17 C 199/2020-157 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanými žalobami na ochranu osobnosti domáhali omluvy a peněžitého zadostiučinění s odůvodněním, že jsou veřejnými funkcionáři, kteří nesouhlasí se zveřejňováním informací o jejich osobách v centrálním registru oznámení (dále též jen„ CRO“), který za žalovanou vede a spravuje Ministerstvo spravedlnosti. Měli za to, že tím docházelo k nepřiměřenému zásahu do práva na soukromí, ohledně čehož odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který některá ustanovení zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále též jen„ zákon o střetu zájmů“), týkající se právě zveřejňování oznámených informací, pro jejich protiústavnost zrušil. Žalobci vytýkají žalovanému státu, že neochránil jejich ústavně zaručené právo na ochranu soukromí, když s plošným zveřejňováním přestal až po zaslání výzvy ze strany žalobců a soustředěném tlaku organizací hájících zájmy samospráv. Žalobci mají za to, že byli již částečně úspěšní, když žalovaná omezila způsob zveřejňování údajů z centrálního registru. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobci u ní nárok uplatnili, k jejich projednání došlo, což každému ze žalobců žalovaná sdělila stanoviskem, přičemž nesprávný úřední postup neshledala. Žalovaná rovněž nečinila sporným, že žalobci jsou veřejnými funkcionáři, kteří podléhají zákonu o střetu zájmů, že oznámení do CRO učinili a že poté oznámené údaje byli v souladu s platným a účinným znění zákona o střetu zájmů zveřejňovány. Podané žalobě se bránila námitkou, že Ministerstvo spravedlnosti, které vede a spravuje CRO je coby orgán moci výkonné vázáno zákonem a není mu svěřena pravomoc posuzovat ústavnost právního předpisu a pro takový případ jej neaplikovat. Žalovaná rovněž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, sp.zn. Pl. ÚS 38/17 s tím, že tímto nálezem rušená ustanovení byla zrušena uplynutím dne 31.12.2020. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že se nemohla žádného protizákonného ani protiústavního jednání dopustit ani po 11.2.2020 s poukazem na stanovisko pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl ÚS-st. 31/10, které dovodilo, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Omezení zveřejňování oznámení od 6. 11. 2020 neznamená, že by se žalovaná dopouštěla nesprávného úředního postupu v předchozí době. Žalovaná poté poukázala na další řízení vedená u zdejšího soudu, která jsou postavena na obdobném skutkovém základu. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Usnesením ze dne 29.7.2021, č.j. 17 C 199/2020-91, 17 C 200/2020-92, 17 C 201/2020-90, 17 C 202/2020-96, 17 C 203/2020-95, soud spojil žaloby žalobců a) až e) ke společnému řízení, neboť spolu skutkově souvisí, jsou založeny na identickém skutkovém stavu, vztahujícímu se ke zveřejňování informací v CRO, všichni žalobci se domáhali prakticky identické omluvy a finančního zadostiučinění, byť se každý domáhal jiné částky. 4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud vyšel z toho, že v zásadě veškeré skutkové okolnosti byli mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky tak bylo nesporné předběžné uplatnění nároku žalobců u žalované. Nebylo sporu o tom, že na základě zákona o střetu zájmů docházelo žalovanou, jakožto orgánem spravující registr oznámení, k plošnému zveřejňování informací obsažených v podaných oznámeních žalobců podle tehdy platného a účinného znění zákona o střetu zájmů. Sporné tak mezi účastníky zůstalo právní posouzení, zda zveřejňování oznámení, které žalobci podali do CRO do dne 6.11.2020 lze hodnotit jako nesprávný úřední postup a pokud ano, zda za to náleží žalobcům požadovaná omluva a finanční zadostiučinění. Soud neprováděl a ani tak blíže nehodnotil navržené důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku žalobců u žalované (uplatnění nároků u žalované a její stanoviska). Soud tedy provedl dokazování jen navrženými důkazy potřebnými pro objasnění, zda ve věci jsou splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, zejména zda je ve věci dán odpovědnostní titul státu. 5. Soud tak má za prokázaná jednak nesporná tvrzení účastníků shora uvedená a dále následující skutečnosti. 6. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů dne 8. 4. 2020, soud zjistil, že Ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018. Nález byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která již bude ústavně souladná s poukazem na to, že protiústavní je úprava pouze v nediferencovaném elektronickém zpřístupnění údajů v registru. Ústavní soud se časovým účinkům svého nálezu a postupu obecných soudů či orgánů veřejné moci v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevyjádřil. 7. Z tiskové zprávy žalované ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020 – 32, omezila od 6. 11. 2020 plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, od čehož si žalovaná slibovala zaručení práva na soukromí a informační sebeurčení veřejných funkcionářů a současně odpadnutí důvodu, proč nepodat oznámení. 8. Z dopisu Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že Úřad pro ochranu osobních údajů a žalovaná řeší situaci, kdy zákonodárce dosud nepřijal zákonnou úpravu, která by nahradila zrušenou část zákona č. 159/2006 Sb. Dle Úřadu pro ochranu osobních údajů by postup podle zákona č. 106/1999 Sb. představoval dostatečný právní základ pro zpracování osobních údajů v podobě jejich poskytování jen při dostatečném způsobu zohlednění nálezu Pl. ÚS 38/17, o čemž Úřad pro ochranu osobních údajů vyjádřil své pochybnosti, stejně tak nad dosavadním postupem žalované od 1. 1. 2021. 9. Pokud jde o hodnocení shora uvedených důkazů, soud uvádí, jak již ostatně výše předeslal, že skutkový stav je mezi účastníky v zásadních bodech nesporný. Žalobci plnili povinnosti uloženou zákonem o střetu zájmů podáním majetkových přiznání, ke kterým pak byl zřízen dálkový a ničím neomezený přístup. Takovou právní úpravu následně zhodnotil Ústavní soud jako nepřiměřený zásah do soukromí osob, které jsou takovému způsobu zveřejňování vystaveny, a takovou právní úpravu označil za protiústavní. 10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně. 11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 13. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 17. Zákonem č. 14/ 2017 Sb. byl s účinností od 1. 9. 2017 novelizován zá