21 C 62/2021-152 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 89 250 Kč s příslušenstvím od 30. 4. 2021 do zaplacení a částku 2 550 Kč měsíčně s úrokem z prodlení od 30. 4. 2021 za každý měsíc až do vynesení rozsudku jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení ve stadiu prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno]. Žalobce je poškozeným, jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. kauzy„ [anonymizováno]“, kdy při [anonymizována tři slova] byl žalobce přímo dotčen na svých základních právech, a byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu [anonymizováno]. Žalobce proto podal dne 31. 1. 2011 na Policii ČR trestní oznámení, které bylo vedeno u Obvodního ředitelství policie Praha 1 pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Nejprve byla kauza prověřována jako celek, následně byla rozdělena na 4 části a postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoliv bylo upozorňováno na nutnost posouzení celého jednání podezřelých komplexně. V průběhu prověřování Policií ČR nebyly skutečnosti tvrzené žalobcem řádně prověřovány, orgány společně nekooperovaly a nepředávaly si zjištěné informace. Následně byla věc usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 1. Oddělení hospodářské kriminality, z 10. 6. 2014 pod č. j.: [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] odložena, což bylo potvrzeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 2. 9. 2014, č. j. [číslo jednací]. Proti rozhodnutí o odložení věci podal žalobce spolu s dalšími poškozenými ústavní stížnost, na základě které Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv dle č. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy orgány činné trestním řízení porušily zásady trestního řízení, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, usnesení působí povrchně, nekonzistentně, postup státního zastupitelství byl nedostatečný, formální a zaujatý a neodpovídal povaze, rozsahu a závažnosti projednávaných podezření, když věc byla roztříštěna mezi několik orgánů a tímto způsobem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti a prověřování v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů trpělo značnými průtahy, kterým neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po vydání nálezu se však na přístupu Policie ČR nic nezměnilo, po dalších dvou letech věc byla stále ve fázi prověřování po dalších a dne 31. 10. 2017 byla věc Policií ČR opět odložena. Usnesení o odložení věci bylo obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] z 24. 1. 2018 zrušeno. Následovalo usnesení policejního orgánu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, ze 4. 6. 2019, č. j.: [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], který věc opětovně odložil. Toto rozhodnutí bylo znovu zrušeno Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 4, pod sp. zn. [spisová značka], dne 31. 7. 2019, kdy v obou zrušujících rozhodnutích bylo uvedeno, že se policie neřídila nálezem Ústavního soudu ČR a pokyny dozorující státní zástupkyně. Poškození si stěžovali na průtahy řízení, když dne 13. 6. 2019 podali stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne 4. 6. 2019, na níž nebylo půl roku reagováno, proto dne 20. 12. 2019 podali stížnost na průtahy v řízení spolu s podnětem k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství. Obvodní státní zastupitelství reagovalo přípisem z 31. 12. 2019, kterým potvrdilo prodlení ve věci. Dne 3. 2. 2020 postoupila dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu 4 materiál [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ([anonymizována dvě slova]) na Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), za účelem vedení společného řízení pro podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin [anonymizováno]. Věc byla sloučena až v březnu roku 2021, po dobu jednoho roku se ve věci neděly žádné úkony. Žalobce podal trestní oznámení před deseti lety, snažil se být ve věci aktivní, přesto dosud nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob ani ke kompenzaci žalobce v adhezním řízení. Činnost orgánů činných v trestním řízení byla totiž zaměřena především na snahu předat věc jinému útvaru, přičemž v důsledku tohoto přístupu se podezřelí a jejich obchodní společnosti během uplynulých deseti let zbavili veškerého majetku, získali prostor k odstranění důkazů a ovlivnění možných svědků. Ve věci bylo porušeno ústavou garantované právo žalobce na efektivní vyšetření trestné činnosti. Žalobce dále uvedl, že jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné, neboť se stal obětí zvlášť závažného trestného činu, kdy byl pracovně vykořisťován a nebyla mu uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domníval, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování nebylo ukončeno ani po pěti letech od nálezu Ústavního soudu, žalobce tak ztrácí naději, že věc bude dořešena a pachatelé budou potrestáni, a že bude nastolena spravedlnost. Žalobce z důvodu zásahu do základních lidských práv nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním ve výši 17 000 Kč za každý rok nesprávného postupu (1416 Kč/měsíc), vzhledem k tomu, že o věci žalobce již bylo jednou Obvodním soudem pro Prahu 2 rozhodováno, když žaloba byla zamítnuta v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 36/2017 za období od podání trestního oznámení do vyhlášení rozsudku 3. 12. 2018, tj. 2 roky a 11 měsíců do podání žaloby částku 49 583 Kč, navýšenou o 20 % pro chování žalobce spočívající v aktivním upozorňování na vady postupu v řízení a podávání stížností, dále navýšenou o 10 % z hlediska významu věci pro žalobce, neboť byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a má status osoby zvlášť zranitelné. Další důvod pro navýšení o 50 % spatřuje žalobce v postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy se orgány činné v trestním řízení na délce řízení podílejí ne pro složitost věci, ale v důsledku pochybení v jejich samotném postupu. Po zohlednění citovaných kritérií se žalobce domáhá odškodnění ve výši 89 250 Kč a vzhledem k tomu, že trestní řízení stále probíhá, požaduje odškodnění za průtahy až do okamžiku vynesení rozsudku. Žalobce závěrem uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 30. 4 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 14. 3. 2022 uvedla, že žalobu neuznává v celém rozsahu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne 30. 4. 2021 uplatnil nárok na přiměření zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) mu vzniklou nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, které bylo vedeno Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy pod [číslo jednací]. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení lze hodnotit jako nepřiměřenou, avšak namítala existenci dalších prvků odpovědnostního vztahu, kterými jsou vznik nemajetkové újmy u žalobce a příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nepřiměřenou dobou prověřování trestního oznámení. Žalovaná spatřuje zásadní okolnost ve skutečnosti, že trestní řízení v dané věci nebylo nikdy zahájeno, žalobce tak nikdy nebyl účastníkem trestního řízení. Vznik nemajetkové újmy má přinejmenším za pochybný, a to i vzhledem k odůvodnění posledně vydaného usnesení o odložení věci z 24. 9. 2021, z něhož vyplývá, že skutečnosti uváděné právními zástupci poškozených v trestním oznámení nejsou pravdivé. V usnesení je uvedeno, že ve věci byli vyslechnuti jednotliví stěžovatelé a v jejich výpovědích nejsou žádné skutečnosti, kterými argumentovali ve své ústavní stížnosti, jako např. [anonymizováno 20 slov] Tyto skutečnosti nepotvrdili ani jiné z vyslýchaných osob. Žalobce sám uvedl, že mu nebylo nijak vyhrožováno, práci mohl sám ukončit, uvedl, že mu bylo zaplaceno 2 500 Kč a dlužná mzda činí 41 000 Kč, ale kdo ji měl přislíbit, neuvedl. Žalovaná jediným relevantním zásahem do sféry žalobce shledala zájem majetkového charakteru na vyplacení mzdy za práci, kterou vykonal, avšak v tomto ohledu je pochybná samotná škoda, když žalobce nedoložil pracovní smlouvu a místa výkonu práce či osob zprostředkujících práci. Žalovaná dále uvedla, že nikdy nebylo zahájeno adhézní řízení, žalobce tvrzenou škodu nikde neuplatnil ani nepodal občanskoprávní žalobu, proto je jeho nárok zřejmě promlčen a žalobce si počínal v rozporu se zásadou„ Vigilantibus iura skripta sunt“. Tvrzená nejistota ohledně projednání vzniklé škody je s ohledem na nejasnost výše škody a její průkaznost pochybná. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud z výše uvedených důvod