13 C 64/2012-103 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 2. 2012 domáhal určení, že trvá nájemní vztah mezi žalobcem a žalovanými vzniklý na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2010. Žalobce uvádí, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2012, že předmětem byly nebytové prostory a že ke dni podání žaloby nebyla nájemní smlouva řádně ukončena, tedy popírá důvodnost výpovědi nájmu. 2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili podáním ze dne 28. 11. 2012. Trvají na tom, že smlouva byla ukončena za doby trvání nájemního vztahu řádně výpovědí, navíc poukazují na to, že i tak by nájemní vztah zanikl uplynutím doby určité dne 30. 6. 2012. 3. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 4. Soud ve věci neprováděl dokazování ani nehodnotil důkazy, neboť bylo ve věci možno rozhodnout pouze na základě shodných tvrzení účastníků, ze kterých má soud za zjištěné, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva na pronájem nebytových prostor, a to na dobu určitou do 30. 6. 2012. Vzhledem k tomu tak byla další zjištění - pro závěr o zániku nájmu uplynutím sjednané doby nájmu - nadbytečnými. 5. Soud posoudil věc po právní stránce podle zák. č. 116/1990 Sb., v tehdy platném znění, konkrétně dle jeho § 9 odst. 1, který stanoví, že nájem sjednaný na dobu určitou skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán. 6. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že předmětem nájmu byly prostory určené k podnikání a že doba nájmu byla omezena do dne 30. 6. 2012. Tedy k zániku nájmu došlo právě dne 30. 6. 2012 uplynutí sjednané doby nájmu. 7. Přechodná ustanovení ve vztahu k zák. č. 89/2012 Sb. třeba řešit nebylo, když doba určitá uplynula před jeho účinností. Nájemní vztah se tak řídil ke dni jeho zániku zák. č. 116/1990 Sb. 8. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, tedy není relevantním, zda v době podání žaloby nájem trval či nikoli. V době vyhlášení rozsudku pro výše uvedené jednoznačně nájemní vztah netrvá. 9. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem řízení byl požadavek na určení nájemního vztahu k věcem nemovitým, za tarifní hodnotu soud dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT) vzal částku 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že byli žalovaní ve sporu plně úspěšný, přiznal jim soud náhradu nákladů tohoto řízení, které se skládají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí věci a vyjádření k žalobě; § 11/1 písm. a), d) AT); 2x náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13/4 AT, to vše ve spojení s ustanovením a § 12/4 AT (zastupování celkem 7 účastníků); soud ověřil, že zástupce je plátcem DPH přes ARES. Tedy celkem 42 737,20 Kč vč. DPH.