10 C 122/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároků ze smlouvy o pojištění uzavřené 2. 5. 2003 mezi [právnická osoba] a žalovaným s tím, že tato smlouva přešla na žalobce. Žalobce uvádí, že žalovaný neuhradil předepsané platby na pojistné za období 2. 2. 2021 až 2. 8. 2021, proto pojistná smlouva pro neplacení dne 2. 8. 2021 zanikla, a žalobce má nárok na pojistné ve výši dvou čtvrtletních plateb, každá 17 956 Kč. Žalobce dále nárokuje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny pojistného za období od 3. 8. 2021 do dne podání žaloby, tj. 24. 5. 2002, v kapitalizované výši 2 488 Kč. Žalobce dále nárokuje náhradu nákladů na vymáhání dlužného pojistného v tvrzené sjednané výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil odporem z 16. 6. 2022, ve kterém obecně namítl, že došlo k prodeji čerpací stanice [anonymizováno] koncem roku 2020 a že předchozí jednatel pan [jméno] [příjmení] se vyjádřil tak, že 20. 1. 2021 došlo k zániku smlouvy s žalobcem. 3. Z předložených listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěný tento skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 2. 5. 2003 pojistnou smlouvu [číslo]. Tato smlouva byla řádně uzavřena tehdejším jednatelem žalovaného panem [jméno] [příjmení]. Dodatkem [číslo] k této pojistné smlouvě z 19. 3. 2004 strany sjednaly čtvrtletní výši pojistného v částce 17 952 Kč. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tato společnost zanikla v důsledku fúze sloučením právě s žalobcem jakožto nástupnickou společností, přičemž rozhodným dnem fúze je 1. leden 2019. Soud tak má za zjištěné, že k dnešnímu dni je účastníkem této smlouvy na straně pojišťovny žalobce. Z předpisu plateb pojistného soud zjistil, že žalobce, respektive jeho právní předchůdce, předepsali žalované k úhradě pojistného částku 1 307 318 Kč a žalovaný uhradil částku ve výši 1 271 106 Kč s tím, že poslední platba byla realizována za období do 2. 2. 2021. Soud tak má z tohoto zejména za zjištěné, že smluvní vztah mezi stranami trval, když žalovaný na tento až do konce roku 2020 pojistné řádně hradil. Závěr o trvání pojistné smlouvy soud zjistil rovněž ze shodných tvrzení účastníků, když i žalovaný potvrdil, že do konce roku 2020 smlouva platila, pouze návazně tvrdil, že tato měla zaniknout prodejem čerpací stanice, a od ledna 2021 již smlouva platit neměla. Závěr o předchozím ukončení smlouvy k lednu 2021 však v řízení prokázán nebyl, neboť žalovaný nemohl být v tomto směru ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, neboť se nařízeného jednání nezúčastnil. Z přípisu žalobce žalovanému z 8. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil na to, že dluží čtvrtletně splatné pojistné, a v případě jeho neuhrazení, že dojde k zániku pojistné smlouvy. Dále soud zjistil, že o zániku pojistné smlouvy k 1. 8. 2021 informoval žalobce žalovaného přípisem z 20. 8. 2021, a dále soud zjistil, že žalobce po žalovaném vymáhal dlužné pojistné přípisy z 21. 9. 2021 a 17. 12. 2021. Soud neučinil pro toto řízení relevantní závěry z listiny nazvané Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktu neživotního pojištění, neboť se jedná o nepodepsanou listinu, ze které není patrné, jakým způsobem se tato má vztahovat k smluvním ujednáním žalobce a žalované, přičemž žalobce pro svoji neúčast na jednání nemohl být o nutnosti doplnit relevantní skutková tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. poučen. Soud nehodnotil interní dokumenty z března 2008, týkající se zejména bezdlužnosti žalované, neboť tyto neměly pro předmět sporu relevanci. 4. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalobkyně se svou žalobou po žalovaném, v rozsahu níže uvedeném, důvodně domáhala zaplacení dlužného pojistného podle § 2758 a násl. o.z., přičemž soud má za prokázané, že smlouva byla řádně uzavřena, ke dni 2. 8. 2021 stále trvala a s odkazem na § 2804 o.z. pak soud uzavírá, že žalovaný jakožto pojištěný byl informován předem o tom, že smlouva zanikne v případě neplnění pojistného, a že se tak ke dni 2. 8. 2021 skutečně stalo. 5. V návaznosti na provedené dokazování tak soud s ohledem na výše uvedené právní posouzení uzavírá, že žalovaný byl povinen žalobci hradit čtvrtletně pojistné ve výši 17 952 Kč (nikoliv 17 956 Kč), přičemž má soud za zjištěné, respektive žalovaný v řízení nevyvrátil, že existuje dluh za celkem dvě platby takového čtvrtletního pojistného, a to za období od 2. 2. 2021 do 2. 8. 2021. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci jistinu dlužného pojistného ve výši 2× 17 952 Kč, tedy 35 904 Kč. 6. Pokud jde o žalobcem nárokované náhrady za vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč, pak žalobce v tomto směru neunesl povinnost tvrzení, když nemohl být soudem dle § 118a o.s.ř. poučen na jednání nařízeném na 3. 10. 2022 v tom směru, kdy byla tato náhrada mezi žalobcem a žalovanými sjednána tak, aby se stala relevantní součástí jejich smluvních ujednání. Pro neunesení břemene tvrzení tak soud žalobu v této části zamítl. 7. Pokud jde o jistinu žalované částky, pak tedy soud žalobě vyhověl co do částky 35 904 Kč a žalobu zamítl co do částky 308 Kč. 8. Žalobce se žalobou dále domáhal zákonného úroku z prodlení za období od 3. 8. 2021 do 24. 5. 2022. S odkazem na § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud uzavírá, že zákonná výše úroků z prodlení z částky 35 904 Kč za období od 3. 8. 2021 do 24. 5. 2022 činí částku 2 467 Kč. Soud přiznal kapitalizované úroky právě v této výši, a to pouze z částky jistiny žalobou uplatněného nároku, kterou, viz výše, shledal důvodnou. Ve zbytku, tj. do částky 21 Kč na kapitalizovaném úroku za toto období z částky jistiny, kterou soud nepřiznal, pak soud žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 35 904 Kč a neúspěšný co do částky 308 Kč, což soud vyhodnotil jakožto neúspěch nepatrný a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. 10. Žalobci soud přiznal na nákladech řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 449, tři úkony právní služby po 500 Kč a 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.; tj. celkem 3 627 s DPH. Soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření ze dne 20. 9. 2022. 11. Ustanovení § 14b advokátního tarifu se nijak nedotýká ústavně zaručeného práva žalobce na zastoupení advokátem ve smyslu čl. 37 odst. 2 LZPS, stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení v řízeních zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v závislosti na výši předmětu řízení. Aplikace uvedeného zákonného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používaných opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Toto ustanovení se uplatní obecně a bezvýjimečně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o jeho použitelnosti či jakékoliv moderace. Ustanovení § 14b advokátního tarifu pojem návrhu podaném na ustáleném vzoru nijak nevymezuje. Podle soudní praxe je jím návrh, který se shoduje či významně blíží pojmu formulářová žaloba, který ústavněprávní judikatura (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/2011, bod 28 – neboť právě na něj bylo reagováno novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb.) definuje jako návrh mající podobu využitého vzoru, který se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. 12. Lustrací soudního systému ISAS pak soud zjistil, že žalobce vystupuje jen u zdejšího soudu v desítkách obdobných řízení.