47 C 53/2021-101 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 3.2021 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením ze 14. 6. 2019 obviněn Policií ČR, č. j.: KRPA [číslo] ze spáchání trestného činu dle ust. § 211 odst. 1 v souběhu s trestným činem dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 na žalobce obžaloba (dále jen„ obvodní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z 9. 3. 2020 č.j.: 52 T 43/2019 obžaloby zproštěn. Konkrétně žalobce požaduje zaplacení částky 20 000 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a částky 50 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 2. 6. 2021, v němž uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 43/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 15 930,46 Kč, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odmítla, když trestní řízení trvalo pouze 9 měsíců a nemá za prokázané zásahy do osobnostní sféry (tyto má za zkopírované od manželky, rovněž spoluobviněné); za nezákonné trestní stíhání žalobci jako zadostiučinění bylo poskytnuto konstatování porušení práva a omluva. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 7. 5. 2020. 4. Jelikož žalovaná žalobci po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku uhradila celkově částku 15 930,46 Kč na nákladech obhajoby, vzal žalobce žalobu částečně, co do této částky, zpět a soud řízení usnesením z 20. 6. 2021 č. j.: 47 C 53/2021-74 v této části zastavil. Citované usnesení nabylo právní moci dne 27. 7. 2021. 5. Na jednání konaném dne 29. 9. 2021 pak žalobce vzal na škodě tvořené obhajném žalobu zpět co do částky 1 450 Kč, a to včetně úroků z prodlení. Soud řízení proto ve smyslu § 96 odst. 1 o. s..ř. výrokem I. částečně zastavil. Při tomto jednání účastníci učinili nesporným, že zástupce žalobce dne [datum] nahlížel do spisu v čase od 9, 39 do 9, 44 hodin. 6. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 43/2019 soud zjistil následující skutečnosti Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 14. 6. 2019 usnesením PČR, [číslo jednací], přičemž se jednalo o zahájení trestního stíhání pro trestný čin uvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím zločinem úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Dne 23. 9. 2019 byla podána obžaloba u Obvodního soudu pro Prahu 4 pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Dne 9. 3. 2020 byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j.: 52 T 43/2019-330 zproštěn obžaloby dle § 226 c) trestního řádu. Právní moci nabylo toto rozhodnutí ve vztahu k žalobci dne 9. 3. 2020. 7. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] jakožto manželky žalobce soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobkyni ve sféře rodinné, konkrétně v tom směru, že došlo k hádkám a nervozitě v rámci rodinného soužití v souvislosti s tímto trestním stíháním, když to byl manžel, kdo předmětný úvěr, který si rodina sjednala pro účely bydlení, zařizoval. Panovaly mezi nimi neshody, zda skutečně nedošlo k nějakému trestněprávně relevantnímu jednání. Soud má rovněž za zjištěné, že částečně se rodinná nepohoda přenesla i na chování žalobkyně ve vztahu k dětem a že se zejména obávala, aby v důsledku výsledku trestního stíhání nemusela opustit s rodinou Českou republiku. 8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že trestním stíháním byla zasažena jeho rodinná sféra, neboť do rodinného soužití vneslo trestní stíhání nepohodu a hádky mezi manžely, vyvolané zejména tím, že to byl žalobce, kdo úvěr zařizoval, což vedlo k častějším konfliktům mezi manžely. Pociťoval hanbu a ponížení. Soud nemá za zjištěné, že by manželé řešili konflikty cestou manželského poradenství nebo že by došlo k podání návrhu na rozvod, naopak manželka žalobce uvedla, že žalobce po celou dobu trestního stíhání podporovala. Žalobce dále uvedl, že o jeho stíhání věděla nejbližší rodina, tj. rodiče, kteří ho také podporovali. Konečně žalobce se rovněž zejména obával, aby v souvislosti s trestním stíháním nemusel spolu s rodinou opustit Českou republiku. Velmi se bál vyhoštění, bál se i uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale více vyhoštění, neboť takové případy znal ze svého okolí. 9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Ohledně poskytnutých právních služeb bylo řízení zastaveno v části požadující náhradu za úkon označený jako„ jiné podání-omluva z výslechu“. 10. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 12. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 16. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. 17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011. 18. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila. 19. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30