16 C 46/2020-292 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 20. 10. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 195 939,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 14. 11. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně z celkové žalované částky požaduje částku 75 939,60 Kč jakožto náklady své obhajoby vynaložené v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, další částku ve výši 120 000 Kč žalobkyně požaduje jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku téhož nezákonného trestního stíhání, obojí dle zákona č. 82/1998 Sb. V žalobě tvrdí, že trestní stíhání proti žalobkyni bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] IV, SKPV, 3. oddělení obecné kriminality ze dne 26. 11. 2018, a to pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Týmž usnesením bylo zahájeno trestní stíhání i [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Prověřované jednání bylo následně policejním orgánem dne 21. 1. 2019 ve vztahu k žalobkyni překvalifikováno na zločin vydírání dle § 175 odst. 1, dost. 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Dne 29. 4. 2019 byla proti žalobkyni podána obžaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, u kterého bylo trestní řízení proti žalobkyni vedeno pod sp. zn. 37 T 32/2019. Dne 27. 6. 2019 proběhlo hlavní líčení ve věci, v jehož rámci došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek žalobkyně spáchala. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2019 tak, že odvolání státní zástupkyně zamítl podle § 256 trestního řádu z důvodu nedůvodnosti. V důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání vznikla žalobkyni škoda spočívající v nákladech řízení, které musela vynaložit na svoji obhajobu v rámci trestního řízení. Celkové náklady obhajoby za provedených 30 úkonů právní služby ve výši 53 760 Kč, režijní paušál ve výši 9 000 Kč plus 21 % DPH v částce 13 179,60 Kč žalobkyně vyčíslila v součtu v částce 75 939,60 Kč. Žalobkyně v podané žalobě rovněž uplatňuje nárok na přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu způsobenou v rovině osobnostních práv žalobkyně jakožto poškozené. Dle žalobkyně mělo předmětné trestní stíhání negativní vliv na čest a dobrou pověst žalobkyně, její společenský, rodinný a osobní život, kdy byla žalobkyně po dobu nezákonného trestního stíhání udržována v nejistotě a psychické zátěži a nemohla se plně věnovat svým studijním povinnostem a svým zájmům. Předmětné trestní řízení tak mělo pro žalobkyni nepochybně zvýšený význam. Žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání studentkou 4. ročníku gymnázia, tedy závěrečného ročníku svého středoškolského studia. Samotné studium v této fázi je dle žalobkyně velmi náročné, jednak s ohledem na blížící se termín maturitní zkoušky, dále pak i v souvislosti s nutností volby svého dalšího profesního či studijního zaměření a s tím spojených přijímacích zkoušek. Snem žalobkyně bylo studium psychologie, které je obecně považováno za velmi náročné, zejména pak k nízkému počtu přijímaných studentů. Žalobkyně pro ilustraci uvedla, že v roce 2019, kdy se o přijetí ucházela, bylo na obor psychologie v rámci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy podáno celkem 1 015 přihlášek, přičemž přijato bylo jen 68 studentů. Obdobná situace pak panuje i na ostatních vysokých školách, které studium v oboru psychologie na své škole nabízí. Žalobkyně si byla vědoma toho, že pro práci psychologa je trestní bezúhonnost nezbytným předpokladem. Z tohoto důvodu žila v důsledku vedeného trestního stíhání v obavě, že může dojít ke zničení jejího snu, pokud by soud rozhodl o její vině. Zahájení trestního stíhání žalobkyně však mělo nepříznivý dopad i do jejích osobních vztahů. Citelně byly zasaženy vztahy mezi žalobkyní a jejími spolužáky a zejména s jejími rodiči. Jak pro žalobkyni, tak pro její rodiče, představovalo trestní stíhání s hrozbou trestu odnětí svobody až v délce 8 let nebývalou stresovou situaci, která se projevovala velkou podrážděností obou stran a vzájemnými neshodami. Navíc žalobkyni bylo v době zahájení