20 C 146/2016-619 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Původní žalobce [celé jméno původního účastníka] se po žalované domáhal zaplacení částky 4 938 926 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Žalobce pracoval jako státní zástupce u [anonymizována tři slova] [obec]. V květnu 2014 byly zahájeny v jeho věci úkony trestního řízení, dne 4. 9. 2013 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, následně vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“), pro skutek kvalifikovaný jako týrání osoby žijící ve společném bydlení podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku a týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla zamítnuta, v prosinci 2013 byl na základě rozhodnutí ministra spravedlnosti dočasně zproštěn výkonu funkce státního zástupce podle § 22 odst. 2 písm. a) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále též jen„ zákon o státním zastupitelství“). Rozhodnutí žalobce převzal 28. 12. 2013 a od ledna 2014 pobíral polovinu platu státního zástupce, současně však byl stále státním zástupcem a podléhal omezením spjatým s výkonem této funkce, především zákazu jiné výdělečné činnosti či jiného povolání. Rozsudkem [název soudu] ze dne 4. 11. 2014, č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestní čin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku a současně byl pro tentýž skutek odsouzen, když soud oproti žalobě skutek posoudil jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku [název soudu] k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. 2. 2015, č. j. [číslo jednací], zrušil původní výrok o trestu a o vině a rozhodl o věci znovu výrokem, kterým odsoudil žalobce za tentýž skutek ve stejné kvalifikaci a uložil stejný trest. Rozsudek nabyl právní moci a vykonatelnosti téhož dne. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalobce usnesením ze dne 19. 8. 2015, č. j. [číslo jednací], zrušil odsuzující rozsudek [název soudu] s odůvodněním, že byl vydán navzdory překážce věci rozsouzené, protože pro tentýž skutek byl již žalobce zproštěn obžaloby jedním z výroků soudu prvého stupně, který již byl v právní moci. Dovolací soud výslovně neuznal jako důvod zrušení napadeného rozsudku absenci souhlasu poškozené. Odvolací soud pak usnesením ze dne 22. 10. 2015 napadené odsuzující výroky rozsudku soudu prvého stupně zrušil a trestní stíhání v tomto rozsahu zastavil. Usnesení bylo obhájci žalobce doručeno 9. 12. 2015, žalobci 19. 12. 2015. Skončilo tak trestní stíhání žalobce. Žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla materiální a imateriální škoda. Žalobce požadoval náhradu škody vzniklé v důsledku snížení platu státního zástupce na polovinu za období od ledna 2014 do 19. 2. 2015. Po dobu trestního stíhání byl dočasně zproštěn výkonu funkce státního zástupce a po dobu od tohoto zproštění do právní moci rozsudku, kterým byl na nějakou dobu pravomocně odsouzen, byl sice státním zástupcem, ale dostával pouze polovinu platu. § 9 odst. 2 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech ve znění pozdějších předpisů předvídá, že v případě, že ten, kdo byl funkce dočasně zproštěn, nebude odsouzen, bude mu plat poté doplacen. Žalobce odsouzen byl, ale odsouzení vyvolalo účinky zániku funkce a nevyplacení poloviny platu, bylo zrušeno. Dále žalobce požadoval náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na svou obhajobu, náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu, náhradu škody představující čistý plat státního zástupce za 5 let, když v důsledku pravomocného odsouzení došlo k zániku funkce státního zástupce za situace, kdy žalobce absolvoval 2 úspěšné stáže na vyšších stupních, měl za sebou určitý kariérní vývoj s předpokladem možného růstu. Žalobce byl nucen přejít do advokacie, budovat si kariéru advokáta a postavení v advokacii od samého počátku. Žalobce požadoval také finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a zánikem funkce státního zástupce v částce 500 000 Kč. Odkázal na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I ÚS 2394/15, ze dne 26. 4. 2016, podle kterého je třeba samotné trestní stíhání vždy hodnotit jako zásah. Pokud se jedná o citelný zásah do poměrů s doživotními následky, je požadavek na náhradu nemajetkové újmy větší. Trestní stíhání žalobce poškodilo v jeho rodné obci, ve které žije. Skutečnost, že je trestně stíhán se stala obecně známou v širokém okolí, zaměstnání a v okruhu jeho přátel, známých, příbuzných a podobně. Žalobce bydlí ve [obec], které mají [anonymizována dvě slova] obyvatel, a v menší obci se prakticky všichni znají, je zásah do osobní pověsti vždy intenzivnější. Po zahájení trestních úkonů ve věci se okolí žalobce dozvědělo tak, že žalobce byl zadržen policií ve svém bydlišti, a na malé obci se tato skutečnost stala poměrně široce známou. Dále poukázal na to, že naprostá většina důsledků způsobených trestním stíháním, byla vyvolána odsuzujícím rozsudkem odvolacího soudu, z jehož strany se jednalo o ryze právní chybu, a to navíc v otázce, jež nevyvolává v odborných a justičních kruzích žádné pochyby. Nárok u žalované žalobce uplatnil 24. 5. 2016. 2. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce dne 24. 5. 2016 uplatnil své nároky z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). Nárokům žalobce žalovaná ani z části nevyhověla, což mu sdělila stanoviskem ze dne 20. 1. 2017. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného trestního řízení a konstatovala, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, a to v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 010. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, podle kterého stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. V případě nemajetkové újmy vzniklé v důsledku trestního stíhání pro tento skutek vznesla žalovaná námitku promlčení (§ 32 odst. 3 zákona), neboť žalobce byl pravomocně zproštěn dne 19. 12. 2014. Zákon v § 12 upravuje podmínky, za nichž právo na náhradu škody nevzniká. Pod tyto podmínky lze vztáhnout i okolnosti trestního stíhání žalobce a žalovaná s odkazem na § 12 odst. 2 písm. d) zákona konstatovala, že žalobci právo na náhradu škody nevzniklo. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č.j. [číslo jednací], účastníci rozsudek napadli odvoláním a z důvodu úmrtí původního žalobce bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č.j. [číslo jednací] rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobkyň. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 21. 7. 2021, č.j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I., III., VII. potvrzen a ve výrocích V., VIII:, IX. a X. byl zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu předčasnosti závěru o výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V dalším řízení je na soudu I. stupně, aby zohlednil specifika projednávané věci a provedl srovnání s jinými případy peněžitého zadostiučinění. Předmětem řízení tak zůstal nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 167 400 Kč se zákonným příslušenstvím od 25. 11. 2016 do zaplacení a závislé výroky o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu. 4. Při jednání konaném dne 29. 11. 2021 soud vyzval žalobkyně k předložení srovnávací judikatury k posouzení jejich nároku, žalobkyně na výzvu reagovaly podáním ze dne 13. 12. 2021. 5. Při jednání konaném dne 9. 11. 2022 soud seznámil účastníky s judikaturou označenou účastníky a s judikaturou, kterou dohledal ze své úřední činnosti. 6. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 24. 5. 2016 uplatnil u žalované v rámci předběžného projednání podle zákona nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci v souvislosti s posuzovaným trestním řízením. Požadoval zaplacení částky 4 938 926 Kč. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 20. 1. 2017, ve kterém právnímu zástupci žalobce sdělila, že s ohledem na podmínky v § 12 zákona žalobci právo na náhradu škody nevzniklo. 7. Mezi účastníky pak nebylo sporné, že v rámci předběžného projednání žalobce u žalované nárok na náhradu škody podle zákona uplatnil dne 24. 5. 2016. 8. Žalovaná rovněž nesporovala, že žalobce v období od ledna 2014 do 19. 2. 2015 pobíral polovinu platu, neboť byl dočasně zp