42 C 153/2018-285 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení náhrady škody, způsobené jim v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž první žalobce (otec) požadoval jednak náhradu imateriální újmy ve výši 321.640 Kč s příslušenstvím, jednak náhradu materiální škody ve výši 12.020 Kč s příslušenstvím, druhý a třetí žalobce (nezletilé děti prvního žalobce) náhradu imateriální újmy ve výši 557.260 Kč s příslušenstvím. Žalobci uvedli, že nemateriální újma představuje zásah do rodinného života a vzájemného práva na rodičovskou výchovu a péči v období 17. únor – 21. srpen 2017, způsobené opakovanými nezákonnými rozhodnutími obecných soudů na č.l. 372, 405, 453, 481 a 490 prokázané nálezem I. ÚS 1079/17, s důsledkem naprosté izolace žalobce 1 od žalobců 2 a 3 po dobu více než 6 měsíců. U [název soudu] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno doposud neskončené řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti a výživy žalobce 1 k žalobcům 2 a 3. V této věci rozhodoval [název soudu] dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č.j. [číslo jednací], kterým ponechal žalobce 2 a 3 v péči jejich matky a upravil styk žalobce 1 s žalobci 2 a 3 tak, že se v každém kalendářním týdnu stýkali v rozsahu 2 ucelených dnů (48 hodin). Po vynesení tohoto rozsudku matka podala účelové trestní oznámení na žalobce 1 s cílem zvrátit rozhodnutí okresního soudu. Na toto reagoval [název soudu] v odvolacím řízení, kdy rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] tak, že styk žalobce 1 s žalobci 2 a 3 omezil na polovinu, tedy 48 hodin za 14 dní. Dne 17. 3. 2017 vydal [název soudu] na návrh matky předběžné opatření č.j. [číslo jednací], kterým zakázal žalobci 1 úplně styk s žalobci 2 a 3, a to kvůli zahájenému trestnímu řízení proti žalobci 1 (na základě trestního oznámení matky). Toto usnesení i přes odvolání žalobce 1 potvrdil i krajský soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Po provedeném vyšetřování v trestní věci, které nijak nepotvrdilo obvinění žalobce 1, se žalobce 1 domáhal zrušení zákazu styku s případnou možností styku s přítomností další plnoleté osoby. Okresní soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], návrh zamítl, což fakticky potvrdil i [anonymizována dvě slova] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Ve věci pak byl vydán nález [název soudu] ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1079/17, který se kromě zrušení výroku II. [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] s konstatováním porušení základních práv zabýval i následnými usneseními obecných soudů ze dnů 17. 3. a 3. 5. 2017, jimiž byl žalobci 1 znemožněn styk s žalobci 2 a 3, aniž by tato usnesení byla napadena ústavní stížnosti. K nim se vyjádřil [název soudu] v bodě 27 nálezu v tom smyslu, že tato rozhodnutí rovněž trpí toutéž vadou nepřiměřenosti zásahu do práv účastníků. S ohledem na ještě výrazně vyšší intenzitu zásahu, než byla omezením styku na polovinu, lze dovodit zásah do základních práv žalobců a nezákonné způsobení nemajetkové újmy i těmito usneseními ze dnů 17. 3. a 3. 5. 2017. Podstatné také je, že se žalobce domáhal právě změny zákazu styku na asistovaný styk s přítomností další plnoleté osoby, toto obecné soudy zamítly usneseními na č.l. 481 a 490, tedy zamítly přesně takové řešení, které jako adekvátní věci shledal [název soudu] ve svém nálezu. Lze tedy konstatovat, že i zamítnutím těchto návrhů žalobce 1 došlo k porušení ústavních práv všech žalobců. Tato usnesení na č.l. 481 a 490 pak následně žalobce 1 napadl další ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2760/17, ale výhradně z důvodu, že v mezidobí došlo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] k obnovení styku žalobce 1 s žalobci 2 a 3 v rozsahu původního rozsudku [název soudu] ze dne 24.10.2016, tedy 48 hodin každý kalendářní týden. [název soudu] tedy stížnost odmítl, ale jen z důvodu v mezidobí již provedeného odstranění zásahu do práv žalobců, kdy zásada subsidiarity kasačních zásahů [název soudu] brání zasahovat v případě, kdy již zásah do práv netrvá, a nelze činnost [název soudu] vnímat jako akademické výroky o porušení práv, případně jako naplnění podmínky zrušení rozhodnutí pro možnost domáhat se náhrady způsobené újmy. [název soudu] zde připomněl, že nelze předjímat pokračování v nezákonném rozhodování obecných soudů, když po nálezu I. ÚS 1079/17 své rozhodování zásadním způsobem korigovaly a protiprávní zásah ze sféry žalobců odstranily. K tomu žalobci uvádějí, že spis se z [název soudu] s odmítavým stanoviskem vrátil dne 27. 10. 2017 na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy], a již 31.10.2017 tento soud opět vydává na návrh matky usnesení č.j. [číslo jednací] o předběžném opatření, kterým opět zakazuje žalobci 1 styk s žalobci 2 a 3, kdy soud prakticky zopakoval přesně to samé nezákonné rozhodnutí, které bylo kritizováno [název soudu] Dne 25.4.2018 byl v trestní věci žalobce 1 plně zproštěn obžaloby, a to rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací]. Nejprve tedy došlo v důsledku rozhodnutí [název soudu] ze dne 15.2.2017 k omezení péče žalobce 1 o žalobce 2 a 3 o polovinu, tedy ze 2 dnů za týden na 2 dny za dva týdny, již v tento moment započalo odcizování žalobce 1 a žalobců 2 a 3, snížení možnosti výchovy dětí jejich tátou, možnosti rozvíjení citových vazeb mezi rodičem a dětmi, působení na děti, sdílení jejich každodenních prožitků a pocitů, a naopak došlo k posílení vlivu matky, který se ale na základě znaleckých posudků jak v opatrovnické věci, tak trestní věci, ukázal být pro děti nežádoucí a škodlivý. Matka totiž děti programovala proti otci a posléze i proti dalším příbuzným z otcovy strany, děti si„ kupovala“ drahými dárky, deformovala jejich osobnosti, naváděla je proti otci a všemožně se snažila naprosto eliminovat otce - žalobce 1 ze života dětí - žalobců 2 a 3. Po úplném zákazu styku žalobce 1 s žalobci 2 a 3 se uvedené odcizení ještě prohloubilo, což žalobce 1 vnímal jako těžké příkoří, bezpráví a bezmoc. Naprosto věcně toto shrnul [název soudu] ve zprošťujícím rozsudku, když konstatoval (po opakovaných výpovědích nezletilých, str. 21), že je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že od 26.10.2017, kdy styk obžalovaného (žalobce 1) s nezletilými (žalobci 2 a 3) vůbec neprobíhá, citelně narůstá negativní postoj nezletilých nejen vůči obžalovanému, ale už i k jeho rodičům (nezletilých prarodičů), sestře (tetě nezletilých), kdy náhle i tyto osoby označili jako agresory, jako ty, které jim také ubližovaly, bily je nebo naopak nic nedělaly, popíjely stále alkohol apod. Z uvedeného je prokázán negativní dopad odloučení otce od dětí a vznik další nemateriální újmy v podobě zhoršení vztahu dětí k dalším členům rodiny ze strany otce. Jak konstatoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém posudku (citován v zprošťujícím rozsudku [příjmení] [obec a číslo] na str. 17 a 18), pro zdravý psychický vývoj dětí je třeba, aby měly dobré vztahy s oběma rodiči, styk dětí s otcem proto znalec označil za vhodný, kdy je nutné, aby se narušené vztahy dětí s otcem obnovily a doporučil styk o víkendu jednou za 14 dnů i styk během pracovního týdne. Jakýkoli užší styk či dokonce úplné odloučení rodiče od dětí je tedy nutno považovat za nevhodný a škodlivý. Nemajetková újma vznikla dlouhodobým odloučením dětí od otce v důsledku protiprávního zásahu soudními rozhodnutími, poškozením vztahů dětí k otci a poškozováním jejich morálního profilu, když jsou svědky neschopnosti státní moci ochránit jejich práva a jejich řádnou výchovu, když jejich výchova je deformována zjištěním, že agresivní jednání vůči druhému rodiči je to správné a úspěšné pro život. Dlouhodobé odloučení dětí od otce nezákonnými rozhodnutími soudu vystavilo děti další prokázané manipulaci ze strany matky, jejímž důsledkem je deklarování nejen bezdůvodného negativního postoje k otci, ale už i k dalším příbuzným ze strany otce. Takováto situace by zcela zjevně nenastala, kdyby otci nebylo soudy zabráněno se s dětmi stýkat a alespoň částečně by tento vliv matky mohl eliminovat. Tyto nemajetkové újmy nelze vyčíslit a doložit, toto si chlapci i otec ponesou celý život a bude se nepochybně promítat i do schopnosti chlapců fungovat v partnerských vztazích a respektování práv ostatních osob. Nemajetková újma působená nezákonnými zásahy opatrovnického soudu omezující drasticky a bezdůvodně normální život žalobců, je nevyčíslitelná. Kdo neprožil toto utrpení odloučení dětí od rodiče a rodiče od dětí, vědomí, že se nalézají v prostředí programující děti proti němu, kdy státní orgány místo ochrany dětí a jejich rodinného života podporují tento agresivní způsob vylučování jednoho z rodičů z péče, kdy šikanují žalobce 1 zjevně účelovým trestním řízením, kdy žalobce 1 je v neustálé obavě, kdy zase bude jeho kontakt s dětmi zcela znemožněn úplně stejným zásahem státní moci, jaký už byl shledán nezákonným (