trestního stíhání pouhých 19 let, tedy byla ve věku blízkém věku mladistvých Trestní stíhání tak prožívala s úzkostí, byla v neustálém stresu a pod neustálým tlakem, který byl na ni v důsledku vedení trestního stíhání kladen. Zvýšený stres se pak projevoval i ve změnách chování žalobkyně, zejména v podrážděnosti a větší sociální izolaci žalobkyně, což mělo nepříznivý vliv na její osobní život a vztahy s okolím. Žalobkyně trpěla v době trestního stíhání nespavostí a stavy úzkosti, což mělo mimo jiné negativní dopad nejen na její studium, ale i na každodenní život. S ohledem na napjaté vztahy v rodině i uzavřenost a podrážděnost žalobkyně v důsledku vedeného trestního stíhání měla žalobkyně oporu pouze ve svém příteli [celé jméno svědka] a své kamarádce [celé jméno svědkyně], kterým se žalobkyně byla schopna svěřit se svými úzkostmi a obavami o svou budoucnost. Trestní stíhání žalobkyně bylo také velkou zkouškou pro vztah žalobkyně a jejího přítele (zároveň spoluobviněného) [celé jméno svědka]. Obžaloba byla na žalobkyni podána 29. 4. 2019, přičemž termíny písemných zkoušek formou didaktických testů v rámci státní maturitní zkoušky byly stanoveny v první půlce května 2019. Žalobkyně se tak doslova pár dní před konáním klíčové zkoušky dozvěděla o podání obžaloby. Ačkoliv žalobkyně vzhledem k vynaloženému úsilí zkoušku úspěšně složila, probíhající trestní stíhání mělo výrazný podíl na jejím psychickém vyčerpání. V měsíci květnu navíc proběhly též přijímací zkoušky na vysokou školu, kterou si žalobkyně pro své studium zvolila jako prioritní. Žalobkyně se s ohledem na obecnou nízkou úspěšnost zájemců o obor psychologie účastnila několika přijímacích zkoušek, některé z nich byly navíc konány formou dvoukolového přijímacího řízení. Ve své podstatě se tak žalobkyně po celý měsíc květen soustavně připravovala na velmi náročné přijímací zkoušky, čímž bylo ještě násobeno psychické vypětí žalobkyně. K intenzivnímu zásahu do soukromí žalobkyně navíc dále došlo na základě Příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. [spisová značka], kterým bylo všem subjektům provozujícím telekomunikační služby na území ČR soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 4 nařízeno, aby sdělili údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, nebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, a to za období od 19. 2. 2018 od 12:00 hodin do 19. 2. 2018 do 20:00 hodin. Tento příkaz se vztahoval mimo jiné i k telefonnímu číslu žalobkyně. Žalobkyně toto shromáždění záznamů i přes omezenou dobu, k níž se záznamy vztahovaly, považuje za zásadní zásah do svého soukromí. Vzhledem k přetrvávajícím obtížím psychického rázu byla žalobkyně v prosinci roku 2019 nucena obrátit se na odbornou pomoc. Od ledna 2020 do dnešního dne tak pravidelně dochází na psychoterapii. Trestní stíhání žalobkyně zásadně ovlivnilo její vztahy s okolím. Obzvláště těžce žalobkyně nesla a dosud nese zásadní narušení vztahů se svou matkou, která se v důsledku vedeného trestního stíhání od žalobkyně odloučila a žalobkyni přestala finančně podporovat. Žalobkyně si tak musela zajistit finanční prostředky pro vlastní obživu a zajistit si vlastní bydlení. Skutečnost, že později došlo ke zproštění žalobkyně obžaloby soudem, napravilo osobní vztahy pouze částečně. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za jinou újmu vycházela žalobkyně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalobkyně ohledně reference na obdobné případy, které by se v podstatných znacích shodovaly s jejím případem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) konstatuje, že její možnosti provést srovnání s obdobnými případy jsou značně omezené. Evidence rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za jinou újmu způsobenou trestním stíháním, zveřejněná na stránkách [stát. instituce], je pak nedostatečná, neboť neobsahuje konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné vyvodit obdobnost posuzovaných případů. Žalobkyně v otázce přiměřenosti finančního zadostiučinění vycházela z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3858/2013, v