45 C 120/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 36 500 Kč, způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení, vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne 20. 5. 2015. V něm se domáhala se oprávněná [právnická osoba], pověření soudního exekutora vedením exekuce proti žalobkyni (tam povinné) k vymožení jistiny 100 000 Kč s úrokem ve výši 7,75 % ročně od 26. 3. 2012 do zaplacení, smluvní pokuty 30 000 Kč, nákladů oprávněné a nákladů soudního exekutora. Řízení bylo skončeno až 11.3.2022. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že celková doba řízení o návrhu na zastavení exekuce činila 6 roků a 8 měsíců, což je vzhledem k funkci exekučního řízení (vymožení exekučního titulu), zcela neakceptovatelné. Řízení nebylo meritorně složité. Nejprve bylo rozhodnuto dokonce bez nařízení jednání a po vrácení věci bylo rozhodnuto během jediného jednání, při kterém byli vyslechnuti žalobkyně a její manžel a následně už jen čteny listinné důkazy. Je pravdou, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, nicméně jednalo se o důsledek postupu exekučního soudu a [název soudu], které vydávaly nezákonná rozhodnutí, vůči kterým se žalobkyně musela bránit opravnými prostředky, až dosáhla konečného zastavení exekuce. V této souvislosti lze poukázat i na judikaturu různých senátů [název soudu], který v řízeních na třech stupních soudní soustavy, která trvala již cca 5 roků a vyznačovala se průtahy, přiznává odškodnění (viz například rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] anebo rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]), stejně tak jako i [stát. instituce] v řízeních o předběžném projednání nároku ([anonymizováno] a [anonymizováno]). [příjmení] jiné žalobkyně jako průtahy v řízení označila skutečnost, že o návrzích žalobkyně na zastavení a na odklad exekuce rozhodl exekuční soud až usnesením ze dne 15. 6. 2017, vypraveným 22. 6. 2017, tedy po více než 1 roce a 10 měsících, dále byl spis po doplnění blanketního odvolání žalobkyně z dne 30. 6. 2017 [název soudu] postoupen až 6. 12. 2017. Rozhodnutí [název soudu] ze dne 23. 5. 2018 [název soudu], kterým bylo potvrzeno napadené usnesení soudu prvého stupně nerespektovalo judikaturu [název soudu], neboť ani on se nezabýval všemi námitkami žalobkyně, a proto bylo i jeho rozhodnutí později dovolacím soudem zrušeno. Dalším průtahem dle žalobkyně bylo zaslání formulář o majetkových poměrech ze dne 18. 12. 2018, které trvalo exekučnímu soudu 3,5 měsíce. Dále žalobkyně vyčítala soudu vadné rozhodnutí o jejím 90% osvobození od soudního poplatku. Dalším průtahem dle žalobkyně bylo postoupení spisu [název soudu] dne 4. 5. 2019, tedy po dvou měsících, navíc chaoticky, neboť namísto toho, aby postoupil spis [název soudu] obratem po podání odvolání, tak se nejprve zabýval později podanou žádostí o osvobození od soudního poplatku za dovolání, a když ji pravomocně vyřešil, stejně postoupil spis [název soudu]. Excesivním průtahem dle žalobkyně bylo období 1 roku a 4 měsíců, po které trvalo vyřízení odvolání žalobkyně proti zamítnutí odkladu exekuce, když o tomto bylo rozhodnuto až 16. 12. 2019. Jako průtah rovněž označila dobu, po kterou trvalo vrácení části soudního poplatku dle usnesení ze dne 15. 1. 2020, který byl předtím chybně vyměřen soudem, což dle žalobkyně představovalo průtah v řízení cca v délce 1 měsíce. Na průtazích se podílelo i vrácení spisu 23.4.2020 z [název soudu] s vyřízeným dovoláním, když nižší soudy nereagovaly na všechny námitky žalobkyně, čímž se odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako průtahy dále žalobkyně označila 10 měsíců od vrácení spisu z [název soudu] dne 13.1.2021 a rozeslání rozhodnutí účastníkům (s omluvou), vypracování rozhodnutí ze dne 31.3.2021 až po zákonem stanovené třicetidenní lhůtě, postoupení spisu s odvoláním dne 2. 9. 2021 [název soudu], tedy po 3 měsících po podání odvolání. A konečně jako průtah označila odchýlení se v rámci konečného rozhodnutí nalézacího soudu od judikatury dovolacího i [název soudu] a rozeslání rozhodnutí [název soudu], které mu bylo doručeno již 16. 12. 