16 C 29/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 21. 5. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 222 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce uvedenou částku požaduje z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011. V žalobě tvrdí, že uvedené řízení sp. zn. 23 C 68/2011 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 1 zahájeno dne 9. 5. 2011. Žalobce se v tomto řízení domáhal určení neplatnosti výpovědi z jeho pracovních poměrů vůči zaměstnavateli [anonymizována tři slova] [obec]. Toto řízení bylo pravomocně ukončeno dne 27. 8. 2020. Do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu bylo zaměstnavatelem (tj. žalovaným ve sporu o neplatnost výpovědi) podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolací řízení nebylo k datu podání žaloby v této věci dosud ukončeno. Uvedené řízení o určení neplatnosti výpovědí tak k dnešnímu dni trvá více než 10 let. Žalobce po celou tuto dobu žije v nejistotě o svém postavení a sociálních jistotách pramenících z pracovněprávního vztahu pro zaměstnance. Vzhledem ke své délce je pro něj řízení finančně extrémně náročné. Dlouholeté soudní řízení žalobce nejen psychicky zatěžuje, ale zásadním způsobem se dotýká i jeho rodinného života a běžného občanského života všeobecně. Žalobce podal dne 29. 9. 2020 u žalované žádost o předběžné projednání tohoto nároku. Lhůta k předběžnému projednání žádosti uplynula marně dnem 29. 3. 2021. S ohledem na běh promlčecí lhůty žalobce uplatnil tento svůj nárok na odškodnění soudní cestou. K samotnému nalézacímu řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobce uvedl, že v tomto řízení bylo rozhodnuto poprvé rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2012. Tento rozsudek byl k odvolání poškozeného zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013 Odvolací soud vytkl soudu prvého stupně zejména předčasnost jeho závěru, dále i to, že rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, a to ani po skutkové stránce, ani po stránce právního závěru o naplnění výpovědního důvodu. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci nově rozhodl rozsudkem ze dne 11. 6. 2014. K odvolání poškozeného Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2015 opětovně zrušil rozsudek soudu prvého stupně. Odvolací soud vytkl soudu prvého stupně neopatření si dostatečných skutkových zjištění pro svůj závěr o nadbytečnosti poškozeného jakožto zaměstnance, nedostatek podkladů pro svůj skutkový závěr i nepřípustného zjednodušení při posuzování nadbytečnosti. Skutkový stav tak byl opět zjištěn neúplným způsobem. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci nově rozhodl rozsudkem ze dne 7. 12. 2015, a to tak, že žalobu poškozeného opět zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2016 rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 7. 11. 2018 zrušil rozsudek soudu odvolacího i soudu prvého stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na konstantní judikaturní závěry Nejvyššího soudu ke kogentní úpravě doručování písemností týkajících se vzniku, změn nebo trvání pracovního poměru v zákoníku práce – tedy v rámci dovolání se v podstatě zabýval pouze vadností právního závěru nalézacích soudů k předběžné otázce o doručování písemností v pracovněprávních vztazích do vlastních rukou zaměstnavatele. Obvodní soud pro Prahu 1 pak rozsudkem ze dne 11. 11. 2019 rozhodl o neplatnosti výpovědí z pracovních poměrů žalobce. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2020 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Žalovaná podala dovolání proti tomuto pravomocnému rozsudku. Žalobce k předmětnému řízení uvedl, že z hlediska předmětu sporu – rozhodování o neplatnosti ukončení pracovních poměrů v důsledku nesprávného postupu zaměstnavatele při doručování výpovědi nebylo skutkově ani právně složité. Žalobce v řízení zastoupený advokátem reagoval na výzvy soudu ve stanovených lhůtách, po celou dobu řízení poskytoval soudu součinnost. Vzhledem k tomu, že pro žalobce jakožto poškozeného mělo řízení mimořádný význam, účastnil se žalobce osobně i všech soudních jednání. Žalobce rovněž využil i prostředků vedoucích alespoň teoreticky ke zkrácení délky řízení, a to například podáním ze dne 2. 12. 2012 – žádostí o přijetí opatření, aby v řízení nedocházelo k průtahům. Dle názoru žalobce v řízení došlo opakovaně i k období bezdůvodné nečinnosti. Hned prvé jednání ve věci samé bylo zmařeno z důvodu, že soud nebyl řádně obsazen a nebyl svolán senát, přestože šlo o senátní věc ze zákona. Další řízení ve věci nařízené na den 28. 3. 2012 bylo bez jednání ve věci samé odročeno z důvodu administrativního pochybení kanceláře soudu při redistribuci repliky poškozeného (tj. žalobce) až na 23. 5. 2012. Další průtahy v řízení dle žalobce byly dále ze strany soudu způsobeny opakovaným chybným doručováním obsílky k výslechu jediné žalobcem navržené svědkyně paní [příjmení]. [příjmení]. K významu nalézacího řízení pro žalobce tento uvedl, že šlo o řízení týkající se existenčního zajištění jeho a jeho rodiny. Řízení negativně ovlivnilo a zatížilo osobní i rodinný život žalobce. Ten v době dání výpovědi, resp. zahájení sporu, měl vyživovací povinnost ke třem nezaopatřeným dětem, jeho manželka byla na rodičovské dovolené a příjem z pracovní činnosti byl jediným zdrojem příjmu rodiny žalobce. Žalobci nebyla v souvislosti s neplatným ukončením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (žalovaného) dosud vyplacena žádná náhrada a veškerou tíhu finanční náročnosti extrémně dlouhého soudního řízení nese rodina žalobce. Dle žalobce došlo v předmětném řízení k naplnění všech předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to konkrétně porušením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce žádá o poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť případné samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě považuje za nedostačující. Žalobce při vyčíslení požadované nemajetkové újmy vychází z částky ve výši 19 000 Kč za každý 1 rok trvání nepřiměřeně dlouhého soudního řízení s navýšením o 10 procentních bodů z důvodu, že se žalobce na prodloužení doby řízení nepodílel, s navýšením o dalších 10 procentních bodů z důvodu jednoduchosti projednávané věci, zjevně nesprávného postupu soudu, kdy opakovaně nebyl respektován názor soudu vyššího stupně, a nedůvodných průtahů v řízení na straně soudu a konečně s navýšením o dalších 10 procentních bodů z důvodu zásadního významu řízení pro žalobce. Za prvé 2 roky trvání řízení ponižuje žalobce základní roční sazbu na jednu polovinu. Celkově tak za dobu trvání soudního řízení k datu podání žaloby požaduje žalobce nemajetkovou újmu v celkové výši 222 300 Kč. Žalobce v podané žalobě zohledňuje i aktuální trvání dovolacího řízení, kdy žalovaná si i proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2020, podala dovolání. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 10. 2021 potvrdila, že u ní žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 29. 9. 2020 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 203 774 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011. Žádost žalobce byla shledána částečně důvodnou, a proto mu bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 117 938 Kč. Žalovaná k předmětnému nalézacímu řízení mimo jiné uvedla, že jeho celková délka činila 10 let a 3 měsíce. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvého stupně rozhodoval meritorně 4x, odvolací soud rovněž 4x a Nejvyšší soud 2x. Řízení bylo v zásadě postupováno bez výraznějších průtahů, nicméně došlo k tzv. ping-pongu soudu. První i druhý rozsudek soudu prvého stupně zrušil odvolací soud, a to pro nepřezkoumatelnost (nedostatečné odůvodnění, resp. nedostatečná skutková zjištění), což lze přičítat soudu prvého stupně k tíži při hodnocení přiměřenosti délky řízení. Také dle žalované nelze zcela pominout, že první dovolání bylo důvodné a Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvého a druhého stupně. Věc byla složitější zejména po právní stránce. Význam řízení pro žalobce byl hodnocen jako vyšší, neboť se jednalo o pracovněprávní spor. Celkovou délku řízení lze pak hodnotit jako nepřiměřenou. Dle žalované však výše náhrady nemajetkové újmy požadované žalobcem není přiměřená. Se zohledněním stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a dále relevantní judikatury ESLP, po zhodnocení všech okolností případu dospěla žalovaná k závěrům, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 117 938 Kč. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalo