47 C 61/2021-89 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze 17. 3. 2021 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl obviněn a trestně stíhán před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí (dále jen„ okresní soud) pro přečin ohrožování výchovy dítěte, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 231/2019 (dále jen„ napadené řízení“). Okresním soudem bylo dne 29. 7. 2020 rozhodnuto o postoupení věci Městskému úřadu v Žamberku, jež věc dne 2. 12. 2020 odložil, když shledal, že jednání žalobce nebylo ani přestupkem. Žalobce uplatnil jednak nárok na náhradu škody ve výši 26 400 Kč představující náklady na odměnu advokáta a jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Uvedl, že byl bezúhonný, ve vesnici se těšil dobré pověsti, o niž v důsledku trestního stíhání dlouhodobě přišel. Bývalá manželka mu z důvodů trestního stíhání odmítala svěřovat děti, ze stejného důvodu neměl poškozený šanci uspět ohledně styku s dětmi na rozhodnutí, jež by mu zaručovalo střídavou péči. K výzvě soudu doplnil, že došlo k zásahu do jeho práva na dobrou pověst, čest a nerušenou kontinuitu rodinného života a psychickou integritu. Žalobce trpěl úzkostmi, žil v nejistotě, jak trestní řízení dopadne, trpěl narušenými vztahy v obci a zaměstnání. Se zřetelem na výše uvedené má žalobce za to, že pouhé konstatování porušení práva by v tomto případě nebylo dostačujícím prostředkem nápravy a má za to, že vzniklou nemajetkovou újmu nelze nahradit jinak než formou peněžité kompenzace. 2. Žalovaná v podání z 16. 8. 2021 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobci u ní dne 15. 9. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody a za dostiučinění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s tr. stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 2T 231/2019 podle zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu škody vyhověla co do částky 20 480 Kč, ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za uvedené se žalobci zároveň omluvila. Nárok žalobce v podobě peněžní satisfakce měla za neopodstatněný. Odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterých je konstatováno, že přiznání relutárního zadostiučinění je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Dále poukázala na nedostatek příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmou a jednáním žalované. Se zřetelem na shora uvedené nebyly dle žalované splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. 3. Podáním z 20. 7. 2021 vzal žalobce žalobu zpět stran celého nároku na náhradu škody, a to z důvodu úhrady částky ve výši 20 480 Kč žalovanou a co do částky 5 920 Kč po revizi žaloby. Soud usnesením z 21. 7. 2021 řízení v této části zastavil. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 7. 8. 2021. Předmětem řízení tak zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy dne 15. 9. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody z 15. 9. 2020, stanoviska žalované z 20. 7. 2021). Usnesení nabylo právní moci 24. 8. 2020. 6. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh tr. řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2T 231/2019 s tím, že žalobce byl tr. stíhán na základě usnesení PČR Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, územní odbor [obec], oddělení obecné kriminality SKPV z 18. 7. 2019, č. j. KRPE-16994-39/TČ-2019-171171 pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne 29. 7. 2019. Dne 17. 12. 2019 podalo Okresní st. zastupitelství v [obec] na žalobce obžalobu pro výše uvedený tr. čin tr. příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 18. 12. 2019, č. j. 2T 231/2019-106 byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6ti měsíců s podmíněným odkladem na dobu jednoho roku. Dále mu byla uložena povinnost zdržet se během zkušební doby požívání alkoholických nápojů. Tr. příkaz byl zrušen na základě odporu podaného žalobcem. Hl. líčení se konalo ve dnech 11. 2. 2020, 11. 3. 2020, 14. 4. 2020, 17. 6. 2020 a 29. 7. 2020, na němž bylo vyhlášeno usnesení, že se věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu vstupuje k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Žamberku. 7. Z usnesení Městského úřadu v Žamberku o odložení věci z 2. 12. 