18 C 82/2020-54 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá na žalované zaplacení částky 76 972 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 17. 4. 2013 a pravomocně ukončeno dne 22. 5. 2019. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 22. 11. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně dne 22. 11. 2019, žádosti žalobce však nebylo vyhověno. Žalovaná poukázala na to, že žalobce vstoupil do řízení až usnesením obvodního soudu ze dne 19. 1. 2015, kterým bylo schváleno přistoupení dalšího účastníka – žalobce do řízení a zároveň bylo řízení přerušeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 2. 2015. Dle názoru žalované je délka předmětného řízení přiměřená. 3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 22. 11. 2019. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, neshledala jej však důvodným. 4. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující. Dne 17. 4. 2013 byla u [název soudu] podána žaloba [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] a dalších 11 žalobců proti žalované [jméno] [příjmení] o zaplacení částky, která nebyla v podané žalobě vyčíslena. Usnesením soudu ze dne 15. 5. 2013 soud vyzval žalobce k doplnění žalobního petitu, zejména o vyčíslení konkrétní částky. Na žádost právního zástupce žalobců byla lhůta k doplnění žaloby prodloužena do 31. 7. 2013. Když ani v této dodatečné lhůtě nebyla žaloba doplněna, byla usnesením soudu ze dne 19. 9. 2013 žaloba odmítnuta. Dne 20. 9. 2013 žalobci zaslali soudu návrh na změnu žaloby, kdy namísto zaplacení dlužné částky požadují dokončení stavby. Dne 14. 10. 2013 podali žalobci odvolání proti usnesení [název soudu] ze dne 19. 9. 2013. Spis byl dne 1. 11. 2013 předložen odvolacímu soudu Odvolací soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 20. 11. 2013 tak, že žaloba se neodmítá. Usnesením ze dne 29. 11. 2013 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, což učinili dne 9. 12. 2013. Dne 14. 1. 2014 soud rozhodl o přistoupení nové žalované – [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Usnesením ze dne 5. 3. 2014 vyzval soud žalované, aby se vyjádřili k žalobním návrhům. Vzhledem k tomu, že žalovaní se v mezidobí nevyjádřili, soud usnesením ze dne 14. 4. 2014 znovu vyzval žalované k vyjádření se s poučením o hrozící fikci uznání, pokud se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádří. Dne 16. 5. 2014 se ve věci vyjádřila prvá žalovaná. Přípisem soudu ze dne 11. 6. 2014 byl zástupce žalobců vyzván, aby sdělil, zdali probíhá mimosoudní jednání ve věci. Dne 7. 7. 2014 právní zástupce žalobců sdělil, že k uzavření dohody zatím nedošlo. Dne 30. 7. 2014 se žalobci vyjádřili k vyjádření žalovaných. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 24. 11. 2014. Toto jednání bylo odročeno z důvodu onemocnění právního zástupce žalobců. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den 19. 1. 2015. Dne 15. 1. 2015 podal právní zástupce žalobců návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, a to [celé jméno žalobce], žalobce v této věci. Usnesením soudu ze dne 19. 1. 2015 soud připustil, aby do řízení na straně žalobců vstoupil [celé jméno žalobce]. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2015. Zároveň tímto usnesením bylo řízení přerušeno podle § 110 o. s. ř., a to na základě shodného návrhu žalobců při jednání dne 19. 1. 2015. Usnesením soudu ze dne 23. 2. 2016 soud řízení zastavil v souladu s ust. § 111 odst. 3 o. s. ř. Dne 29. 2. 2016 podal žalobce návrh na pokračování v řízení. Právní zástupce žalobců následně podal odvolání do usnesení o zastavení řízení. Věc byla dne 22. 3. 2016 předložena odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 27. 4. 2016 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 13. 7. 2016. Dne 12. 7. 2016 podal zástupce žalobců znovu návrh na přerušení řízení, ke kterému se zástupkyně žalovaných připojila. Usnesením soudu ze dne 13. 7. 2016 soud vyzval druhou žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu na přerušení řízení. Usnesením ze dne 1. 8. 2016 soud znovu rozhodl o přerušení řízení na základě shodného návrhu účastníků. Dne 31. 7. 2017 podal právní zástupce žalobců návrh na pokračování v řízení. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 25. 9. 2017. Právní zástupce žalobců požádal o odročení nařízeného jednání pro kolizi s jednáním jiným. Jednání bylo odročeno na den 23. 10. 2017. V den jednání požádal právní zástupce žalobců opět o odročení jednání vzhledem k tomu, že strany vedou jednání za účelem uzavření soudního smíru. Jednání bylo odročeno na den 29. 11. 2017. Právní zástupce žalobců požádal o odročení i tohoto jednání vzhledem k tomu, že účastníci dořešovali textaci smíru. Jednání bylo přeodročeno na den 17. 1. 2018. Na jednání dne 17. 1. 2018 účastníci shodně uvedli, že stále jednají a opět navrhli přerušení řízení podle ust. § 110 o. s. ř. Následně soud vyzval usnesením ze dne 17. 1. 2018, aby se vyjádřila i žalovaná č. 2 a usnesením ze dne 30. 1. 2018 znovu řízení přerušil. Dne 25. 1. 2019 podal právní zástupce žalobců znovu návrh na pokračování v řízení. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 4. 3. 2019. Podáním ze dne 28. 2. 2019 vzal žalobce žalobu zpět ve vztahu k druhé žalované. Při jednání dne 4. 3. 2019 soud rozhodl usnesením, že se řízení ve vztahu ke druhé žalované zastavuje. Dne 22. 3. 2019 se soud dotazuje právních zástupců účastníků, zda bude soudu předložen navrhované znění smíru. Ve věci na toto nebylo ze strany účastníků reagováno. Ve věci tak bylo nařízeno jednání na den 15. 5. 2019. Na tomto jednání navrhli účastníci uzavření soudního smíru a usnesením soudu byl tento soudní smír schválen. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 22. 5. 2019. 5. Po provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 17. 4. 2013. Žalobce do řízení vstoupil až na základě usnesení soudu ze dne 19. 1. 2015, kterým bylo schváleno přistoupení dalšího účastníka do řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2015. Řízení bylo skončeno usnesením o schválení smíru ze dne 15. 5. 2019, které nabylo právní moci dne 22. 5. 2019. Ve vztahu k žalobci tak činila délka řízení 4 roky a 3 měsíce. Řízení bylo v období 19. 1. 2015 do 23. 2. 2016, dále od 1. 8. 2016 do 31. 7. 2017 a dále od 30. 1. 2018 do 28. 1. 2019 přerušeno ve smyslu ust. § 110 o. s. ř., tedy na shodný návrh účastníků. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků z