16 C 50/2020-234 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 5. 11. 2020 domáhal vůči žalovaným určení, že žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození] a žalovaná [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození], nejsou dědici zůstavitelky [titul] [jméno] [příjmení], narozené [datum], trvale bytem [adresa]. Současně žalobce požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdí, že žalobce i žalovaní jsou účastníky dědického řízení po [titul] [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], se zanecháním listiny o právním jednání pro případ smrti. Dědické řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl usnesením dědického soudu vyzván do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení k podání žaloby proti závětnímu dědici [celé jméno žalovaného], závětní dědičce [celé jméno žalované] a závětní dědičce [titul] [příjmení] na určení, že všichni tito tři závětní dědicové nejsou dědici zůstavitelky. K předmětnému dědickému řízení žalobce dále uvedl, že během něho vyšlo najevo, že zůstavitelka zemřela se zanecháním závěti, sepsané ve formě notářského zápisu, sepsaného dne 6. 3. 2014 [titul] [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec]. Napadenou závětí došlo k povolání dědiců, kteří jsou žalovaní dle této žaloby, přičemž specifikace pozůstalosti, jež jim má připadnout, je obsahem samotné závěti. Zbylá část pozůstalosti, která není vypořádána závětí, připadá na dědice ze zákona. Žalobce s uvedenou závětí nesouhlasí, přičemž rozporuje její platnost, a to s následujících důvodů: Žalobce prokazatelně ví, že zůstavitelka v době pořízení závěti nebyla nevidomá, jak je mylně uvedeno v prohlášení obsaženém v úvodu závěti. Závěť z důvodu absence uvedení konkrétního způsobu dorozumívání se zůstavitelem postrádá naplnění všech zákonných formálních požadavků kladených na tento typ závěti. Dále žalobce namítá, že podpis uvedený na závěti není pravým podpisem zůstavitelky. Dále žalobce tvrdí, že svědci závěti nebyli v okamžiku jejího pořízení nestrannými osobami. Jsou dány pochybnosti o tom, zda zůstavitelka nejednala pod nátlakem. Žalobce se z tohoto důvodu domáhá určení, že uvedená závěť je neplatná a že žalovaní nejsou dědici ze závěti. K námitce v podobě nenaplnění podmínek speciální formy allografní závěti žalobce uvedl, že zůstavitelka byla osobou se zdravotním postižením v oblasti zraku, ale rozhodně nebyla nevidomá. Byla držitelkou průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP II. stupně. Zůstavitelka trpěla poruchou vidění od srpna 2010 a s tímto se léčila až do své smrti u různých lékařů, a taktéž docházela na různé rehabilitace do neziskových organizací. Zůstavitelce bylo mimo jiné diagnostikováno onemocnění nazvané VPMD (věkem podmíněná makulární degenerace), v jejímž důsledku zůstavitelka trpěla zhoršením zraku, ale slepá rozhodně nebyla. Vzhledem k uvedenému, že zůstavitelka nebyla nevidomá, nemohla sepsat závěť ve smyslu ustanovení § 1535 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), v platném znění. Dle citovaného zákonného ustanovení tuto speciální allografní závěť může sepsat pouze nevidomý zůstavitel, jelikož se jedná o speciální formu závěti se třemi svědky. Závěť je z tohoto důvodu absolutně neplatným právním jednáním. Dle žalobce nemohla zůstavitelka tuto závěť sepsat ani jako osoba se smyslovým postižením, jelikož zůstavitelka i přes své onemocnění mohla číst a psát. Byla osobou pouze se zhoršeným zrakem, v jehož důsledku ale číst mohla, byť k tomu používala pomůcky, jako byla speciální lupa anebo notebook se skenerem a speciálním software [anonymizováno] pro slabozraké. Zůstavitelka dle žalobce současně nikdy sama nic nepodepsala, aniž by si to předtím nepřečetl žalobce, který jí s tímto celé roky vypomáhal. Skutečnost, že zůstavitelka až do své smrti pracovala s počítačem, nasvědčuje tomu, že rozhodně nemohla být nevidomá a že mohla číst a psát s tímto zařízením. Z uvedeného vyplývá, že zůstavitelka nemohla sepsat závěť ani ve smyslu ustanovení § 1535 odst. 2 o. z., v platném znění, jelikož proto nebyly naplněny zákonné podmínky, kdy zůstavitelka byla osobou se zdravotním postižením, jež však mohla číst a psát. Zůstavitelka sama chodila k volbám, chodila do peněžních ústavů vyřizovat své záležitosti na pobočky, které znala. Dále chodila na poštu přebírat doporučené zásilky i peníze. Sama se až do konce života pohybovala do míst, které znala, a to i tramvají. Chodila ke kadeřníkovi a do