2021 téměř po 3 měsících. Žalobkyně se na prodloužení řízení podílela jen marginálně, a to tím, že 1x požádala o odročení jednání z důvodu kolize (odročení o 20 dnů), 1x v prázdninovém čase podala blanketní odvolání, které doplnila za 30 dnů a 1x žádala o prodloužení lhůty k doložení majetkových poměrů, neboť jí byl formulář doručen před vánočními svátky (15 dnů). Návrhy na odklad exekuce podané z důvodu, že lze očekávat zastavení exekuce nelze žalobkyni klást k tíži, neboť optikou konečného rozhodnutí (zastavení exekuce) byly důvodné, stejně tak jako byl uznán z 90 % za důvodný její návrh na osvobození od soudních poplatků. Tyto návrhy navíc za normálních okolností prodlouží řízení v součtu toliko řádově o nižší jednotky měsíců. Stížnost na předsedkyni senátu žalobkyně nepodávala, neboť to není povinností a nepovažovala to ani za účelné, neboť z médií jí bylo známo, že předsedkyně senátu má dlouhodobé průtahy ve velkém objemu věcí, které vyřizuje, za což byla v době trvání této věci dokonce opakovaně kárně trestána. Z usnesení [název soudu] čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], vyplývá, že [název soudu] i [název soudu] vydaly ve věci samé poprvé nezákonná rozhodnutí, čímž významně prodloužily dobu řízení. Následně vydal nezákonné rozhodnutí i exekuční soud, jak výslovně konstatoval [název soudu] ve svém posledním rozhodnutí. Nepřiměřená délka řízení byla dána zejména opakujícími se a zásadními průtahy exekučního a v jednom případě i [název soudu]; v letech 2015 až 2017 činil průtahy při vydání prvního rozhodnutí o odkladu a zastavení exekuce a následně při postoupení věci [název soudu], v r. 2018 a 2019 při doručení formuláře o majetkových poměrech a při postoupení spisu [název soudu], v r. 2019 činil průtahy [název soudu] při vyřízení odvolání ve věci odkladu exekuce, v r. 2020 a 2021 zase exekuční soud při rozeslání rozhodnutí dovolacího soudu a v l. 2021 a 2022 opět exekuční soud při rozeslání rozhodnutí [název soudu]. Z postupu exekučního soudu lze mít zato, že lhůta 3 měsíců je pro něj lhůtou běžnou i pokud se týká drobných administrativních úkonů jako je rozeslání rozhodnutí, postoupení spisu, doručení formuláře k doložení majetkových poměrů apod., což je v justici naprosto neobvyklé a zcela neakceptovatelné. Vzhledem k neutěšeným majetkovým poměrům žalobkyně je pro ni částka 130 000 Kč s příslušenstvím svou výší zásadní. Žalobkyně byla frustrována také skutečností, že se soudy opakovaně řádně nezabývaly její obranou vůči nezákonnému exekučnímu titulu, a že musela opakovaně podávat opravné prostředky. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 14.3.2022, žalovaná však jejímu nároku v požadované výši nevyhověla. Zatímco žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 87 500 Kč (za první dva roky trvání sporu vždy 7 500 Kč a za třetí, čtvrtý a pátý a šestý rok vždy 15 000 Kč a za 10 měsíců sedmého roku 12 500 Kč), žalovaná přistoupila k ponížení odškodnění toliko ve výši 51 000 Kč, neboť ze základní částky ve výši 15 000 Kč ročně učinila srážky v celkové výši 40 %, a to za složitost řízení 30 % a za četnost rozhodování soudů 10 %. Žalobkyně se srážkami nesouhlasila, když dle jejího názoru v odškodnění žalované absentuje zvýšení odškodnění za postup soudů, například o 20 %, a to s ohledem na to, že 1) soud hrubě nerespektoval zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a činil zásadní průtahy i při jednoduchých procesních úkonech (rozeslání rozhodnutí, rozeslání formuláře o majetkových poměrech, postoupení spisu apod.) a 2) mnohost stupňů soudního rozhodování nebyla zapříčiněna žalobkyní, která by snad chtěla pouze z principu využívat opravné prostředky, ale byla způsobena postupem soudů, jejichž rozhodnutí nereagovala na námitky žalobkyně a zásadně všechny opravné prostředky, které žalobkyně podávala, byly důvodné. V této souvislosti odkázala na rozsudek [anonymizována tři slova] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] a uzavřela, že srážka za složitost řízení ve výši 30 % je v rozhodovací praxi žalované i soudů poměrně výjimečná a s ohledem na okolnosti projednávaného případu se jeví jako zcela nedůvodná; vždyť exekuční soud i [název soudu] rozhodly vždy během jediného jednání (exekuční soud napoprvé dokonce bez jednání) a hmotně-právně byla věc rozhodnuta pouze na základě námitky, že oprávněná nezkoumala úvěruschopnost povinné, a proto musí být exekuce zastavena, což bylo v době„ druhého kola“ (tedy po vrácení věci [název soudu]) rozhodování soudů v rozhodovací praxi notorietou. Žalovaná tak požadované oškodnění nedůvodně krátila. Přípisem ze dne 18. 5. 2022 proto žalobkyně požádala žalovanou o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění. Přípisem ze dne 31. 5. 2022 žalovaná setrvala na svém stanovisku a uvedla, že věc byla složitější než je standardní a že