46 C 111/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 55 920 Kč s odůvodněním, že byla účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, přičemž v rámci tohoto řízení byla jakožto žalobkyně na základě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, povinna zaplatit žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 55 920 Kč. Žalobkyně předmětnou částku uhradila, následně se však domáhala zrušení rozhodnutí podáním dovolání. Nejvyšší soud následně rozhodnutím ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 1685/2019-278, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí, na základě něhož byla tedy náhrada nákladů řízení uhrazena, bylo zrušeno a žalobkyni tak vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení. V mezidobí však proti žalované společnosti bylo zahájeno insolvenční řízení a prohlášen konkurz. Z důvodu konkurzu však není možné žalovanou částku získat od žalované společnosti zpět, proto se žalobkyně domáhá zaplacení citované částky po státu. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání dospěla k závěru, že v daném případě nejsou splněny všechny podmínky odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Žalovaná učinila nesporným celý průběh řízení vedeného před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, přičemž potvrdila, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tedy rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, které bylo dovolacím soudem zrušeno s tím, že žalovanou částku žalobkyně uhradila žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o., avšak stát za danou škodu neodpovídá, jelikož není posledním dlužníkem v řadě, když žalobkyně se nedomáhala uhrazení částky žalobou na vydání bezdůvodného obohacení přímo po žalované společnosti. Z tohoto důvodu žalovaná odmítla žalovanou částku v rámci předběžného projednání nároku žalobkyni zaplatit a navrhla žalobu zamítnout. 3. Soud postupoval podle § 115a, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 9. 12. 2020, přičemž žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že ve věci nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu, jelikož žalovaná není posledním dlužníkem v řadě, když žalobkyně se nedomáhala uhrazení pohledávky žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. 6. Ze spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 12 C 239/2009 soud zjistil následující: Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, bylo rozhodnuto o podaném odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 21. 7. 2010, č. j. 12 C 239/2009-184, tak, že žaloba byla zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o., na náhradě nákladů řízení částku 55 920 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 4. 2011 a vykonatelnosti dne 8. 4. 2011. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dne 24. 5. 2011 dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 23. 9. 2011. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2013 byli účastníci vyrozuměni o tom, že na majetek žalované byl prohlášen konkurs a řízení je ze zákona přerušeno a rozhodl o tom, že spis bude po dobu přerušení uložen u soudu I. stupně a dne 15. 5. 2013 byl spis vrácen. Po zrušení konkurzu na žalovanou byla věc dne 14. 5. 2019 opětovně předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud České republiky dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 1685/2019-278, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, zrušil a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud pak ve věci rozhodl dne 22. 10. 2019, č. j. 8 Co 2722/2010-292 tak, že potvrdil vyhovující rozsudek soudu I. stupně a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení. 7. Z výpisu z bankovního účtu pana Ing. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] za období od 1. 4. 2011 do 30. 4. 2011 soud zjistil, že z tohoto účtu byla žalované [právnická osoba] Q s. r. o. dne 8. 4. 2011 uhrazena náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. 8. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 9. 11. 2021 plyne, že žalobkyně má k bankovnímu účtu pana Ing. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] dispoziční oprávnění. 9. Z čestného prohlášení ze dne 10. 11. 2021 je patrné, že peněžní prostředky ve výši 55 920 Kč, které byly zaplaceny žalované [právnická osoba] Q. s. r. o z bankovního účtu pana Ing. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně. 10. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2012, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že s účinky ke dni 3. 4. 2012, 7:34 hodin, byl proti žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. prohlášen konkurz. Lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení uplynula dne 3. 5. 2012. 11. Z přihlášky pohledávky č. 53, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 2. 5. 2012 v 15:22 hodin vyplývá, že žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 224 991 Kč představující jistinu žalovanou v původním řízení před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka] a dále pohledávku ve výši 169 146 Kč, představující náklady řízení, jež žalobkyni doposud v řízení před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka] vznikly. 12. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] 53-4, je zřejmé, že přihláška pohledávky žalobkyně č. 53 byla soudem odmítnuta, jelikož pohledávka byla insolvenčním správcem popřena co do pravosti. 13. Z rozvrhového usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne 12. 8. 2018, je patrné, že zjištěné pohledávky věřitelů budou uspokojeny do výše 0,22 %. 14. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne 26. 2. 2019 vyplývá, že konkurs na žalovanou z naříkaného řízení byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení. 15. Na základě listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyni bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích uloženo zaplatit žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. na náhradě nákladů řízení částku 55 920 Kč. Žalobkyně tuto částku žalované společnosti dne 8. 4. 2011 uhradila. V průběhu dovolacího řízení byl na majetek žalované z naříkaného řízení prohlášen konkurs. Po zrušení konkursu Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, přičemž následně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo žalobě vyhověno a žalovaná byla zavázána k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně svou původní pohledávku, kterou uplatnila žalobou před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, přihlásila do insolvenčního řízení, společně s doposud vzniklými náklady řízení. Vzhledem ke zrušenému konkurzu žalované společnosti se však následně žalobkyně nedomáhala zaplacení částky 55 920 Kč z titulu bezdůvodného obohacení po zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], ale požádala o úhradu částky stát, jakožto posledního dlužníka v řadě. 16. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena n