25 C 119/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci žalobou došlou soudu dne 18. 11. 2021 požadují zaplacení náhrady škody ve výši 526 000 Kč každému a nemajetkové újmy 1 mil. Kč s tím že v řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] byla jejich žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnického práva zamítnuta, ačkoliv z odůvodnění vyplývá, že měla být odmítnuta pro věcnou nepříslušnost soudu. Žalobci podali odvolání a byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč usnesením ze dne 16. 5. 2019. Usnesení nebylo doručeno žalobcům, ačkoliv jsou právě oni nositeli práv a povinností. Soud by požádán o sdělení mezinárodních čísel IBAN a BIC a dne 30. 5. 2019 podali žalobci žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku. Sod však o tomto jejich návrhu nerozhodl a naopak dne 7. 6. 2019 rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobci podali odvolání, které bylo [název soudu] dne 23. 8. 2019 zamítnuto. Žalobci se již nemohou dovolávat rozhodnutí o určení vlastnictví, nemohou se domoci svých práv v dědickém řízení. Nesprávný úřední postup žalobci spatřují v tom, že jejich odvolání proti zastavení odvolacího řízení nebylo předloženo soudci k vyřízení, když rozhodnutí vydala asistentka, soudce mohl odvolání vyhovět v plném rozsahu a prodloužit žalobcům lhůtu k zaplacení soudního poplatku. O návrhu na prodloužení lhůty dosud nebylo rozhodnuto. Rovněž nesprávný úřední postup spočívá v tom, že [název soudu] postupoval jinak než [název soudu] v rozhodnutí č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], aniž by toto zdůvodnil. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla, její zamítnutí. Žalovaná namítla, že v dané věc není dán odpovědnostní titul státu za škodu, jakožto základní podmínka pro přiznání náhrady škody. Zákon [číslo] Sb. zná dva odpovědnostní tituly, a to nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí. Nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí, které nabyde právní moci a následně je pro nezákonnost zrušeno či změněno. Je zřejmé, že k vydání takovéhoto rozhodnutí ve věci nedošlo. Co se týká nesprávného úředního postupu, tento je vymezen negativně a to v tom směru, že není nesprávným úředním postupem postup orgánu státu, který přímo směřuje k vydání rozhodnutí, neboť nesprávný úřední postup by se projevil právě v nezákonnosti rozhodnutí. V daném případě se nejedná o namítaný nesprávný úřední postup soudu, nýbrž o jeho rozhodovací činnost. Žalované nepřísluší zasahovat do soudních řízení vedených dle příslušných procesních předpisů, přezkoumávat vydaná soudní rozhodnutí, způsob vedení soudních řízení, případně postup, při kterém k nim dospěly, neboť takovouto činností by docházelo k narušování ústavně zakotveného principu nezávislosti soudní moci. 3. Obsahem spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] má soud prokázány následující skutečnosti: Byla podána žaloba žalobci o vydání předmětu bezdůvodného obohacení – bytu a předběžné opatření. Žaloba byla rozsudkem ze dne 14. 2. 2019 zamítnuta, neboť žalobci nebyli aktivně legitimováni, žalobci podávají blanketní odvolání dne 18. 3. 2019, soud dne 20. 3. 2019 vyzývá žalobce k odstranění vad odvolání, žalobci dne 30. 4. 2019 žádají prodloužení lhůty, dne 3. 5. 2019 soud prodlužuje lhůtu do 17. 5. 2019, dne 15. 5. 2019 žalobci doplňují odvolání, soud vyzývá žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání dne 16. 5. 2019, žalobci žádají o prodloužení lhůty dne 30. 5. 2019, soud zastavuje odvolací řízení dne 7. 6. 2019, kdy v odůvodnění uvádí, že„ je zvláštní právní úprava § 9 zákona o soudních poplatcích, kdy tento již neobsahuje možnost povolení odkladu zaplacení prodloužení lhůty k zaplacení vyměřeného soudního poplatku“. Žalobci podávají odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení, dne 1. 7. 2019 předloženo [název soudu], který usnesení soudu prvého stupně potvrzuje dne 23. 8. 2019 s tím, že ke zjištění kódu banky a mezinárodního čísla účtu příjemce žalobci měli dostatečný časový prostor s tím, že z ust. § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatník je povinen bez výzvy soudu sdělit okolnosti, které osvědčují nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkům mohla vzniknout újma a doložit, že bez své viny nemohli poplatek dosud zaplatit, o čemž byli poučeni v usnesení, v němž byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Jak již bylo výše uvedeno, soud prvního stupně o žádosti žalobců prodloužení lhůty nerozhodl, protože právní úprava takový postup neumožňuje, a tak se nelze dovolávat ani nové výzvy k zaplacení soudního poplatku, čímž by žalobci v podstatě dosáhli nepřípustně požadovaného prodloužení lhůty. Proto bylo [název soudu] s právní mocí dne 23. 9. 2019 usnesení soud prvního stupně potvrzeno. Dále byl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne 25. 10. 2019 s tím, že návrh navrhovatelů na určení lhůty o prodloužení tzv. soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku byl zamítnut [název soudu] ze dne 14. 1. 2020 s právní mocí 21. 1. 2020. 4. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kdy soud musí konstatovat, že nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu pro jeho činnost, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, který nachází svůj odraz v jeho obsahu, např. typické úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. [příjmení], T.: odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci – komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91;). Uvedené hodnocení nicméně shrnuje toho času již po delší dobu konstantní judikatura soudu v tomto směru. Pro tuto formu odpovědnosti je tedy rozhodující, zda úkony tzv. úředního postupu samy k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Toto ovšem není případ žalobců, kdy bylo vydáno rozhodnutí soudu o zastavení odvolacího řízení dne 7. 6. 2019, které [název soudu] dne 23. 8. 2019 jako věcně správné potvrdil. V rozhodnutích bylo uvedeno, proč rovněž nebylo rozhodováno o návrhu žalobců na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání. V daném případě nelze tedy tvrdit, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu vzhledem k výše uvedenému ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Soud však musí dále konstatovat, že v tomto případě nejde ani o nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo, neboť rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem po podání opravného prostředku. Není tedy zde dán prvek odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, když první podmínka odpovědnosti za nemajetkovou újmu není vůbec naplněna. Soud z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na závěr soud konstatuje, že skutečnost, že státní orgány nepřihlížejí k právní argumentaci žalobců, nutně neznamená, že se jedná o nesprávný úřední postup. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.