14 C 112/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 21. 5. 2022 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2021 (dále jen jako„ posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 2. 8. 2011 a dne 20. 5. 2022 byl žalobci doručen konečný rozsudek ve věci, tedy trvalo 10 let a 8 měsíců, řízení bylo dle žalobce neúměrně dlouhé, přičemž se jednalo o spor o náhradu škody na zdraví, o náhradu za ztrátu na výdělku ze zaměstnání horníka v hlubinných dolech, význam předmětu řízení pro žalobce byl tedy zvýšený. Žalobce dále uvedl, že proti postupu soudu prvního stupně ničeho nenamítá, soud postupoval citlivě. Žalobce naopak kritizuje postup odvolacího soudu, kdy mezi jednotlivými kroky existovaly průtahy, došlo k chybnému posouzení procesních povinností účastníků. Žalobce shrnuje, že řízení bylo skutkově složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, průtahy v řízení byly zapříčiněny zejména Krajským soudem v Ostravě, význam řízení pro žalobce byl zásadní. Žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu na 20 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky pak v poloviční výši, tj. za 10 let a 8 měsíců požaduje základní částku 193 333 Kč, kterou po vyhodnocení kritérií navýšil o 40 %. Žalobce tak po žalované požaduje celkem částku 270 700 Kč. Žalobce se se svou žádostí předběžně obrátil na žalovanou dne 15. 11. 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2011 uplatnil dne 15. 11. 2021. Žalovaná na základě projednání žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytl mu zadostiučinění ve výši 95 875 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo 10 let a 10 měsíců, bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž meritorně rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud jedenkrát. Žalovaná neshledala v postupu soudů na všech stupních soudní soustavy výraznější průtahy, leč postup soudu I. stupně v prvních třech letech hodnotila jako nekoncentrovaný. Věc byla dle žalované složitější zejména po skutkové stránce, ve věci byly provedeny dva znalecké posudky. Žalobce se dle žalované na délce řízení zčásti podílel. Význam řízení pro žalobce hodnotila žalované jako vyšší s ohledem na skutečnost, že se jednalo o náhradu škody na zdraví a zároveň řízení mělo povahu pracovněprávního sporu. Žalovaná tak zhodnotila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou a přiznala žalobci odpovídající zadostiučinění ve výši 95 875 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení. Výslednou částku pak snížila o 15 % s ohledem na složitost věci, dále o 20 % s ohledem na projednání věci na všech stupních soudní soustavy a o dalších 20 % s ohledem na podíl žadatele na délce řízení, základní částka byla naopak zvýšena o 20 % s ohledem na vyšší význam řízení pro žalobce. 3. Podáním ze dne 12. 6. 2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 95 875 Kč s odůvodněním, že žalovaná po předběžném projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění v uvedené výši. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.) 6. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání 7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2011 u žalované dne 15. 11. 2021 s tím, že žalovaná částečně vyhověla žalobci a poskytla mu přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 95 875 Kč. [Obsah přílohového spisu] 9. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 10. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003). 11. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frust