26 C 43/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 95 541,68 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] poskytla žalobce úvěr ke kreditní kartě ve výši 100 000 Kč. Žalobce měl splácet měsíčně minimální částku. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně, proto dne [datum] prohlásila celý úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení částky Kč 104 070,57 Kč, tj. jistiny Kč 94 541,68 a příslušenství – Kč 8 528,89 jako kapitalizované úroky z úvěru, Kč 1 000 poplatek za vymáhání, a dále úrok ve výši 23,99% ročně z jistiny a dále nyní žádá zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy ze dne [datum], že žalobce uzavřel smlouvu o [jméno] kreditní kartě se [právnická osoba]. Z měsíčních výpisů od února 2016 do června 2021 vyplývá, jak žalovaný dlužnou částku splácel a kolik čerpal úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] postoupila Citibak žalobkyni pohledávku za žalovaným. Podle ustanovení § 2395 a násl o.z. žalobkyně půjčila žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Dle Obchodních podmínek je žalovaný povinen splácet měsíční splátky v minimální výši spolu se sjednanými úroky a v případě porušení smluvních povinností zaplatit smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 799,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 778 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 541,68 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.