16 C 53/2021-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 30. 9 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od 4. 8. 2021 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobkyně předmětnou částku požaduje jakožto poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku tvrzené nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008, když toto řízení není doposud skončeno a stále pokračuje dovolací řízení. Žalobkyně je účastníkem tohoto řízení v procesním postavení žalované. K samotnému průběhu řízení žalobkyně uvedla, že toto bylo zahájeno podáním žaloby dne 10. 10. 2007, když v pozici žalobců vystupují manželé [příjmení]. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 190 884,95 Kč s příslušenstvím, přičemž se jednalo o nároky související s odstoupením od smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení rodinného domu. Dne 18. 6. 2009 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 143 968,60 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Soud považoval odstoupení žalobců od smlouvy o dílo za platné, přiznal žalobcům nárok na zaplacení smluvní pokuty, na vrácení části přeplatku a na zaplacení části nákladů vynaložených na zjišťování vad částečně provedeného díla. Dne 2. 9. 2009 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o odvolání obou účastníků. Dne 11. 5. 2011 bylo odvolacím soudem vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. Odvolací soud mimo jiné vytkl nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně stran přiznané částky 116 116 Kč. Dalším rozsudkem ze dne 15. 2. 2013 bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 143 463 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobců i žalované byl spis dne 15. 5. 2013 předložen odvolacímu soudu Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 10. 2016 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 19. 3. 2019 soud I. stupně ve věci vyhlásil rozsudek, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 181 068 Kč s příslušenstvím a co do částky 7 628,47 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 2. 9. 2020 byl rozsudek soudu I. stupně v meritu věci potvrzen. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání a spis se nyní nachází u dovolacího soudu. Žalobkyně se na délce řízení svým jednáním nijak významně nepodílela. Dle žalobkyně rovněž není věc nijak zvlášť složitá – jde o vypořádání účastníků zrušené smlouvy po odstoupení. Žalobkyně je dosavadní délkou řízení, která již dosahuje přes deset let a řízení stále není skončeno, značně frustrována a pociťuje značnou nejistotu v rozhodování o žalovaném nároku. Délka soudního řízení měla zásadní vliv na finanční plnění, neboť příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení je počítáno od 6. 10. 2007 do zaplacení, což při dosavadní délce řízení znamenalo úhradu příslušenství ve výši více než 100% jistiny. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), tento byl zatížen několika obdobími nedůvodné nečinnosti, a to zejména na straně Krajského soudu v Ústní nad Labem. Dále vadným rozhodováním soudu prvního stupně, neboť první dvě rozhodnutí byla odvolacím soudem zrušena a vrácena k dalšímu řízení, kdy důvody, z jakých se tak stalo, je nutno přičíst k tíži státu. Dle žalobkyně byl první rozsudek zrušen z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti a ve zbytku pro předčasné a případně vadné právní závěry. Druhý rozsudek pak byl zrušen pro částečnou nepřezkoumatelnost a neodůvodněnost a ve zbytku pro vadné uchopení vypořádání mezi účastníky jako účastníky zrušené smlouvy, když k odstoupení došlo pro prodlení žalovaného jako zhotovitele díla. Žalobkyně uplatnila dne 3. 2. 2021 písemně u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění. Žalovaná o uplatněném nároku rozhodla stanoviskem č. j. [jednací číslo MSP] ze dne 2. 7. 2021, kterým vyřídila společně i žádost žalobkyně na odškodnění za jiné soudní řízení (OS Litoměřice, sp. zn. 10 C 74/2009) a dne 8. 7. 