12 C 102/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 30. 8. 2018 se žalobkyně (spolu s dalšími 3 žalobkyněmi) domáhala zaplacení částky 746 898,90 Kč s přísl. coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením trestního stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS“) pod sp.zn. 6 T 136/2013. Žalobkyně uvedla, že byla spolu s dalšími obviněnými zproštěna obžaloby rozsudkem OS ze dne 24. 11. 2016, kterou jim bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod člověka dle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Žalobkyně se domáhaly náhrady nákladů vynaložených na obhajobu, dále náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou jednak samotným trestním stíháním, tak jeho nepřiměřenou délkou. Žalobkyně uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované, přičemž požadovala náhradu škody za obhajné, nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení a nemajetkovou újmu za trestní stíhání v celkové výši 882 120 Kč, přičemž žalovaná uznala pouze částku 135 221,10 Kč. Žalobkyně se tedy domáhala pouze rozdílu mezi uvedenými částkami. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že žalovaná odmítla poskytnout náhradu škody za některé úkony právní služby. Dále uvedla, že námitka promlčení, vznesená žalovanou v rámci mimosoudního projednání nároku, je v rozporu s dobrými mravy. Navíc, žalobkyně se neúčastnila vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, a to jí tak bylo sděleno a doručeno prostřednictvím obhájce až dne 6. 11. 2017. Až od tohoto data se tak může odvíjet běh subjektivní promlčecí doby. 2. Podáním ze dne 11. 4. 2019 byla žaloba vzata zpět v celém rozsahu ze strany žalobkyně 1., 2. a 4. (nikoliv ze strany zdejší žalobkyně). 3. V podání ze dne 11. 4. 2019 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že se domáhá zaplacení částky 500 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nedůvodným trestním stíháním. Dále se domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 142 381 Kč a částky 142 562 Kč coby náhrady nákladů obhajoby včetně nákladů právního zastoupení v souvisejícím náhradovém řízení. Žalobkyně uvedla, že byla stíhána nevazebně, přičemž trestní stíhání trvalo celkem 5 let 8 měsíců a 29 dnů a její trestní věc byla medializována. 4. V podání ze dne 19. 1. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 16. 4. 2018 uplatnila nárok na náhradu škody, respektive újmy v celkové výši 932 120 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 277 784 Kč, nároku na náhradu vynaložených nákladů na právní zastoupení v řízení o náhradě škody proti ČR ve výši 11 955 Kč, dále nárok na kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé trestním stíháním ve výši 500 000 Kč a nárok na kompenzaci nemajetkové újmy, vzniklé nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 142 381 Kč. Žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 135 221,10 Kč, ve zbylém rozsahu nároky neuznala, přičemž ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu za trestní stíhání a nepřiměřenou délku řízení vznesla námitku promlčení. Žalovaná dále stručně popsala průběh trestního řízení, které pravomocně skončilo dne 10. 10. 2017. 5. Dne 25. 6. 2021 se ve věci konalo jednání (pod původní sp. zn. 12 C 178/2018), během něhož byly nároky žalobkyně na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nárok na náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým v civilním řízení vyloučeny k samostatnému projednání (nadále vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 171/2021). Dále žalobkyně tvrdila, že vznesená námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy, neboť žalobkyně požádala o náhradu újmy 5 měsíců poté, co jí bylo doručeno rozhodnutí, jímž byla zproštěna obžaloby, a odkázala na judikaturu Ústavního soudu. Dle žalobkyně počne 6ti měsíční subjektivní lhůta pro uplatnění nároku běžet dnem doručení zrušovacího rozhodnutí. Žalobkyně, resp. její právní zástupce, tvrdila, že při vyhlašování konečného rozhodnutí v trestním řízení dne 10. 10. 2017 nebyla osobně přítomna, ale byl přítomen její obhájce. Skutková zjištění: 6. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně adresovaná žalované ze dne 13. 4. 2018 a stanovisko žalované ze dne 21. 8. 2018) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se dne 16. 4. 2018 obrátila na žalovanou se svou žádostí o zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žalovaná žádosti částečně vyhověla, když přiznala žalobkyni náhradu škody ve výši 135 221,10 Kč (obhajné). 7. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 8. Ze spisu OS sp. zn. 6 T 136/2013 soud zjistil následující skutečnosti: rozsudkem OS ze dne 24. 11. 2016 byla zdejší žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem; dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne 10. 10. 2017. Mezi stranami bylo nesporné, že při vyhlašování konečného rozhodnutí v trestním řízení dne 10. 10. 2017 nebyla osobně přítomna žalobkyně, ale byl přítomen její obhájce. <b>Právní úprava:</b> 9. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení. 10. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 11. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 12. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 13. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 14. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>Právní posouzení věci:</b> 15. Předmětem nadepsaného řízení je nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy. 16. Nejprve však soud posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku žalobkyně z titulu nemajetkové újmy, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše. 17. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ust. § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 18. Z uvedených zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného (tj. zde žalobkyně), že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby