19 C 109/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora nadepsané částky s odůvodněním, že dne 7. 7. 2020 provedla odtah vozidla žalovaného [registrační značka] a následně jej umístila na parkoviště provozované žalobkyní, jak o tom svědčí protokol [číslo] Cena za parkovné na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní je stanovena nařízením hlavního města Prahy č. 2/2013 (parkovné za první až třetí den po odtahu ve výši 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den po odtahu ve výši 400 Kč, parkovné za každý následující den ve výši 50 Kč). Cena odtahu vozidla je nařízením stanovena na 1 900 Kč. Na parkovišti setrvalo vozidlo žalovaného jeden den. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě a zřizovací listiny žalobce ze dne 31. 5. 2011 soud zjistil, že žalobkyně byla zřízena hlavním městem Prahou jako příspěvková organizace za účelem materiálně-technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, přičemž mezi její předmět činnosti patří mimo jiné výkon oprávnění hl. m. Prahy podle § 19b zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání. Z nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti soud zjistil, že maximální cena za odtah vozidla je 1 900 Kč, parkovné činí za první až třetí den částku 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den činí 400 Kč po provedeném odtahu a parkovné za každý následující den činí 50 Kč. Z protokolu o odtahu vozidla č. 666738 ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že téhož dne žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] na základě rozhodnutí vlastníka pozemní komunikace. Z osvědčení o registraci vozidla [registrační značka] soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla. Z výzvy k uhrazení dlužné částky z 21. 5. 2021 s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu. 5. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanované na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 téhož zákona, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že dne 7. 7. 2020 provedla žalobkyně odtah vozidla žalovaného [registrační značka] a následně auto uložila na svém parkovišti, za což je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady spočívající v parkovném za dobu 1 dne, kdy za toto náleží žalobci částka 250 Kč. Vzhledem k výše uvedenému tedy dospěl soud k závěru, že žalovanému vznikla v důsledku odtahu jeho vozidla z místa, kde neoprávněně stálo, povinnost nahradit žalobkyni, která byla k takovému jednání oprávněna, náklady s tímto spojené ve výši upravené nařízením hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, tj. parkovné ve výši 250 Kč za první den parkování, proto soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni tuto částku i s úrokem z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.