14 C 48/2021-99 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou domáhá náhrady škody z nesprávného úředního postupu, ke kterému došlo na základě notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec] dne 9. 2. 2010, spisová značka NZ [číslo], který byl podkladem pro nařízení exekuce, avšak není řádným exekučním titulem, neboť nesplňuje náležitosti stanovené zákonem a lze tak spatřovat nesprávný úřední postup podle § 13 zákona číslo 82/1998 Sb. Uvedla k tomu, že společnost [právnická osoba] podala proti ní návrh na nařízení exekuce pro částku 4 846 550 Kč s příslušenstvím a na základě tohoto návrhu byla Okresním soudem v Novém Jičíne dne 29. 3. 2010 nařízená exekuce na její majetek a majetek jejího bývalého manžela. Soudním exekutorem došlo k dražbě těchto nemovitostí, které ač byly znalcem oceněny na částku 3 810 000 Kč, byly prodány za částku 2 560 000 Kč. Z této částky v rámci rozvrhového usnesení obdržela společnost [právnická osoba] částku 1 452 285,40 Kč, soudní exekutor 399 953 Kč a [právnická osoba], jako zajištěný zástavní věřitel, částku 707 761,60 Kč. Na základě návrhu na zastavení exekuce podaného bývalým manželem žalobkyně dne 18. 7. 2011 byla exekuce rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 10 Co 179/2014, ze dne 3. 7. 2014 zcela zastavena, když bylo shledáno pochybení notářky při sepisu notářského zápisu. Žalobkyně a její bývalý manžel uplatnili svůj nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti, na což jim bylo sděleno dne 22. 1. 2016, že sice notářský zápis byl sepsán, ale vadně, a že se tedy notářka při sepisu notářského zápisu dopustila nesprávného úředního postupu, podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Současně bylo sděleno, že se poškození mají obrátit na subjekty, které byly uspokojeny v rámci zastavené exekuce. Poté proběhlo jednání u zdejšího soudu vedené pod č.j. 44 C 12/2016, kdy žaloba o zaplacení částky 3 102 238,40 Kč s příslušenstvím byla proti žalované zamítnuta. V rámci odůvodnění soud konstatoval, že ve vztahu k požadované částce 1 452 285,40 Kč, která se týkala vyplacení v exekučním řízení společnosti [právnická osoba] minimálně předčasná, neboť odpovědnost státu za škodu nastupuje až v případě, je-li vyloučeno, že by dlužník na svou pohledávku jen částečně plnil. Proto dle názoru žalobkyně soud nemohl o výše uvedené částce rozhodnout, to minimálně do doby, než bude ukončeno soudní řízení, které bylo vedeno mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem a společností [právnická osoba]. Žalobkyně předložila rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí, 112 C 12/2015, ze dne 25. 7. 2019, kterým soud žalobu o zaplacení 1 452 285,40 Kč s přísl. zamítl. Jednalo se o žalobu, kterou podal bývalý manžel žalobkyně na [právnická osoba] Žalobkyně má za to, že žaloba vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti je důvodná. Na základě nesprávného úředního postupu notářky, byla provedena exekuce na základě, které došlo u žalobkyně ke vzniku škody, kdy jí byla prodána nemovitost. Žalobkyně se domáhala po osobách, které získaly majetkový prospěch z exekučního řízení a to na základě vydání soudního rozhodnutí, které bylo vydáno na základě neplatného notářského zápisu. Soud tedy vycházel z nicotného právního úkonu, tedy z vadně sepsaného exekučního titulu. Vzhledem k následujícím rozhodnutím soudů, kterými byly žaloby o náhradu škody zamítnuty vůči osobám, které získaly majetkový prospěch v rámci exekučního řízení, se žalobkyně domáhá po žalované, aby tato v zastoupení státu uhradila žalobkyni vzniklou škodu. 2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobci dne 21. 5. 2015 (podáním ze dne 20. 5. 2015) uplatnili nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 3 973 233 Kč, sestávající se z hodnoty vydražených nemovitostí ve výši 3 810 000 Kč, uhrazených nákladů právního zastoupení JUDr. [jméno] [jméno] ve výši 70 815 Kč a uhrazených nákladů právního zastoupení Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ve výši 92 418 Kč. Podáním doručeným žalované dne 4. 9. 2015 (ze dne 3. 9. 2015) žalobci rozšířili svoji žádost o požadavek na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 117 404 Kč, sestávající se nákladů právního zastoupení před Nejvyšším soudem ČR ve výši 25, 531 Kč a nákladů právního zastoupení vzniklých žalobcům při uplatnění nároku u žalované ve výši 91 873 Kč. Dne 13. 11. 2015 potom bylo žalované doručeno další podání žalobců (ze dne 12. 11. 2015), kterým oznamují, že snižují svůj požadavek na náhradu škody o 1 452 285,40 Kč. Žalovaná nárokům žalobců nevyhověla ani zčásti, což jim sdělila svým stanoviskem ze dne 22. 1. 2016. Žalovaná odkázala na průběh posuzovaného řízení a že v postupu notářky JUDr. [jméno] [příjmení] při sepisu notářského zápisu ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. Nz 36 [číslo], lze spatřovat nesprávný úřední postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Za toto pochybení byla žalobci v rámci mimosoudního projednání nároku u žalované vyslovena omluva. Uvedla, dále, že odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tedy jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Základní zásadou našeho právního řádu je zásada, dle níž má každý dbát o svá práva a řádně je hájit. Tuto povinnost nelze svévolně převést na stát a vyžadovat od státu, aby sám z vlastního podnětu hájil něčí občanskoprávní zájmy. Je věcí pečlivosti nositele práva, aby je včas a náležitě uplatnil, a to i za využití ochrany poskytované státem v příslušném soudním řízení. Stejně tak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4229/2010 je zřejmé, že„ případná odpovědnost státu nemá povahu všeobjímajícího institutu, který by jako jediný reparoval veškeré potenciální škody vzniklé poškozenému subjektu. Zákon č. 82/1998 Sb., je speciální předpis. Tento zákon mj. v ustanovení § 8 odst. 3 in fine vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.“ S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, sp. zn. 25 Cdo 720/2007, sp. zn. 25 Cdo 319/2002 či sp. zn. 33 Odo 971/2004), postavení státu coby„ posledního dlužníka,“ nastupuje až v případě, je-li vyloučeno, že by závazkový dlužník na svoji pohledávku i jen částečně plnil, čímž teprve vzniká poškozenému škoda. Nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a je proto povinen mu jej vydat. Žalovaná vychází z dlouhodobě konstantního judikatorního závěru ohledně nároku na náhradu škody proti státu, způsobené při výkonu veřejné moci. Vznikla-li žalobci újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníku (z jakéhokoliv titulu) může být nárok proti státu z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou veřejnou mocí právem uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení od svého primárního dlužníka. Teprve v takovém případě vznikne poškozenému materiální újma, za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1999 Sb. Co se týče nárokované částky ve výši 1 250 000 Kč, která má představovat rozdíl mezi cenou nemovitosti určenou znaleckým posudkem ve výši 3 810 000 Kč a cenou, za kterou byla nemovitost vydražena, tj. částkou ve výši 2 560 000 Kč, žalovaná uvádí, že zde došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nárokovanou částkou a chybným postupem notářky při sepisu výše citovaného notářského zápisu. 3. Mezi stranami je nesporným, že notářský zápis sepsaný notářkou [jméno] [příjmení] dne 9. 2. 2010 není řádným exekučním titulem. Dále je nesporným, že ve věci na základě tohoto exekučního titulu, a to usnesením soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 12. 2013, č. j. 54 Exe 189/2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě z 31. 7. 2014, 10 Co 179/2014 byla exekuce zastavena. Současně je nesporným, že nárok u žalované byl dříve uplatněn dne 21. 5. 2015. 4. Z roz