14 C 56/2019-386 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou vůči žalované domáhal náhrady škody původně ve výši 4 543 192 Kč s příslušenstvím z čehož 3 972 492 Kč představoval ušlý zisk a částka 570 700 Kč byly náklady právního zastoupení. Tato škoda mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 38/2013 (17 T 15/2011), které od zahájení trestního stíhání po pravomocné zproštění obžaloby trvalo osm let. V jeho případě jde o [anonymizováno], tedy z pohledu profese o jednu z nejváženějších osob ve společnosti, který působil na malém městě v [obec], kde ho každý zná a kde obecně lidé více uznávají autority, než je tomu ve větších městech. Žalobce tak musel po dobu osmi let čelit trestnímu stíhání pro podezření z trestných činů spáchaných při výkonu jeho [anonymizována dvě slova]. Hrozilo mu přitom až 10 let odnětí svobody a vyškrtnutí ze [anonymizována dvě slova]. I přes presumpci neviny došlo k narušení důvěry klientů ve služby poskytované tímto [anonymizováno], což se pak projevilo v jeho obratech a zisku. Došlo tak k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za které je možné považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání. Došlo též ke škodě na majetku žalobce v důsledku jím vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 570 700 Kč. 2. O návrhu na zaplacení částky 3 972 490 Kč představující ušlý zisk bylo již rozhodnuto částečným rozsudkem jenž nabyl právní moci, a to rozsudkem ze dne 15.6.2022 č.j. 14 C 56/2019-350, jímž byla žaloba v této části pravomocně zamítnuta. K posouzení tak zůstal nárok žalobce na náhradu škody, a to nákladů právního zastoupení ve výši 570 700 Kč, které měli žalobci vzniknout v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spisovou značkou 17 T 38/2013 (17 T 15/2011) z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce byl zproštěn obžaloby. 3. Žalovaná k nároku na náhradu škody ve vynaložených nákladech na obhajobu uvedla, že v trestním řízení v rámci mimosoudního projednání nároku konstatovala, že ve věci byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu. Avšak i přes maximální úsilí se Ministerstvu spravedlnosti nepodařilo zapůjčit spis Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 39/2013. Z tohoto důvodu nebylo možné žádost o náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení mimosoudně projednat. 4. Provedeným dokazováním listinami a z nesporných tvrzení bylo zjištěno, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.3.2014, sp. zn. 17 T 38/2013 byl žalobce dle ustanovení § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., (trestní řád) zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích pro pokračující pomoc k [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu] ([anonymizována čtyři slova]), [anonymizováno] [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu]. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.2016, sp. zn. 1 To 19/2016 byly podle § 258 odst. 1 písem. c), d), odst. 2 TŘ napadené rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 T 38/2013-154, č.j. 17 T 39/2013-102, č.j. 17 T 40/2013-126 a č.j. 17 T 41/2013-244 zrušeny vyjma zprošťujícího výroku ohledně žalobce. Vůči žalobci tedy bylo řízení pravomocně skončeno dne 27.5.2016. [Obsah přílohového spisu] 6. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce byl v posici [anonymizováno] trestně stíhán v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 38/2013, když byl v řízení před soudem I. stupně a v na to navazujícím odvolacím řízení zproštěn obžaloby, pro pokračující pomoc k [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu] ([anonymizována čtyři slova]), [anonymizováno] [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu (neboť skutky nejsou trestnými činy). Žalobce byl právně zastoupen obhájcem a vynaložil náklady v souvislosti se svým trestním stíháním veden snahou dosáhnout zproštění obžaloby. 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Podle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 9. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 10. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 11. Podle ust. § 26 citovaného zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 12. Po provedeném dokazování činí soud tento právní závěr: 13. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Pokud se týká předpokladu, tedy existence nezákonného rozhodnutí, pak usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného v na to navazujícím jeho zproštění obžaloby je třeba posuzovat podle výše citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, ze dne 22.10.2009, je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona číslo 82/1998 Sb.. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila extenzivním systematickým výkladem uvedeného zákona, že došlo-li z určitých důvodů (v ustanovení § 12 zákona číslo 82/98 Sb. neuvedených) k zastavení trestního stíhání, resp. byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a nemělo proto proti němu být trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání a vedením trestního řízení se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a, § 7 a § 8 cit. zákona, tj. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti trestního stíhání je výsledek trestního řízení. 14. Podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. 15. Pokud jde o náhradu škody ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ta zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady právního zastoupení pak dle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícího mimosmluvní odměnu. 16. Z výčtu porad advokáta a klienta v trestní věci žalobce (provedené k důkazu u jednání dne 5.2.2020) se podávají úkony obhájce, které lze pouze dílem uznat jako účelně vynaložené, jak je níže zdůvodněno. Částky přiznané jsou uvedeny tučným písmem. Jsou jimi úkony (hodnota úkonu 2 600 Kč) učiněné ve dnech: 17. * 17.10.2008 převzetí obhajoby první porada s klientem – tento úkon lze uznat účelně vynaloženým 2 600 Kč * 17.10.2008 sepis žádosti policie oznamování procesních úkonů (1 300 + 150) částka 1 450 Kč je též vynaložený účelně. * 20.10.2008 porada s klientem na jeho žádost od 17:30 do 18:50 hodin. Tato položka není účelně vynaložená, neboť ne