37 C 166/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 11. 2021 domáhala zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též„ OS“) pod sp. zn. 39 C 98/2014 (dále též„ původní řízení“). 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne 25. 3. 2012, kdy žalobkyně podala 2012 k Okresnímu soudu v Hodoníně návrh na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky ve výši 38 790 Kč s příslušenstvím proti žalovanému [jméno] [příjmení]. Řízení následně probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1. V průběhu řízení došlo k zásadním průtahům spočívajícím v nečinnosti všech zúčastněných soudů. 4. Ve své žalobě žalobkyně rovněž tvrdila, že uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem u žalované dne 27. 3. 2015, přičemž žalovaná na základě stanoviska ze dne 19. 10. 2020 konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Dále v tomto stanovisku žalovaná konstatovala, že došlo na straně žalobkyně ke vzniku nemajetkové újmy s tím, že žalobkyně má nárok na celé jí požadované zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Předmětné finanční plnění bylo připsáno na účet žalobkyně dne 26. 10. 2020. 5. Žalobkyně svým podáním ze dne 2. 3. 2021 uplatnila u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení. K tomu žalobkyně zdůraznila, že nepovažuje za dostačující žalovanou poskytnuté finanční zadostiučinění vztahující se k první žádosti z března 2015. Žalobkyně vyčíslila výši přiměřeného zadostiučinění v souladu s platnou právní normou a s ohledem na stávající judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR s přihlédnutím k celkové délce soudního řízení v částce 100 000 Kč. Žalovaná na druhé předběžné uplatnění nároku nereagovala. 6. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 1. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že dostatečným zadostiučiněním je částka 60 000 Kč, kterou žalobkyni vyplatila. Vyšší zadostiučinění neshledala důvodným s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 1743/2011. 8. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. 9. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 27. 10. 2022. III. Skutková zjištění 10. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne 19. 10. 2020 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatila u žalované dne 30. 3. 2015 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, jakožto náhradu nemateriální újmy a to z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014. Žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž zároveň jako náhradu nemajetkové újmy žalobkyni přiznala částku 60 000 Kč. Tato částka byla žalobkyni vyplacena žalovanou dne 26. 10. 2020. 11. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 12. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Dne 24. 5. 2012 podala žalobkyně [právnická osoba] k Okresnímu soudu v Hodoníně žalobu proti žalovanému [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 38 790 Kč s příslušenstvím. Dne 30. 7. 2012 vydal soud platební rozkaz. Dne 30. 8. 2012 podal žalovaný odpor. Dne 29. 9. 2012 žalovaný podal vyjádření k žalobě. Dne 10. 12. 2012 soud provedl lustraci žalovaného v centrální evidenci vězněných osob. Dne 21. 1. 2013 soud vyzval účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 11. 2. 2013 žalovaný návrh na delegaci vhodnou. Dne 22. 3. 2013 podala žalobkyně vyjádření. Dne 15. 3. 2013 soud vyzval žalovaného k doplnění návrhu na delegaci vhodnou. Dne 3. 6. 2013 podal žalovaný vyjádření a požádal o osvobození od soudních poplatků. Dne 26. 6. 2013 soud vyzval žalovaného k doložení poměrů. Dne 14. 7. 2013 žalovaný doložil své poměry. Dne 16. 7. 2014 soud žalovanému přiznal osvobození od poplatku za návrh na delegaci vhodnou. Dne 6. 8. 2014 podala žalobkyně vyjádření. Dne 29. 8. 2014 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 23. 10. 2014 Nejvyšší soud přikázal věc k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro prahu 1. Dne 29. 1. 2015 soud nařídil jednání na den 3. 3. 2015. Dne 26. 2. 2015 žalobce požádal o zrušení jednání a o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Dne 13. 4. 2015 soud rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Dne 20. 4. 2015 žalovaný opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Dne 1. 6. 2015 soud rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a zástupce se neustanovuje. Dne 16. 6. 2015 podal žalovaný odvolání. Dne 30. 7. 2015 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 20. 9. 2015 podal žalovaný dovolání a opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. dne 12. 10. 2015 žalobce doložil své poměry. Dne 20. 10. 2015 soud rozhodl, že pro dovolací řízení se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a zástupce se neustanovuje. Dne 2. 11. 2015 podal žalovaný odvolání. Dne 3. 11. 2015 soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Dne 11. 11. 2015 bylo odvolání doplněno. Dne 22. 12. 2015 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 11. 2. 2016 soud vyzval žalovaného, aby si k podání dovolání zvolil zástupcem advokáta. Dne 29. 2. 2016 podal žalovaný vyjádření. Dne 16. 3. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 21. 9. 2016 Nejvyšší soud ustanovil žalovanému pro dovolací řízení advokáta. Dne 3. 11. 2016 nahlédl ustanovený zástupce do spisu. Dne 5. 12. 2016 bylo dovolání doplněno advokátem. Dne 14. 8. 2017 Nejvyšší soud napadená rozhodnutí změnil tak, že se žalovanému přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 20 %, a ustanovil žalovanému pro řízení zástupce. Dne 25. 9. 2017 požádal žalovaný, aby mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno v plném rozsahu. Dne 27. 9. 2017 soud žalovaného vyzval k upřesnění jeho poměrů. Dne 23. 10. 2017 podal žalovaný vyjádření. Dne 5. 1. 2018 soud rozhodl, že se žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu zamítá. Dne 26. 1. 2018 podal žalovaný odvolání. Dne 1. 2. 2018 soud vyzval žalovaného k doplnění odvolání. Dne 19. 4. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 29. 6. 2018 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Následující jednání se mělo konat dne 7. 11. 2018, ale jednání bylo zrušeno, neboť dne 16. 11. 2018 soud zrušil ustanovení zástupce žalovanému. Dne 10. 12. 2018 podal žalovaný odvolání. Dne 14. 1. 2019 soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Dne 24. 4. 2019 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 21. 8. 2019 soud rozhodl o odměně ustanoveného zástupce. Dne 9. 9. 2019 podal žalovaný odvolání. Dne 25. 9. 2019 se konalo jedn