37 C 83/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 4. 2022 domáhala zaplacení částky 127 500 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále též„ OS“) pod sp. zn. 8 C 418/2006 (dále též„ původní řízení“). 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že uplatnila svůj nárok ve výši 300 000 Kč u žalované a žalovaná z této částky žalobkyni přiznala a zaplatila částku 155 883 Kč. Žalobkyně přitom souhlasila žalovanou v tom slova smyslu, že základní částka k odškodnění činí 283 333 Kč. Zároveň ovšem nesouhlasila s argumentem žalované, že je osobou právnickou, pročež je její újma standardní. To, že vzala žalobu zpět a mezi stranami sporu došlo po více než 15 letech k mimosoudní dohodě, bylo dle žalobkyně dáno tlakem času a nepředvídatelností dalšího postupu obou soudů. V této souvislosti žalobkyně zdůrazňovala, že poslední dva rozsudky soudu I. stupně byly zrušeny soudem odvolacím jako nepřezkoumatelné a soud I. stupně další řízení vedl tak, že žádným způsobem nemohl vyhovět požadavkům soudu odvolacího. Žalobkyně má za to, že 30% snížení s odkazem na složitost věci, je toliko snaha žalované ušetřit bez další argumentace. Podle žalobkyně totiž platí, že pokud by si soud I. stupně věc sám složitou„ neudělal“, tak by v řízení byly nařízeny 2 znalecké posudky, posouzena otázka dobrých mravů a věc byla rozhodnuta. Dle tvrzení žalobkyně není tak složité věci, která by odůvodnila délku řízení více než 15 let. Pokud jde o podíl žalobkyně na průtazích, žalobkyně připustila, že by tento bylo lze ohodnotit maximálně snížením vypočtené základní částky o 5%. 4. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 127 500 náhrady nákladů řízení. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 20. 6. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že dostatečným zadostiučiněním je dle žalované částka 155 833 Kč. 6. Při stanovení výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 283 333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 20 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 10 000 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 30 % a s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení o dalších 15 %. 7. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. 8. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 24. 10. 2022. III. Skutková zjištění 9. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne 28. 3. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatila u žalované dne 27. 10. 2021 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, jakožto náhradu nemateriální újmy a to z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8C 418/2006. Žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž dostatečným zadostiučiněním je dle žalované částka 155 833 Kč, kterou žalobkyni vyplatila ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk. 10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 11. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8C 418/2006 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Dne 24. 10. 2006 byla podána žaloba o zaplacení částky 1 181 250 Kč k Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Dne 10. 11. 2006 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě (výzva doručena žalovanému dne 6. 12. 2006). Dne 20. 12. 2006 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 29. 12. 2006 bylo ústní jednání nařízené na 17. 1. 2007 odročeno za účelem mimosoudního vyřešení sporu. Dne 7. 2. 2007 a 17. 4. 2007 byl zaslán účastníkům přípis, aby se vyjádřili, zda mezi nimi došlo k dohodě. Dne 7. 5. 2007 žalobci sdělili, že k dohodě mezi účastníky nedošlo, dále bylo soudu doručeno rozšíření žaloby. Dne 25. 9. 2007 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize, vyhověno. Dne 5. 12. 2007 proběhlo jednání, odročeno na 20. 2. 2008 za účelem předložení listin žalobci. Dne 20. 12. 2007 žalobci doručili soudu návrh na doplnění dokazování. Dne 8. 1. 2008 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení ústního jednání, z důvodu dovolené, vyhověno. Dne 26. 3. 2008 proběhlo ústní jednání, na němž účastníci souhlasili s ustanovením znalce z oboru stavebnictví k určení, zda došlo k pochybení žalovaného tak, jak je to popsáno v žalobě. Dne 16. 7. 2008 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví. Dne 2. 12. 2008 byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek. Dne 3. 2. 2009 bylo ústní jednání nařízeno na 27. 4. 2009. Dne 18. 2. 2009 byla soudu doručena omluva znalce z jednání z pracovních důvodů. Jednání bylo odročeno na 22. 6. 2009. Dne 4. 6. 2009 byla soudu doručena žádost žalobců o odročení jednání z pracovních důvodů, jednání bylo odročeno na 14. 9. 2009. Dne 8. 9. 2009 byla soudu doručena omluva znalce o neúčasti na jednání, opět z pracovních důvodů. Jednání bylo odročeno na 16. 11. 2009. Dne 16. 11. 2009 se konalo ústní jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování na 3. 2. 2010. Dne 30. 11. 2009 byl soudu doručen návrh žalobců na provedení dokazování. Dne 28. 1. 2010 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 3. 2. 2010 se konalo ústní jednání bez účasti účastníků, bylo proto za účelem jejich předvolání odročeno na 19. 4. 2010. Dne 19. 4. 2010 se konalo ústní jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování na 23. 6. 2010. Dne 27. 5. 2010 byla soudu doručena žádost o odročení jednání ze strany žalovaného z důvodu kolize, vyhověno. Dne 11. 8. 2010 proběhlo další jednání, odročeno za účelem prostudování předložených materiálů a zvážení dalšího postupu. Dne 3. 11. 2010 se konalo další jednání, odročeno za účelem zvážení dalšího způsobu řízení. Dne 15. 12. 2010 se konalo jednání, odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 16. 12. 2010 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 14. 3. 2011 bylo soudu doručeno odvolání žalobců. Dne 10. 8. 2011 proběhlo jednání, na němž byl vyhlášen doplňující rozsudek. Dne 27. 9. 2011 podali žalobci proti doplňujícímu rozsudku odvolání. Dne 19. 10. 2011 bylo odvolání doručeno žalovanému. Dne 29. 3. 2012 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 30. 4. 2012 proběhlo před odvolacím soudem jednání, které bylo za účelem zjištění stanoviska účastníků a možnosti případné mimosoudní dohody odročeno na neurčito. Dne 28. 6. 2012 bylo soudu doručeno sdělení žalobce o stavu mimosoudních jednání. Dne 28. 8. 2012 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 22. 10. 2012 a 29. 10. 2012 bylo usnesení odvolacího soudu doručeno účastníkům. Dne 27. 3. 2013 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby. Dne 9. 5. 2013 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání nařízeného na 22. 5. 2013. Jednání bylo odročeno na 31. 7. 2013. Dne 15. 5. 2013 byla soudu doručena další žádost žalovaného o odročení jednání, vyhověno. Dne 30. 9. 2013 proběhlo jednání, odročeno z důvodu rozhodnutí o vznesené námitce k protokolaci. Dne 9. 10. 2013 soud usnesením nevyhověl námitce k protokolaci. Dne 9. 12. 2013 se konalo další jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 28. 2. 201