2021 vyplatila žalobkyni částku 159 600 Kč s tím, že u uplatněných řízení došlo ke spojení řízení a z tohoto důvodu je odškodňuje jako řízení jediné. Žalobkyně s takovýmto postupem žalované nesouhlasí, neboť ke spojení řízení vedených u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 (to je nyní žalovaném řízení) a pod sp. zn. 10 C 74/2009 nikdy nedošlo. Z tohoto důvodu žalobkyně vyzvala žalovanou ke sdělení, za jaké řízení byla vyplacená částka 159 600 Kč plněna s tím, že pokud nebude uvedené žalovanou sděleno, bude žalobkyně považovat vyplacenou částku za plnění na nemajetkovou újmu za řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009. Žalovaná ve svém vyjádření k této žádosti žalobkyně dne 15. 7. 2021 opětovně uvedla, že obě řízení považuje za řízení jediné a další odškodnění poskytovat nebude. Na straně 2. dole pak žalovaná uvádí:„ Pokud tedy budeme mít za to, že odškodnění bylo přiznáno ve vztahu k řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009, jde o odškodnění odpovídající a za souběžné řízení o stejném nároku pod sp. zn. 15 C 40/2008 další nárok na peněžitou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu nenáleží.“ Žalobkyně tedy uzavírá, že na žalobou uplatněný nárok dosud ničeho plněno nebylo. K této vadné argumentaci ze strany žalované žalobkyně namítá, že protistraně bylo za nemajetkovou újmu ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 již pravomocně přiznáno peněžité zadostiučinění rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 5. 2020, č. j. 11 C 54/2019-56, potvrzené rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 17 Co 258/2020-97, kde se soudy s argumentací žalované neztotožnily. Zároveň je žalobkyni známo, že protistraně bylo za řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009 přiznáno samostatně peněžité zadostiučinění rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 9. 2019, č. j. 28 C 227/2018-114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 53 Co 46/2020-148. Dle žalobkyně zde tedy nejsou dány žádné důvody, aby v jejím případě byla věc co do základů nároku posuzována jinou optikou, než tomu bylo v případě protistran soudních sporů. Ze všech uvedených důvodů podala žalobkyně předmětnou žalobu, když (s ohledem na dosavadní neskončení dovolacího řízení k datu podání žaloby) se žalobkyně domáhá odškodnění za předmětné řízení až ke dni, v jakém se bude předmětné řízení nacházet v době rozhodování o nároku žalobkyně podle této žaloby. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23. 11. 2021 potvrdila, že u ní žalobkyně dne 3. 2. 2021 uplatnila dva nároky na poskytnutí zadostiučinění ve výši 400 000 Kč (za řízení pod sp. zn. 15 C 40/2008) a 400 000 Kč (za řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, za nesprávný úřední postup v řízení. K projednání žádostí žalobkyně došlo dne 2. 7. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 159 600 Kč. Toto již bylo soudu žalovanou sděleno v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 12/2021, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s přísl. jako zadostiučinění za újmu spočívající v nepřiměřené délce řízení u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009. Žalovaná dále podrobně rozebírá obě uvedená řízení, kdy v řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009, zahájeným dne 3. 10. 2007, žalobkyně vystupuje v procesním postavení žalobce a předmětem žaloby bylo zaplacení částky 150 060 Kč a 176 092 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. V průběhu řízení – dne 20. 7. 2018 soud sdělil účastníkům, že s ohledem na názor odvolacího soudu vyslovený v rozsudku se rozhodl přikročit ke spojení věci s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 15 C 40/2008, pod kterou je další řízení po spojení věci vedeno. K namítanému řízení pod sp. zn. 15 C 40/2008 žalovaná uvedla, že toto řízení bylo zahájeno dne 10. 10. 2007, přičemž žalobkyně zde vystupuje v procesním postavení žalované. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 190 884 Kč s příslušenstvím na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Vzhledem ke skutečnosti, že obě řízení byla dle sdělení soudu ze dne 20. 7. 2018 spojena do jednoho řízení a dále vedena pod sp. zn. 15 C 40/2008 a předmětem obou řízení byly nároky ze stejné smlouvy o dílo, budou obě řízení posuzována jako jeden celek s tím, že za počátek řízení je považován den 3. 10. 2007. Žalovaná dále dospěla k závěru, že v posuzovaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení se vyznačují celkovou nekoncentrovaností, prodlevy s vy