lékárny s recepty s QR kódem, který si vytiskla pomocí [anonymizováno]. Žalobce tak má za to, že z výše uvedených důvodů je závěť absolutně neplatným právním jednáním, jelikož nebyly naplněny zákonné podmínky nutné pro sepis této závěti. Podle ustanovení § 1536 odst. 1 a 2 o. z. v případě takovéhoto typu závěti v ní musí být uvedeno (§ 1536 odst. 1, 2 o. z.), že zůstavitel nemůže číst a psát, dále kdo závěť napsal a kdo ji přečetl, dále jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho skutečnou vůli. V článku IV. závěti je výslovně uvedeno, že po přečtení účastnicí [titul] [jméno] [příjmení] byl notářský zápis v celém rozsahu schválen, a jako její poslední vůle výslovně před třemi svědky úkonu potvrzen. Zde však zcela absentuje uvedení způsobu, jakým zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho skutečnou vůli. V závěti není ani uvedeno, jaký způsob dorozumívání si zůstavitelka zvolila. V důsledku tohoto opomenutí – neuvedení způsobu potvrzení závěti ze strany zůstavitelky – je tato závěť neplatná pro rozpor se zákonem. Žalobce je rovněž přesvědčený, že podpis zůstavitelky uvedený na poslední straně závěti není jejím pravým podpisem. Žalobce jako jediný syn zůstavitelky jí celý život vypomáhal s vyřizováním úředních záležitostí, z tohoto důvodu velmi dobře znal její pravý podpis v tom kterém období. Proto tedy namítá, že podpis zůstavitelky na závěti rozhodně není jejím pravým podpisem. Další námitky vznesl žalobce v podané žalobě proti uvedeným třem svědkům úkonu. Tito 3 svědci – [celé jméno svědkyně], [datum narození], [celé jméno svědka], [datum narození] i [celé jméno svědkyně], [datum narození], jsou pro žalobce a jeho blízkou rodinu naprosto neznámé osoby. Žalobce v této souvislosti předpokládá, že v případě, kdy by zůstavitelka skutečně chtěla pořídit tento typ závěti, pozvala by si k tomuto někoho ze svých blízkých a známých, či z okruhu širší rodiny, nebo by takovou skutečnost jistě alespoň žalobci sdělila. Žalobce po celý svůj život matce vypomáhal s vyřizováním závažných zdravotnických, ale i úředních záležitostí, proto nerozumí tomu, proč by to v tomto případě mělo být absolutně jinak. V této souvislosti je žalobce přesvědčen, že svědci úkonu nebyli nezávislými a nestrannými osobami na úkonu, přičemž se dá předpokládat, že se jedná o známé a věkem blízké některého ze žalovaných. Svědci tak jednali na žádost a ve prospěch jednoho ze žalovaných a v jeho prospěch. Žalobce je rovněž přesvědčen, že zůstavitelka mohla jednat v důsledku svých onemocnění pod nátlakem, a to ze stran některého ze žalovaných. K tomuto závěru vede žalobce skutečnost, že si nedokáže rozumně vysvětlit okolnosti pořízení závěti a rozdělení pozůstalosti. Závětí došlo k rozdělení jen části pozůstalosti nacházející se v [obec], přičemž ostatní majetek mimo [město] je zcela pominut, což by zůstavitelka nikdy nedopustila. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu. 2. Prvý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 2021 uvedl, že předmětná závěť nemá žádnou z vad uváděných žalobcem, některá tvrzení žalobce ani nemohou založit neplatnost této závěti. Dle prvého žalovaného měla zůstavitelka poškozený zrak, který znemožňoval pořízení závěti standardním způsobem, proto se rozhodla pořídit závěť způsobem, který občanský zákoník předjímá pro nevidomé osoby. Aby bylo takto možno závěť pořídit, nemusí být zůstavitel zcela nevidomý. Prvý žalovaný v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2567/2004, podle kterého„ osobou nevidomou“ ve smyslu § 476e občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák.) se rozumí osoba, jíž zrakové postižení (nekompenzovatelné technickými či jinými pomůckami) zcela znemožňuje, popřípadě podstatně snižuje možnost v celém rozsahu vnímat okolnosti pořízení závěti, o nichž má svědčit. Sám žalobce uvádí, že pokud měla zůstavitelka v minulosti podepsat nějaký dokument, musel jí ho žalobce nejprve přečíst. Tím sám dokládá, že zůstavitelka neměla plnou jistotu, zda je schopna přečíst text notářského zápisu. Pokud zůstavitelka zvolila formu pořízení závěti určenou pro nevidomé osoby, bylo její rozhodnutí odpovědné, když zcela zjevně byly na místě pochybnosti o jejích zrakových schopnostech, které by mohly založit úvahy o neplatnosti závěti. Prvý žalovaný rovněž nesouhlasí s tím, že by v závěti absentovalo uvedení způsobu, jakým zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho skutečnou vůli. V závěti je uvedeno, že notářský zápis byl účastni