37 C 101/2021-69 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce ve své žalobě uváděl, že podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 28 Co 302/2019-321, kterému byla věc vrácena k dalšímu rozhodnutím rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. 30 Cdo 1302/2020-278, bylo žalobci přiznáno přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 99/2002, jakož i náhrada nákladů řízení. Výše přiznaného zadostiučinění činila 34 433 Kč a náhrada nákladů řízení 28 142 Kč. 2. Podle žalobce přestože skutečně přiznaná výše finanční kompenzace byla nakonec výrazně nižší nežli žalobcem původně požadovaná, kdyby byla bývala státní správa na samém počátku sporu reagovala jen tou spravedlností úvahy, k níž nakonec musel dospět až Nejvyšší soud, tuto částku měl žalobce již před 5 lety. Žalobce se tak domníval, že mu vznikla materiální újma ve výši, kterou vyčíslil na 21 538 Kč. Tato částka měla představovat úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 53 275 Kč, a to za období od 6. 6. 2016 do 19. 5. 2021. K samotné částce 53 275 Kč žalobce uvedl, že představuje součet výše přiznaného zadostiučinění a náhrady nákladů řízení minus 3x3100 Kč za náklady řízení bez odměny advokáta v dovolacím řízení. 3. Žalobce se proto domáhal zaplacení částky 21 538 Kč. 4. V podání ze dne 5. 10. 2021 žalobce uvedl, že žalovaná odmítla jeho nárok na zaplacení žalované částky. K argumentaci žalované pak doplnil, že nárok byl promlčen až po 3. 12. 2021, tj. 6 měsíců od nabytí příslušného rozsudku právní moci (tedy poté, co se o škodě dozvěděl). Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17. 5. Dále v podání ze dne 17. 10. 2021 žalobce pak k výzvě soudu doplnil, že obsahem žalované majetkové újmy jsou úroky z prodlení; tedy pouze úrokové příslušenství ve věci rozhodnuté rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 28Co 302/2019-321, kde jistinu tvoří částka přiznané finanční kompenzace v celkové výši 53 275 Kč. Dále zdůraznil, že nedomáhá revize obsahu přiznané kompenzace, nýbrž pouze přiznání jejího příslušenství. 6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24. 2. 2022 uvedla, že žalobce u ní uplatnil podáním doručeným dne 21. 9. 2021 nárok na úhradu úroku z prodlení z částky 53 275 Kč, která mu byla zaplacena na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 28 Co 302/2019, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2019, č. j. 18 C 143/2016. Jeho žádost byla žalovanou jako nedůvodná zamítnuta. 7. Dále zdůraznila, že nárok na úrok z prodlení z částky náhrady nákladů řízení, která byla přiznána soudem, není důvodný. Náhrada nákladů řízení je splatná uplynutím pariční lhůty stanovené ve výroku rozsudku, v daném případě činila 15 dnů od doručení rozsudku. Výše uvedený rozsudek odvolacího soudu byl žalované doručen dne 16. 6. 2021, náklady řízení byly uhrazeny dne 28. 6. 2021. 8. Pokud pak jde o nárok na úrok z prodlení z částky zadostiučinění, tak ten je dle žalované promlčen. Nárok na úrok z prodlení byl uplatněn dne 21. 9. 2021, žádost o zadostiučinění za nemajetkovou újmu byla ministerstvu doručena dne 1. 10. 2015, kdy k uplynutí 6-měsíční lhůty a ke vzniku prodlení došlo dne 1. 4. 2016. Nárok na úrok z prodlení byl tedy podán po uplynutí tříleté promlčecí doby. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 572/2013). 9. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. 10. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. 11. Z nesporných tvrzení účastníků a listinných důkazů (ze žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody ze dne 20. 9. 2021 a ze stanoviska žalované ze dne 23. 9. 2021) soud zjistil, že žalobce podáním doručeným žalované dne 21. 9. 2021 uplatnil nárok z důvodů a ve výši jako v projednávané žalobě. Žalovaná o této žádosti rozhodla dne 23. 9. 2021, když jí jako nedůvodnou zamítla. 12. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 13. Dále z nesporných tvrzení a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce se domáhal proti žalované odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 99/2002. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo skončeno rozsudkem ze dne 7. 6. 2019. Žalobci byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 28 Co 302/2019-321, pravomocně přiznána částka 34 433 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým soudním řízení a dále byla žalobci pravomocně přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 28 142 Kč Lhůta k plnění byla stanovena na 15 dnů od doručení dotčeného rozsudku Městského soudu v Praze. 14. Ze schvalovací doložky sp. zn. ZČ MSP-571/2020-ODSK-ZC/7 soud zjistil, že žalovaná zaplatila dne 23. 6. 2021 žalobci celkem částku 28 142 Kč coby náhradu nákladů řízení pravomocně přiznané rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 28 Co 302/2019-321, přičemž tento rozsudek byl žalované doručen dne 16. 6. 2021. 15. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. 16. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 17. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 19. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 20. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk platí, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 21. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zaplacení částky 21 538 Kč. Tato částka měla představovat úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 6. 6. 2016 do 19. 5. 2021 z částky 53 275 Kč. Samotná částka 53 275 Kč pak představuje součet výše přiznaného zadostiučinění a náhrady nákladů řízení minus 3x3100 Kč za náklady řízení bez odměny advokáta v dovolacím řízení. Jinak řečeno, žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení úroků z prodlení z rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 28 Co 302/2019-321, přiznaného přiměřeného zadostiučinění a náhrady nákladů řízení. 22. S ohledem na zásadu procesní ekonomie se soud nejprve zaobíral vznesenou námitkou promlčení. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše. 23. Z relev