10 C 132/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované úhrady částky 20 921 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvádí, že nabyl pohledávku, která je předmětem řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] od původního věřitele společnosti [právnická osoba] Žalobce uvádí, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději [datum]. Žalobce uvádí, že žalovaný úvěr čerpal, avšak v uvedeném termínu prostředky nevrátil. Žalobce se tak žalobou domáhá na základě této smlouvy o úvěru navrácení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnost [právnická osoba] a žalobcem ze dne [datum] sud zjistil, že bylo těmito subjekty ujednáno, že společnost [právnická osoba] postupuje na žalobce pohledávku mimo jiné za žalovaným, uvedenou pod [číslo] to ve výši 25 373,64 Kč (zjištěno z této smlouvy o postoupení pohledávek). Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] soud zjistil, že o postoupení této pohledávky byl žalovaný původním věřitelem informován a že byl zároveň dne [datum] vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], výzvy k úhradě před podáním žaloby z [datum] a z podacího lístku). Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vystavené [anonymizováno] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uhradila na účet [bankovní účet] dne [datum] částku 10 000 Kč, se zprávou pro příjemce zápůjčka [anonymizováno] (zjištěno z tohoto potvrzení o provedení tuzemské úhrady). Z dokumentu nazvaného Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] soud nemohl zjistit, kdo tuto smlouvu ve skutečnosti uzavřel, z obsahu této smlouvy se však podává, že tato obsahuje u údaje klienta, tj. úvěrovaný subjekt pana [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], s označením čísla účtu tohoto klienta, č. ú. [bankovní účet] s tím, že předmětem smlouvy má být poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 10 921 Kč před slevou, se splatností k [datum] s tím, že z článku 1 kapitoly Preambule se podává, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným měla [datum] být uzavřena smlouva o úvěru, na základě které měl žalovaný čerpat částku 10 000 Kč, tuto však neměl vrátit, měl uhradit pouze poplatky spojené s poskytnutím tohoto úvěru, a proto je uzavírána tato smlouva nová, kdy namísto poskytnutí úvěru je tento poskytnut započtením na závazek žalovaného vrátit tento úvěr původní; tento dokument je datován [datum], za klienta, tj. žalovaného, není nikterak podepsán. Soud tedy nemohl zjistit, že by tento dokument jakožto smlouva byla skutečně uzavřena. Vzhledem k tomu, že žalobce se nařízeného jednání nezúčastnil, z tohoto se omluvil, soud jej nemohl poučit o neunesení břemene důkazního ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. jak uvedeno níže, a proto další skutková zjištění v tomto směru soud v řízení učinit nemohl. 4. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud vyšel ze žalobních tvrzení, dle kterých právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] měla uzavřít se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě této poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, a dále jí měl na základě této smlouvy vzniknout nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč. Z provedeného dokazování se však nepodávalo, že by smlouva o úvěru byla dne [datum] mezi původním věřitelem a žalovaným skutečně uzavřena. Soud z provedeného dokazování pouze zjistil, že dle textu smlouvy o úvěru, avšak datovaného [datum], mělo dojít mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum], což je však smlouva jiná než ze dne [datum], minimálně svým datem, zejména však nebylo prokázáno, že by i tato navazující smlouva z [datum] byla vůbec uzavřena. Jelikož se žalobce jednání nařízeného na [datum] nezúčastnil, nemohl jej soud poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší břemeno důkazní v tom směru, že skutečně došlo k uzavření smlouvy o úvěru z [datum], jak je toto tvrzeno v žalobě, a dále jej nemohl poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ani v tom směru, že skutečně byla uzavřena smlouva o úvěru datovaná [datum], z jejíhož obsahu by jinak bylo možno zjistit uzavření předcházející smlouvy o úvěru jiné, avšak datované [datum]. 