárok předběžně uplatnila, a to podáním z 15. 1. 2020, na něž žalovaná reagovala zamítavým stanoviskem z 28. 1. 2020. 4. Dále nebylo sporu o skutkovém stavu věci, kdy žalovaná rozhodnutím ze 14. 12. 2009 pod č. j.: OPLZZ [číslo] rozhodla o poskytnutí dotace žalobkyni na realizaci projektu„ [název] [anonymizováno 7 slov]“ .. Následně žalovaná rozhodnutím z 12. 12. 2014 pod č. j.: 2014/74432-831 odmítla žalobkyni vyplatit část dotace ve výši 592 915,04 Kč s odůvodněním, že došlo k pochybení při zadávání dvou veřejných zakázek. Žalobkyně se domáhala přezkumu rozhodnutí u Městského soudu v Praze, který rozsudkem č.j. 5 A 207/2016-19 výše uvedené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. Nevyplacenou část dotace obdržela žalobkyně dne 19. 12. 2019 to na základě nového rozhodnutí žalované. Dotace měla být vyplacena žalobkyni nejpozději po seznámení se se Zprávou o daňové kontrole z 23. 10. 2014, [číslo jednací], tj. dne 13. 12. 2014. Žalobkyně požaduje po žalované náhradu škody za období od 13. 12. 2014 do 18. 12. 2019 představující výši zákonné sazby úroků z prodlení 8,05% z částky, jež byla napadeným rozhodnutím žalované k vyplacení odmítnuta, tj. celkem 239 302,13 Kč (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze č. j.: 5 A 207/2016-19 z 19. 9. 2019, Smlouva o realizaci grantového projektu v rámci globálního grantu CZ [číslo] 3.2.06, Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. OPLZZ [číslo]). 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 6. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 7. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 8. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 9. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil. 10. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, avšak dospěl k závěru, že není důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně spornou část dotace obdržela dne 18. 12. 2019 a žalobkyně žádost o odškodnění podala dne 15. 1. 2020, čímž došlo ke stavění promlčecí doby, a pokud byla žaloba k zdejšímu soudu podána dne 4. 12. 2020, soud konstatuje, že byla podána v zákonné tříleté promlčecí době, tj. byla podána včas. 11. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. nezákonného rozhodnutí; vznik újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. 12. Soud posuzoval, zda došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Z listinných důkazů vyplývá, že rozhodnutí žalované z 12. 12. 2014 pod č. j.: 2014/74432-831 bylo rozsudkem č.j. 5 A 207/2016-19 Městským soudem v Praze zrušeno pro nepřezkoumatelnost dne 19. 11. 2019, proto soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán. Nicméně soud nemá již za naplněný další předpoklad vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to vznik škody na straně žalobkyně. Vznik škody, tak jak je žalobkyní uplatňován není škodou, neboť k žádnému zmenšení majetku žalobkyně nedošlo. Nadto soud přisvědčil námitce žalované, že žalobci byla poskytnuta dotace účelová na realizaci shora jmenovaného projektu. Dotace tedy měla být použita právě a jenom k citovanému účelu a nikoli žádným jiným způsobem. Samotné rozhodnutí o poskytnutí dotace nadto samo v bodě 2.3 předpokládá, že pokud dojde k porušení tam jmenovaných povinností, je možno žalobkyni vyměřit odvod ve výši 1 % z celkové částky dotace, což se nakonec i stalo. Tudíž žalobkyně byla srozuměna, že pokud žalovaná shledá v činnosti žalobkyně nějaké pochybení, může za splnění tam uvedených podmínek přistoupit k odvodu z částky přiznané rozhodnutí