43 C 44/2021-140 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého, která jim vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 27.3.2020, č.j. MZDR 13620/2020-1 MIN/KAN (dále jen„ mimořádné opatření“), které nahradilo mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 18.3.2020, č.j. MZDR 12344/2020-1 MIN/KAN. Uvedli, že žalobkyně a) měla termín porodu [datum] a přála si u něj přítomnost žalobce b). Mimořádným opatřením však byla plošně zakázána přítomnost otců u porodu a tím bylo zasaženo do jejich základního práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na rodičovskou péči a jejich práva na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu a také do práva žalobkyň a) a c) na zdraví. Taktéž nebylo jednáno v nejlepším zájmu dítěte. Žalobci považují kontakt při porodu za zásadní představující podporu rodičky a její psychické pohody a z tohoto důvodu podali k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení mimořádného opatření i návrh na nařízení předběžného opatření. V době podání žaloby probíhalo řízení o jimi podané kasační stížnosti. Dne [datum] porodila žalobkyně a) bez přítomnosti žalobce b). K aktivní legitimaci žalobci uvedli, že využili všech procesních prostředků na ochranu jejich práv a pokud je jim dána aktivní legitimace pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, lze analogicky dovodit jejich aktivní legitimace k odškodnění za nemajetkovou újmu, kterou dané opatření obecné povahy způsobilo. Žalobci uplatnili své nároky před podáním žaloby u žalovaného. Při jednání nalézacího soudu žalobci uvedli, že kasační stížnost proti rozhodnutí o odmítnutí jejich správní žaloby byla rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 293/2020 zamítnuta. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Potvrdil, že žalobci podáním doručeným dne 30.9.2020 uplatnili u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého ze žalobců, která žalobcům vznikla jako důsledek nezákonného mimořádného opatření vydaného žalovaným za účelem zamezení vzniku, šíření a negativních dopadů pandemie Covid-19 na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen„ ZoVZ“). Nárok žalobců shledal nedůvodným. Předně uvedl, že eventuálním odpovědnostním titulem by mohlo být pouze nezákonné rozhodnutí, neboť možný nesprávný úřední postup v daném případě vyústil ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující. Aplikace zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), je v daném případě dle žalovaného vyloučena z důvodu absence individuálního rozhodnutí. Uvedl, že mimořádná opatření nejsou opatřeními obecné povahy, nýbrž právními předpisy. Avšak i v případě, kdy by mimořádná opatření byly opatřeními obecné povahy, nesplňují kritéria OdpŠk, jelikož neurčují práva a povinnosti konkrétních osob a mají všeobecný a celostátní dopad. Za další důvod k zamítnutí žaloby žalovaný označil nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců. Mimořádné opatření bylo vydáno v beznávrhovém řízení bez účastníků řízení, přičemž domáhat se náhrady škody ve smyslu OdpŠk je možné pouze za podmínky účastenství dotčené osoby v řízení. Žalobci tuto podmínku nesplňují, i když se domáhali zrušení mimořádného opatření. Dále uvedl, že nejsou splněny podmínky odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, jelikož mimořádné opatření nebylo jako pravomocné příslušným orgánem pro nezákonnost změněno či zrušeno. 3. Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě učinil tato skutková zjištění: 4. Žalovaný jako správní úřad příslušný podle § 80 ZoVZ vydal dne 27.3.2020 postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) ZoVZ k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID- 19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření č. j. MZDR 13620/2020-1 MIN/KAN, kterým poskytovatelům zdravotnických služeb s účinností od 28.3.2020 nařídil mj. zákaz umožnění přítomnosti třetích osob při porodu ve zdravotnickém zařízení, s výjimkou porodu v případě rodičky, která je cizinka a potřebuje tlumočení, má závažné duševní onemocnění či je neslyšící, nevidomá nebo má jiné závažné zdravotní postižení, a s výjimkou případů, kdy se očekává porod mrtvého plodu. Mimořádné opatření současně rušilo mimořádné opatření vydané žalovaným dne 18.3.2020, č. j. MZDR 12344/2020-1 MIN/KAN (zjištěno z mimořádného opatření č. j. MZDR 13620/2020-1 MIN/KAN ze dne 27.3.2020). 5. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.4.2020, č.j. 14 A 41/2020-111, na základě soudního přezkumu zrušil opatření žalovaného č.j. MZDR 16193/2020-2 MIN/KAN ze dne 17.4.2020, č.j. MZDR 16195/2020-1 MIN/KAN ze dne 15.4.2020, č.j. MZDR 13361/2020-1 MIN/KAN ze dne 26.3.2020, č.j. MZDR 12745/2020-1 MIN/KAN ze dne 23.3.2020 a odmítl návrh na zrušení opatření žalovaného č.j. MZDR 12746/2020-1 MIN/KAN ze dne 23.3.2020 a č.j. MZDR 16193/2020-1 MIN/KAN ze dne 15.4.2020. Soud v odůvodnění uvedl, že neshledal, že by bylo možno napadené právní akty považovat za rozhodnutí správních orgánů, neboť neurčují práva a povinnosti v individuálně určených případech. Ke zrušení některých napadených opatření obecné povahy přistoupil z důvodu překročení věcné působnosti žalovaného k jejich vydání v době vyhlášeného nouzového stavu. Uvedl, že nic nebrání orgánům veřejné moci, aby zákonem stanoveným způsobem přijaly obdobná opatření mající za cíl zamezit šíření nákazy Covid-19 (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 14 A 41/2020-111 ze dne 23.4.2020). 6. Ústavní soud v usnesení ze dne 22.4.2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20 uvedl, že opatření obecné povahy není akt individuální aplikace práva ve smyslu„ pravomocného rozhodnutí v řízení“ (zjištěno z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22.4.2020). 7. Podáním ze dne 30.9.2020 žalobci uplatnili u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jim vznikla v souvislosti s mimořádným opatřením vydávaným Ministerstvem zdravotnictví k zamezení šíření onemocnění COVID-19, podané dle OdpŠk. Žalobci se domáhali náhrady nemajetkové újmy 50 000 Kč pro každého z nich. Přípisem ze dne 30.3.2021 žalovaný sdělil žalobcům, že žádosti nelze vyhovět z důvodu nesplnění podmínek pro vyhovění nároku dle OdpŠk (zjištěno z přípisu žalobců ze dne 30.9.2020 adresovaného žalovanému ve věci uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví a přípisu žalovaného ze dne 30.3.2021 adresovaného žalobcům zastoupeným žalobcem b). 8. Další důkazy (výslech žalobkyně a), žalobce b), odborné vyjádření hygienické stanice a vyjádření Světové zdravotnické organizace) soud neprováděl pro nadbytečnost. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 12. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 13. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen„ KZ“) je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže