15 C 59/2021-502 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 3. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 110 088 Kč a částky 208 658,09 Kč jako smluvní pokuty. Žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřeli smlouvu o zpracování účetnictví a daňového přiznání dani z příjmu právnických osob dne 10. 8. 2011. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce zpracovat účetnictví vždy pro konkrétního žalovaného, týkající se jeho podnikatelské činnosti, vést účetní knihy a evidenci, zaúčtovávat a zapracovat do finanční účetnictví složitější finanční operace, vést pro personální a mzdovou agendu zaměstnancům, zpracovávat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, zpracovat účetní závěrku dle platných právních předpisů, řádně zpracované výsledky své práce byl žalobce povinen předat nejpozději dohodnutých nebo zákonem stanovených termínech. Za tuto činnost se žalovaný zavázal zaplatit odměnu, která byla sjednána dohodou za podmínek ve výši stanovených článků II. smlouvy o zpracování účetnictví. V souvislosti s výše uvedeným žalobce žalovanému vystavil několik faktur, z nichž některé byly hrazeny po splatnosti a zbylé buď pouze částečně nebo z nich nebylo uhrazeno ničeho. Žalobce žalovanému vystavil - fakturu č. 21800872 dne 23. 1. 2018 platnou dne 7. 2. 2018 na částku 16 880 Kč, - fakturu č. 2180074, ze dne 23. 1. 2018 splatnou dne 7. 2. 2018 a na částku 28.907 Kč; - fakturu č. 2180433, ze dne 21. 5. 2018, splatnou dne 5. 6. 2018 a na částku 33.069 Kč; - fakturu č. 2180483, ze dne 8. 6. 2018, splatnou dne 23. 6. 2018 a na částku 44.250 Kč; - fakturu č. 2180603, ze dne 23. 7. 2018, splatnou dne 7. 8. 2018 a na částku 12.233 Kč; - fakturu č. 2180661, ze dne 3. 8. 2018, splatnou dne 18. 8. 2018 a na částku 56.785 Kč; - fakturu č. 2180801, ze dne 19. 10. 2018, splatnou dne 3. 11. 2018 a na částku 21.810 Kč; - fakturu č. 2180802, ze dne 19. 10. 2018, splatnou dne 3. 11. 2018 a na částku 35.544 Kč; - fakturu č. 2190060, ze dne 19. 1.2019, splatnou dne 3. 2. 2019 a na částku 18.392 Kč; - fakturu č. 2190061, ze dne 19. 1. 2019, splatnou dne 3. 2. 2019 a na částku 32.761 Kč; - fakturu č. 2190385, ze dne 24. 4. 2019, splatnou dne 9. 5. 2019 a na částku 24.351 Kč; - fakturu č. 2190470, ze dne 24. 5. 2019, splatnou dne 8. 6. 2019 a na částku 65.461 Kč; - fakturu č. 2190640, ze dne 29. 7. 2019, splatnou dne 13. 8. 2019 a na částku 13.340 Kč; - fakturu č. 2190842, ze dne 23. 10. 2019, splatnou dne 7. 11. 2019 a na částku 15.125 Kč; - fakturu č. 2190885, ze dne 4. 11. 2019, splatnou dne 19. 11. 2019 a na částku 39.234 Kč; - fakturu č. 2200395, ze dne 3. 6. 2020, splatnou dne 18. 6. 2020 a na částku 41.715 Kč; - fakturu č. 2200575, ze dne 10. 8. 2020, splatnou dne 25. 8. 2020 a na částku 13.673 Kč; - fakturu č. 2200745, ze dne 29. 10. 2020, splatnou dne 13. 11. 2020 a na částku 8.561 Kč Ohledně faktur č. 2180072, č. 2180074, č. 2180433, č. 2180483, č. 2180603, č. 2180661, č. 2180801, č. 2180802, č. 2190060, č. 2190061, č. 2190385, č. 2190640, č. 219842, č. 2190885, č. 2200355 a č. 2500575 došlo k pozdní úhradě faktur. Faktura č. 2190470 ze dne 24. 5. 2019 byla splatná dne 8. 6. 2019, byla hrazena částečně, když žalovaný uhradil po splatnosti dne 15. 9. 2020 částku ve výši 5 649 Kč z celkové částky 65 461 Kč. Faktura č. 2200395 ze dne 3. 6. 2020 byla splatná dne 18. 6. 2020, znějící na částku 41 715 Kč a faktura č. 2200745 ze dne 29. 10. 2020 splatné dne 13. 11. 2020 znějící na částku 8561 Kč nebyly hrazeny vůbec. Vzhledem k tomu, že žalobce uhradil faktury po splatnosti, započetl žalobce platby žalovaného dle pravidel stanovených ustanovením § 1 932 NOZ, podle nichž se započte plnění dlužníka, u něhož dlužník neurčil účel nejprve na náklady, poté na úroky z prodlení, úroky jistinu, a poté na smluvní pokutu. Jelikož žalovaný hradil v naprosté většině případů částky odpovídající svou výší fakturovaným částkám, má žalobce za to, že žalovaný určil, že hradí na jistinu, a proto započetl uvedené platby na jistinu. Nezaplacená jistina ke dni 17. 2. 2021 odpovídají částce 110 088 Kč. S ohledem na skutečnost, že ani jedna z výše uvedených faktur nebyla uhrazena v době splatnosti, jak vyplývá z tabulky faktur uhrazených žalovaným vznikl žalobci dle článku II. smlouvy o zpracování účetnictví se společností [právnická osoba] nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z fakturované částky denně. Výše smluvní pokuty ke dni 17. 2. 2021 odpovídá částce 208 658,09 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný uvedl, že žalobní nároky neuznává, protože žalobní nárok je neurčitý, když původně byli žalováni ještě další 2 subjekty, (nároky vůči nim byly vyloučeny k samostatnému projednání, pozn. soudu), a uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zpracování účetnictví a daňového přiznání v dani z příjmu právnických osob. Na základě této smlouvy o zpracování účetnictví žalobce dodával žalovanému účetní služby, a to i v rozsahu účetnictví pro původního žalovaného 2/ společnost [právnická osoba] Žalovaný 1/ měl se žalovaným 2/ uzavřenou smlouvu na základě, kterému žalobce vystavoval faktury na celý rozsah těchto služeb, žalovaný 1/ tyto služby žalobci platil a následně příslušnou část služeb vždy vyfakturoval žalovanému 2/, který mu je proplácel. Žalobce však později začal vystavovat některé faktury přímo žalovanému 2/, tj. společnosti [právnická osoba] s tím, že jde o služby poskytované na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] Žalobce tak některé nároky vymáhá na základě dvou právních titulů se dvěma osobami, žalovanému není příliš jasné, které nároky měly žalobci vzniknout na základě předchozí praxe a vzájemně uzavřené smlouvy, a které nikoliv. Žalobce má obavy, že by některé nároky žalobce mohly být duplicitní. Žalovaný neuhrazené částky na vystavených fakturách neeviduje, uvádí, že pouhá faktura není právním titulem, jestliže žalobce tvrdí, že některé pohledávky za žalovaným má, ať tyto údajné pohledávky prokáže na základě skutečného provedení prací v souladu se smlouvou. K faktuře č. 2190470 uvádí, že na tuto fakturu hradil částku, která odpovídala skutečnému provedení prací ve zbývajícím rozsahu mu žádné služby dodány nebyly, proto nevznikl žádný nárok žalobce. 3. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní tvrzení k faktuře č. 2190470, takže tato je ze dne 24. 5. 2019, splatná 8. 6. 2019 a z ní vyplývá, že žalobce žalované fakturuje DPPO roku 2018, včetně roční uzávěrky a povinných přímo zprostředkované [právnická osoba] Shopping Mall, a s., zúčtování dokladů podle součtu účetního deníku 3955-3680 k rozdílu 275, alikvotní část zpracování účetnictví za měsíc leden až březen 2019, zúčtování dokladu podle součtu účetního deníku 935, zpracování a vedení mezd, včetně personální a mzdové agendy leden až březen 2019, výplatnice zpracování vyúčtování ze závislé činnosti za rok 2018 včetně povinných příloh, zpracování ELDP za rok 2018, správa datových schránek leden až březen 2019, dále zpracování DAP k DPH leden až březen 2019 a dále zpracování kontrolního hlášení za měsíc leden až březen 2019 a zpracování fakturace v roce 2019, práce nad rámec vedení účetnictví, zveřejnění účetní závěrky v OR, dále zde rozpis prací a položek v celkové částce 59 812 Kč, dále obdobné vyplývá z faktury č. 2200395 na částku 41 715 Kč splatné dne 18. 6. 2021 a k částce 8 561 Kč, jak vyplývá z faktury č. 2200745 ze dne 29. 10. 2020 splatné 13. 11. 2020. Dále uvádí, že dne 18. 4. 2019 došlo k uzavření uznání dluhu a byl uzavřen splátkový kalendář. Nicméně splátkový kalendář ze strany žalovaného dodržený nebyl, z tohoto důvodu je oprávněn žalobce uplatňovat a vznášet veškeré nároky, které mu vznikly před uzavřením splátkového kalendáře. 4. Žalobce dále uvedl, že všechny vyúčtované služby, tak jak byly účtovány žalovanému, byly sjednány a byly provedeny. Předmětné faktury byly vystavené řádně a byly řádně doručené, když obsahují veškeré náležitosti, které právní řád stanovuje, ale i smlouva o zpracování účetnictví a daňového přiznání k dani příjmů z právnických osob ze dne 10. 8. 2011, pakliže žalovaný odkazuje na ustanovení § 26 odst. 2 a 3 zákona č. 235/2004 Sb. a žalovaný uvádí, že elektronickou podobu faktur neodsouhlasil, jasně vyplývá z vyjádření žalovaného, že tento plete příslušné pojmy dohromady, když používá pojmy vystavení, použití a doručení, avšak v některých případech není zřejmé, jestli rozlišuje a vnímá jejich rozdílnost, ačkoliv žalovaný tvrdí, že elektronickou podobu daňových dokladů neodsouhlasil, s takovým tvrzením žalobce nesouhlasí a považuje je za účelové. Zavedená praxe mezi stranami totiž byla od počátku taková, že se daňové doklady zasílají elektronicky. Faktury proto žalobce zasílal žalované elektronickou formou, již po celou dobu spolupráce mezi stranami žalovaná kvitovala a za celou dobu spolupráce od uzavření smlouvy nenamítala, že jí jsou doručovány faktury právě touto formou. Lze konstatovat, že mezi stranami bylo nastaveno pravidlo vzájemně odsouhlasený postup doručování fakturace elektronickou formou prostřednictvím e- mailu. Toto