37 C 161/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 72 562 Kč s úrokem v prodlení v zákonné výši coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). Dále se domáhal částky 141 574,21 Kč coby náhrady škody představující úrok z prodlení, který měl žalobce uhradit vlivem nepřiměřeně dlouhého soudního řízení. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobce ve smyslu podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) k dovození odpovědnosti žalované, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že původní řízení bylo zahájeno dne 21. 11. 2012 a konec tohoto řízení nastal dne 24. 11. 2020. Původní řízení tak podle žalobce trvalo celkem 8 let a 3 dny. Dále zdůraznil, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. 4. Žalobce tvrdil, že uplatnil u žalované svůj nárok dne 27. 4. 2021. Žalovaná pak jeho žádost vyřídila svým stanoviskem ze dne 29. 9. 2021, když mu přiznala zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé původní řízení ve výši 67 438 Kč a ve zbytku jeho žádost zamítla. K tomu žalobce zdůraznil, že nesouhlasí s tvrzením vyjádřeným ve stanovisku žalované, že se svým jednáním podílel na vzniku průtahů např. tím, že podal nedůvodnou námitku věcné nepříslušnosti. Podle žalobce mu nemůže být kladeno k tíži využívání procesních námitek a opravných prostředků, kterému právní řád dává k dispozici. To, že námitce nebylo ze strany soudů vyhověno, nesvědčí podle žalobce o její zbytečnosti. V rámci vyřešení otázky věcné příslušnosti se totiž vyřešila i otázka, zda má být spor posuzován podle občanského či obchodního zákoníku, což mělo zásadní význam např. pro běh promlčecích lhůt. Rozhodnutí soudů o námitce věcné nepříslušnosti se pak stalo i součástí odůvodnění rozhodnutí ve věci samé. Nadto žalobce uvedl, že základní částka zadostiučinění přiznaná mu žalovanou ve výši 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7 500 Kč), je nepřiměřeně nízká a neodpovídá současné cenové hladině. 5. Žalobce rovněž tvrdil, že na základě rozhodnutí vydaných v původním řízení byl povinen uhradit krom jistiny a nákladů řízení rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 348 113 Kč v celkové výši 241 443,22 Kč. Tento úrok z prodlení uhradil dne 10. 12. 2019. Pokud by přitom soudní řízení trvalo standardní dobu 2 roky, byl by tento úrok z prodlení uhrazen k 22. 11. 2014. Podle žalobce mu tak vznikla škoda v celkové výši 141 574,21 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 348 113 Kč od 22. 11. 2014 do jeho zaplacení dne 10. 12. 2019. Žalobcem byl dle svých tvrzení vlivem nepřiměřených průtahů soudního řízení vystaven právní nejistotě, zda má vůbec povinnost hradit jakoukoliv finanční částku. I pokud by řízení proběhlo v přiměřené časové lhůtě, byla by zde stále povinnost žalobce hradit úrok z prodlení, tato povinnost by však byla ve výrazně nižším rozsahu. 6. Žalobce se proto domáhal zaplacení částky 214 136,21 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 28. 10. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2022 uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil dne 27. 4. 2021 svůj nárok. 8. K meritu věci žalovaná uvedla, že délka původního řízení činila 7 let a 11 měsíců, přičemž celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovanou již dříve zaplacenou částku 67 438 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým původním řízením nicméně žalovaná považovala za zcela dostatečnou. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši 141 574,21 Kč, k tomu žalovaná zdůraznila, že pokud žalovaný nesplatí svůj dluh řádně a včas, není nesprávný úřední postup soudu spočívající v průtazích řízení v příčinné souvislosti s újmou, která žalovanému žalobci vznikla v důsledku soudem uložené povinnosti zaplatit úroky z prodlení. Povinnost zaplatit úroky z prodlení vznikla na základě smluvního vztahu a nikoli na základě rozhodnutí soudu. Příčinou zaplatit úroky z prodlení není délka řízení, nýbrž to, že žalobce jako žalovaný řádně a včas nesplnil svou povinnost vůči věřiteli. 9. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. III. Skutková zjištění 10. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, respektive s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. 11. Z nesporných tvrzení účastníků a z předložených listin (ze stanoviska žalované ze dne 29. 9. 2021 a podací stvrzenky [číslo]) vzal soud za prokázané, že žalobce podáním doručeným žalované dne 27. 4. 2021 uplatnil svůj. Žalovaná žalobci částečně vyhověla svým stanoviskem ze dne 29. 9. 2021 a vyplatila mu dne 1. 10. 2021 67 438 Kč. 12. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 13. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 21. 11. 2012 podala žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ žalobkyně“) ke Krajskému soudu v Plzni žalobu proti [celé jméno žalobce] o zaplacení 348 113 Kč s příslušenstvím. -) Dne 22. 11. 2012 Krajský soud v Plzni vyslovil svou místní nepříslušnost. -) Dne 5. 12. 2012 bylo usnesení o místní nepříslušnosti soudu doručeno žalovanému. -) Dne 17. 1. 2013 byl spis postoupen Městskému soudu v Praze. -) Dne 28. 1. 2013 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu. -) Dne 8. 2. 2013 byl soudní poplatek zaplacen. -) Dne 27. 2. 2013 soud vydal platební rozkaz. -) Dne 26. 3. 2013 podal žalovaný odpor proti platebnímu rozkazu. -) Dne 29. 4. 2013 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. -) Dne 3. 6. 2013 podal žalovaný vyjádření k žalobě. Ve vyjádření vznesl i námitku věcné nepříslušnosti. -) Dne 16. 7. 2013 podal žalovaný další vyjádření. -) Dne 30. 7. 2013 podala žalobkyně vyjádření k vyjádření žalovaného. -) Dne 8. 10. 2013 soud vyzval žalobkyni k podání vyjádření k vyjádření žalovaného doručeného dne 16. 7. 2013. -) Dne 6. 11. 2013 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 11. 4. 2014 soud vyzval účastníky k vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti vznesené žalovaným. -) Dne 9. 5. 2014 byl spis postoupen Vrchnímu soudu v Praze s námitkou věcné nepříslušnosti soudu. -) Dne 16. 2. 2015 Vrchní soud v Praze rozhodl, že v prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy. -) Dne 18. 6. 2015 soud nařídil jednání na den 30. 9. 2015. -) Dne 29. 9. 2015 podal žalovaný vyjádření. -) Dne 30. 9. 2015 se konalo první jednání ve věci. Žalobkyni zde bylo předáno obsáhlé podání žalovaného ze dne 29. 9. 2015 a žalobkyni byla dána lhůta 30 dnů k podání vyjádření k podání žalovaného. Jednání bylo odročeno na neurčito s ohledem na organizační změny u soudu. -) Dne 6. 10. 2015 byla soudu doručena žádost žalobkyně o separaci nákladů řízení. -) Dne 6. 11. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k doplnění podání žalovaného. -) Dne 12. 11. 2015 soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni separované náklady. -) Dne 29. 12. 2015 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí o povinnosti hradit separované náklady. -) Dne 21. 1. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne 25. 1. 2016 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. -) Dne 22. 6. 2016 soud nařídil jednání na den 19. 10. 2016. -) Dne 19. 10. 2016 se konalo jednání; jednání bylo odročeno na den 1. 2. 2017 za účelem doplnění dokazování. -) Dne 29. 12. 2016 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 30. 1. 2017 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Jednání bylo proto odvoláno. -) Dne 3. 3. 2017 soud nařídil jednání na 17. 5. 2017. -