25 C 138/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora nadepsané částky s odůvodněním, že dne 29. 5. 2019 provedla odtah vozidla žalovaného [registrační značka] a následně jej umístila na parkoviště provozované žalobkyní, jak o tom svědčí protokol [číslo] Cena za parkovné na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní je stanovena nařízením [územní celek] [číslo] (parkovné za první až třetí den po odtahu ve výši 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den po odtahu ve výši 400 Kč, parkovné za každý následující den ve výši 50 Kč). Cena odtahu vozidla je nařízením stanovena na 1 900 Kč. Na parkovišti setrvalo vozidlo žalovaného jeden den. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze zřizovací listiny žalobce ze dne 31. 5. 2011 soud zjistil, že žalobkyně byla zřízena [územní celek] jako příspěvková organizace za účelem materiálně-technického zázemí pro činnost [územní celek], přičemž mezi její předmět činnosti patří mimo jiné výkon oprávnění [anonymizováno] [obec] podle § 19b zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání. Z nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] [anonymizováno] [obec], o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti soud zjistil, že maximální cena za odtah vozidla je 1 900 Kč, parkovné činí za první až třetí den částku 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den činí 400 Kč po provedeném odtahu a parkovné za každý následující den činí 50 Kč. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] z 29. 5. 2019 soud zjistil, že téhož dne žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] na základě rozhodnutí vlastníka pozemní komunikace. Z osvědčení o registraci vozidla [registrační značka] soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla. Z výzvy k uhrazení dlužné částky z 21. 5. 2021 s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanované na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 téhož zákona, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že dne 29. 5. 2019 provedla žalobkyně odtah vozidla žalovaného [registrační značka] a následně auto uložila na svém parkovišti, za což je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady spočívající v parkovném za dobu 1 dne, kdy za toto náleží žalobci částka 250 Kč. Vzhledem k výše uvedenému tedy dospěl soud k závěru, že žalovanému vznikla v důsledku odtahu jeho vozidla z místa, kde neoprávněně stálo, povinnost nahradit žalobkyni, která byla k takovému jednání oprávněna, náklady s tímto spojené ve výši upravené nařízením [anonymizováno] [obec] [číslo] [anonymizováno] [obec], tj. parkovné ve výši 250 Kč za první den parkování, proto soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni tuto částku i s úrokem z prodlení. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalobce a soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady nezastoupeného účastníka – tedy dva úkony § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč.