17 C 90/2021-82 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 24 520,52 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020. Žalobkyně uvedla, že se u žalované domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou ji nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 88/2012, později Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014. Žádost o přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč byla podána dne 30. 3. 2015. Žalovaná stanoviskem ze dne 19. 10. 2020 shledala délku řízení jako nepřiměřenou a žalobkyni přiznala celé jí požadované zadostiučinění. Finanční plnění bylo žalobkyni připsáno na účet dne 26. 10. 2020, přestože jí lhůta k plnění počala běžet ke dni 1. 10. 2015. Dne 18. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení částky 24 520,52 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 60 000 Kč od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020. Žalovaná však uvedla, že nárok je promlčený. 2. Žalovaná uvedla, u ní žalobkyně nárok uplatnila dne 18. 3. 2021 a k jeho projednání došlo dne 25. 3. 2021, kdy konstatovala, že nárok je promlčený. Uvedla, že povinnost dlužníka platit úroky se promlčuje jako celek. Žalovaná se dostala do prodlení s uhrazením úroků z prodlení dne 1. 10. 2015, tříletá promlčecí lhůta skončila nejpozději dnem 1. 10. 2018. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. 4. Soud ve věci z listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: 5. Žalobou ze dne 21. 5. 2012, podanou dne 24. 5. 2012 k Okresnímu soudu v Hodoníně, se žalobkyně coby žalobkyně i v předmětném řízení domáhala na žalovaném [jméno] [příjmení] zaplacení částky 38 790 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2020, č. j. 39 C 98/2014 – 301, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, č. j. 72 Co 49/2021 – 335, bylo rozhodnuto, že žalovaný [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit žalobkyni (totožná v projednávané věci) částku 8 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 6. 2021 (zjištěno z přílohového spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 39 C 98/2014). 6. Žalobkyně dne 30. 3. 2015 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedené nejdříve Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 88/2012, následně Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014. Žalovaná nárok projednala 19. 10. 2020, kdy konstatovala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 60 000 Kč (zjištěno ze Stanoviska žalované ze dne 19. 10. 2020, ze žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 27. 3. 2015). 7. Žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvala žalovanou k zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020 ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč kapitalizovaný částkou 24 520,52 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě zákonného úroku z prodlení ze dne 18. 3. 2021). 8. Žalovaná sdělila k podání žalobkyně ze dne 18. 3. 2021, že jí uplatněný nárok považuje za promlčený (zjištěno ze Stanoviska žalované ze dne 25. 3. 2021). 9. Soud při posouzení a rozhodnutí věci nevycházel z následujících listin: na č.l. 32 až 72 spisu (datová zpráva ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], vyrozumění ze dne 3. 3. 2015, předvolání ze dne 29. 1. 2015, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 25 Nd 297/2014 – 66, vyjádření k výzvě soudu ze dne 5. 8. 2014, návrh na vydání rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ze dne 3. 6. 2012 a 11. 2. 2012, výzva Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 7. 2014, emailové podání ze dne 12. 2. 2007, vyjádření k odporu žalovaného [jméno] [příjmení] ze dne 22. 2. 2013, vyjádření žalovaného k návrhu žalobce ze dne 29. 9. 2012, usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2013, odpor žalovaného [jméno] [příjmení] ze dne 30. 8. 2012, poučení na č.l. 66 spisu, výzva Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 2. 2013, platební rozkaz ze dne 30. 7. 2012, návrh na vydání platebního rozkazu ze dne 21. 5. 2012), neboť tyto nesouvisí s projednávanou věcí a byly nadbytečné. 10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Žalobkyně u žalované dne 30. 3. 2015 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 88/2012, následně Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014, které bylo zahájeno dne 21. 5. 2012 a pravomocně skončeno dne 7. 6. 2021. Žalobkyně její nárok projednala dne 19. 10. 2020, kdy konstatovala porušení práva žalobkyně a poskytla jí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou uvedeného řízení ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 18. 3. 2021 k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 60 000 Kč od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020 ve výši 8,05 % ročně kapitalizovaný částkou 24 520,52 Kč. Ta jí nevyhověla a namítla promlčení nároku. 12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 13. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 16. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) promlčecí lhůta trvá tři roky. 17. Jelikož nárok žalobkyně u žalované žalobkyně uplatnila pod 1.1.2014, postupoval soud v souladu s § 3028 o.z. podle tohoto zákona. 18. Jelikož OdpŠk nemá žádná speciální ustanovení k posouzení nároku na úroky z prodlení, kterých se žalobkyně domáhá po žalované v souvislosti s úspěšně uplatněným nárokem na odškodnění za nemateriální újmu, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle ustanovení občanského zákoníku, na něž ostatně i OdpŠk odkazuje v otázkách, které neřeší. V tomto směru není podstatné ani to, jak nárok posuzovala žalovaná či jak jej uplatnila žalobkyně. 19. Soud předně uvádí, že žalobkyně se domáhala dne 30. 3. 2015 u žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce uvedeného řízení. Posuzované řízení bylo zahájeno 21. 5. 2012. Žalovaná se v šestiměsíční lhůtě, tj. do 30. 9. 2015 k požadavku žalobkyně nevyjádřila, když tak učinila až dne 19. 10. 2020. Žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, přestože řízení prozatím skončeno nebylo, a přiznala jí odškodnění ve výši 60 000 Kč. Posuzované řízení pak bylo pravomocně skončeno až dne 7. 6. 2021. S ohledem na to, že nárok byl u žalované uplatněn dne 30. 3. 2015 a k projednání nároku má žalovaná šest měsíců (§ 15 OdpŠk), tj. do 30. 9. 2015, dne 1. 10. 2015 se žalovaná dostala do prodlení s projednáním nároku. Tento den také počala běžet obecná 3 letá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z., která skončila dne 1. 10. 2018. Nicméně, v případě nároku, který je uplatňován v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, je však běh promlčecí lhůty vázán na okamžik skončení řízení, v němž k průtahům došlo. Jinými slovy, k promlčení nároku nemůže dojít dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení posuzovaného řízení. 20. Z uvedeného je tedy zřejmé, že k promlčení samotného nároku na odškodnění nedošlo, ostatně to ani jeden z účastníků nenamítal a ani posouzení této otázky nebylo předmětem řízení. Jinak je tom však ohledně nároku na úroky z prodlení. U nich by obecně platilo, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek (srov. např. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, a