6. Soud tak uzavírá, že žalobce nemohl být soudem poučen o tom, že neunáší břemeno tvrzení, že došlo k uzavření závazkového smluvního vztahu, který by zakládal nárok na vrácení částky 10 000 Kč, jakožto jistiny poskytnutého úvěru, a částky 10 921, Kč jakožto poplatků za sjednání tvrzeného úvěru. Soud proto pro neunesení břemene důkazního žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. K tomuto soud doplňuje, že z provedeného dokazování se podává, že společnost [právnická osoba] uhradila dne [datum] částku 10 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Nicméně samotný fakt realizace této úhrady ze strany předchozího věřitele není pro účely tohoto řízení relevantní. Žalobní tvrzení jsou totiž vystavěna na tom, že žalobce uzavřel závazkový smluvní vztah dne [datum], povinnosti z nějž měl on sám splnit, žalovaný však nikoliv. Jelikož však nebylo prokázáno, že by vůbec smlouva o úvěru z [datum] byla uzavřena, pak nebylo pro toto řízení relevantním dále prokazovat či posuzovat, zda původní věřitel společnost [právnická osoba] na předmětný účet finance skutečně poslala a o čí účet se jedná. Jak uvedeno, po skutkové stránce žalobce tvrdí, že šlo o smlouvu o úvěru, tedy bylo třeba primárně prokázat, zda skutečně tato smlouva o úvěru uzavřena dne [datum] byla a jaký byl její obsah, a teprve na základě takto provedeného dokazování by mohl soud přistoupit k právnímu hodnocení zjištěných skutečností. Právní závěry lze totiž činit pouze na základě úplně zjištěného skutkového stavu, nikoliv alternativně (jak by to bylo, kdyby se stalo něco, co relevantně v řízení tvrzeno není), jak žádá žalobce. Tedy nelze se nezabývat prokazováním existence smlouvy o úvěru z [datum] za situace, kdy přímo a pouze od této žalobce své nároky odvozuje; tedy jinak nelze vyjít pouze z tvrzení o realizované úhradě a věc alternativně, bez dalšího přímo hodnotit jakožto bezdůvodné obohacení. V daném případě totiž nebylo vůbec prokázáno, z jakého důvodu původní věřitel žalovanému finanční prostředky poskytl, tedy nelze ani po právní stránce vyhodnotit, zda vůbec nárok na vrácení těchto finančních prostředků vznikl, jaká byla vůle stran, alespoň v tom směru co zamýšlely, zda nešlo například o poskytnutí finančních prostředků, kdy závazek jejich navrácení nevzniká, a ani nelze uzavřít, že tyto byly poskytnuty například z neplatného právního úkonu (bylo by nutno tento prokázat a poté teprve hodnotit). Soud tak, pro neunesení břemene důkazního, jak uvedeno výše, žalobu v celém rozsahu zamítl. 8. K výše uvedenému soud ještě doplňuje, že žalobce po skutkové stránce žalobu formuluje jakožto nároky ze smlouvy o úvěru z [datum] a dokládá platbu realizovanou na účet číslo [bankovní účet]. K tomuto žalobce však založil dokument nazvaný smlouva o úvěru ze dne [datum] (jejíž uzavření soud nemá za prokázané), ze kterého se však podává, že číslo účtu žalovaného bylo jiné, konkrétně [bankovní účet]; navíc se z textu tohoto dokumentu podává, že částka za sjednání původního úvěru, která přesně specifikována není, uhrazena byla. Soud tak uvádí, že ani z textu této smlouvy o úvěru z [datum] nebylo možné bez doplnění důkazních návrhů mít za prokázaná tvrzení, že původní úvěr co do jistiny vrácen nebyl, neboť v návrhu této smlouvy není nikterak tento jiný účet specifikován, navíc se liší data původní smlouvy o úvěru, kdy namísto [datum] je uváděno [datum], a kdy navíc v tomto dokumentu je uvedeno, že všechna zbývající plnění dle původní smlouvy, s výjimkou jistiny byla uhrazena - tedy samotný tento žalobcem založený dokument by tvrzení o tom, že je zde dán nárok z úvěrové smlouvy ze dne [datum] ve výši 10 921 Kč, za poplatky spojené s předchozím úvěrem, vyvrací. 9. Pro úplnost soud dodává, že má za prokázané, že tvrzená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným ve výši 25 373,64 Kč postoupena byla, tedy soud má za to, že žalobce je aktivně legitimován, a zabýval se proto skutkovými tvrzeními a jejich prokázáním. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má plně úspěšný žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož však žalované straně žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto ro