2020 soud zjistil, že věc žalobce ohledně spáchání přestupku proti občanskému soužití ublížením na cti jinému byla odložena, když úřad shledal, že jednání žalobce není ani přestupkem. Ve věci bylo zjištěno, že v posledních letech bylo manželství žalobce s paní [příjmení] problematické. Manželka uváděla problémy žalobce s alkoholem. Avšak po opuštění společné domácnosti se vztahy mezi nimi uklidnily, manželství je rozvedeno a žalobce již nepije a dětem se věnuje. Nezletilí za ním dojíždějí. Jde-li o fyzické násilí, bylo konstatováno, že v řízení bylo prokázáno, že otec dal dětem maximálně pohlavek. 8. Z usnesení okresního soudu o postoupení věci z 29. 7. 2020 soud zjistil, že synové shodně vypověděli, že otec i matka pili alkohol ve větší mířě. Otec, ale pil víc. Nebil je, jenom je výchovně fackoval. Rodiče se často se hádali. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že zná žalobce víc jak 30 let, když se napil, začal být agresivní, ale poslední 4 až 5 let za žalobcem již nejezdí. Bylo konstatováno, že žalobce se za dobu posledních pěti let choval nevhodně ke své manželce nebo ke svým dětem, a to víceméně dennodenně, pokud nejezdil za prací do zahraničí. 9. Z úředního záznamu ze 17. 5. 2019 výslechu [jméno] [příjmení] obsaženého v trestním spise se podává, že svědek uvedl, že žalobce začal pít alkohol. Bylo to asi tak před čtyřmi lety, pak byl zlý, včetně toho, že byl zlý i na svědka, byl zlý i při práci. Nikdo mu nesměl nic říct. Svědek mu pomáhal jen za jídlo a pivo. Nikdy si od něj peníze nevzal. Jenže žalobce mu pak nadával i při práci. Choval se agresivně. Vyčítal mu věci, a proto se svědek kolikrát sebral a odešel, protože to nechtěl poslouchat, neboť mu nadával, i když mu pomáhal. Za toto jednání se mu žalobce nikdy neomluvil. 10. Ze spisu 5 C 114/2019 Okresního soudu v ústí nad Orlicí, konkrétně z návrhu manželky na rozvod manželství z 9. 4. 2019 má soud za prokázané, že se manželka spolu se syny odstěhovala 29. 3. 2019 ke svým rodičům do [obec]. Odstěhovala se z důvodu prakticky permanentní podnapilosti žalobce, jeho agresivity. Po odstěhování manželky ze společné domácnosti se situace stabilizovala. Nezletilý syn [jméno], jenž dříve trpěl nevolnostmi, již nevolnostmi netrpí. V návrhu uvedla, že manželku policie vyzvala dne 27. 3. 2019 k odstěhování a manželovi zakázali k manželce a synům přístup, avšak z rozsudku, jímž bylo manželství žalobce a [jméno] [příjmení] rozvedeno ze 4. 12. 2019 se podává, že žádné takové rozhodnutí, kterým by bylo manželovi zakázáno stýkat se s nezl. dětmi nebo s manželkou nebylo vydáno a stejně tak ani rozhodnutí, že by jim byla stanovena povinnost vystěhovat se ze společné domácnosti spolu s dětmi. 11. Ze spisu Okresního soudu nad Orlicí, vedeného pod sp. zn. 13P 26/2019 se podává, že návrhem z 9. 4. 2019 matka navrhla zahájení řízení na úpravu péče a výživy k nezl. dětem. Uvedla, že již v listopadu 2018 zasahovala u nich doma policie ČR. Nezletilý [jméno] začal trpět ranními nevolnostmi. Dne 27. 3. 2019 matku vyzvala policie k odstěhování, a otci zakázali k matce a synům přístup. Žádala o svěření do své péče. Z protokolu o jednání ze 4. 6. 2019 se podává, že nezletilý [jméno] uvedl, že by chtěl zůstat u mamky, že s tátou by se chtěl vídat tak jednou za 14 dnů. [příjmení] [jméno] uvedl, že by chtěl být 100% u mamky. S tátou by se vídal třeba tak jednou za 14 dní, občas častěji. Otec při svém výslechu uvedl, že souhlasí, aby děti byly svěřeny do péče matky a jemu stanoveno výživné. Rozsudkem ze 4. 6. 2019 Okresní soud v Ústí nad Orlicí schválil dohodu rodičů o tom, že se nezl. [jméno] a [jméno] svěřují do péče matky. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7. 2019. 12. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce] jakožto syna žalobce má soud za prokázáno, že žalobce je chtěl nadále vídat, ale matka v tom zabraňovala. Žalobce jim psal SMS, ale matka jim říkala, že nemůžou odpovídat. To jestli budou moci otce vídat, se řešilo přes OSPOD. Matka to odůvodňovala tím, že otec je tr. stíhaný. K opatrovnickému řízení uvedl, že se tam řešila péče, kdy žalobce je chtěl do střídavé péče, ale on nechtěl. Střídání po týdnu u rodičů mu přišlo příliš složité. Otce chtěl, ale nadále vídat. K dotazu soudu, zda žalobce poslal něco synovi k narozeninám, k svátku nebo k Vánocům, v době, kdy je nemohl vídat, uvedl, že nebylo jak. Proč je otec stíhán, jim matka nevysvětlova