46 C 91/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 52 100 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že je vlastníkem [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] [část obce], který na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 6. 2003 užívala [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Výše nájmu byla stanovena s účinností od 1. 1. 2017 částkou 10 420 Kč. Nájemnice dne 6. 3. 2017 zemřela. Řízení o pozůstalosti se vleklo, žalobkyně nebyla s to zjistit, v jaké fázi se řízení nachází, ani kdo vystupuje jako dědic. Následně žalobkyně zjistila, že závětní dědicové dědictví odmítli, poté byla žalobkyně informována, že majetek z pozůstalosti patrně připadne žalované. Žalobkyně je přesvědčena, že na žalovanou se hledí, jako by byla zákonným dědicem. Zůstavitelka v době smrti nevedla společnou domácnost s žádnou další osobou, práva a povinnosti z nájmu tak na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a přešla na stát i spolu s povinností hradit nájemné za užívání bytu. Žalobkyně se tak svou žalobou domáhá po žalované zaplacení nájemného za dobu dubna-srpna 2018 po 10 420 Kč, tedy částky 52 100 Kč, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla jej zamítnout. Uvedla, že ve věci není pasivně legitimovaná, neboť není nositelem hmotněprávní odpovědnosti, když dědictví po zůstavitelce nepřipadlo státu jako odúmrť. 3. Žalobkyně v replice sdělila, že jí soudní komisařkou bylo sděleno, že s velkou pravděpodobností pozůstalost připadne žalované. Současně žalobkyně rozšířila žalobu o 104 200 Kč s příslušenstvím, představující nájemné za období od září 2018 do června 2019. Soud návrhu vyhověl a usnesením ze dne 26. 8. 2021, čj. 46 C 91/2021-30, řízení přerušil. Podáním ze dne 11. 5. 2022 žalobkyně navrhla opětovně rozšířit žalobu o částku 331 951 Kč představující nájemné za období o července 2019 do ledna 2022 po 10 420 Kč měsíčně a za období 1. – 24. 2. 2022 ve výši 8 931 Kč. Soud pak návrhu na rozšíření žaloby vyhověl usnesením ze dne 26. 9. 2022 a co do příslušenství usnesením přijatým při jednání konaném dne 7. 12. 2022. 4. Podáním ze dne 20. 9. 2022 žalovaná sdělila, že v řízení po zůstavitelce pravomocně skončeného dne 25. 5. 2022, doručeného žalované dne 30. 5. 2022, bylo rozhodnuto o dědictví, které připadlo žalované. Žalovaná jako organizační složka státu nemůže vynakládat prostředky před právní mocí jakéhokoliv rozhodnutí, přičemž dne 3. 6. 2022 došlo k plnění ve výši 156 000 Kč, k vyklizení bytu již 24. 2. 2022. Žalovaná nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení odmítá, neboť žalobkyně plnila ihned po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti a k prodlení dle jejího názoru nedošlo. Podáním ze dne 8. 11. 2022 žalovaná doplnila, že žalobkyni uhradila dne 3. 6. 2022 částku 375 120 Kč, dne 158. 6. 2022 částku 116 620 Kč, celkem tak bylo ze strany žalované plněno částkou 489 740 Kč. 5. Před zahájením jednání, které se konalo dne 7. 12. 2022, vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do jistiny ve výši 488 251 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 7. Z informace o jednotce č. 1166/2 v [anonymizováno] [adresa], [anonymizována dvě slova] [část obce], [anonymizováno] [list vlastnictví] je patrné, že žalobkyně je vlastníkem předmětné jednotky. 8. Dne 16. 6. 2003 žalobkyně uzavřela s [jméno] [příjmení] k předmětné bytové jednotce nájemní smlouvu, jak je patrno z předmětné smlouvy. Z evidenčního listu ze dne 14. 12. 2016 byla výše nájemného od 1. 1. 2017 stanovena částkou 10 420 Kč. 9. Ze sdělení notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo zástupci žalobkyně sděleno, že řízení po zemřelé [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], je vedeno [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž k datu [datum] nebylo skončeno, s velkou pravděpodobností však připadne majetek po zůstavitelce žalované. 10. Z výpovědi z nájmu ze dne [datum], adresované zástupcem žalobkyně žalované byla nájemní smlouva vypovězena a žalovaná byla vyzvána k úhradě nájemného za dobu dubna až srpna 2018 ve výši 52 100 Kč. 11. Z usnesení [název soudu], ze dne 9. 5. 2022, čj. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], plyne, že po zůstavitelce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], připadlo dědictví státu. Z rozhodnutí vyplývá, že závětní dědicové se dědictví vzdali, zůstavitelka zemřela bezdětná, rodiče i bratr (bezdětný) předemřeli, v zákonné posloupnosti nebyli zjištěni další dědicové, nebylo žádné osoby, která by se zůstavitelkou vedla společnou domácnost, dědictví proto v souladu s § 1634 o.z. připadlo státu. Na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic, stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz. 12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s [anonymizováno] [příjmení] nájemní smlouvu k předmětnému bytu. Výše nájmu byla pro rok 2017 stanovena částku 10 420 Kč [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] zemřela. Dědické řízení bylo vedeno [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Zůstavitelka zanechala závěť, ovšem závětní dědicové dědictví odmítli, společnou domácnost zůstavitelka nevedla, zákonné dědice neměla, dědictví proto připadlo státu jako odúmrť, a to usnesením, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2022. Žalobkyně nájem bytu vypověděla, žalovaná byt ještě před rozhodnutím soudního komisaře vyklidila a po právní moci usnesení, kterým jí připadla pozůstalost, žalobkyni dlužný nájem uhradila, požadované příslušenství hradit odmítla. 13. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů: Dle § 1479 věta první o.z., dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Dle § 1670 o.z. nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno. Dle § 2282 o.z. nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí. Dle § 2284 není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy smrti, může pronajímatel byt vyklidit; tím nájem zaniká. Věci z bytu pronajímatel uloží na náklad nájemcova dědice ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele; nepřevezme-li nájemcův dědic věci bez zbytečného odkladu, může je pronajímatel na jeho účet vhodným způsobem prodat. Dle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podřazením zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co byly ze strany žalované uhrazena jistina, nedůvodná. 15. Žalované připadlo dědictví po zůstavitelce [anonymizováno] [příjmení] jako odúmrť. Dědičkou se stala již smrtí zůstavitelky, tj. dnem 6. 3. 2017, ovšem dědictví jí bylo potvrzeno soudem až dne 25. 5. 2022. Je tak nepochybné, že s ohledem na výsledek dědického řízení se žalovaná stala dědičkou, na kterou přešla práva a povinnosti z nájmu. Zůstavitelka žila sama, práva a povinnosti z nájmu tak nepřešla na žádného člena nájemcovy domácnosti, ale na žalovanou jako nájemcova (zůstavitelčina) dědice. Dluhy vzniknuvší po smrti zůstavitelky, tj. po zdědění práva nájmu žalovanou, jdou již výlučně za dědicem (např. nájemné, služby apod.). O tomto v zásadě nebylo mezi účastníky sporu. Žalovaná poté, co jí bylo potvrzeno soudem dědictví (25. 5. 2022) bez zbytečného odkladu (3. 6. 2022) uhradila nájemné za celé období od smrti zůstavitelky do vyklizení bytu. Sporným zůstal pouze nárok na úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala od podání žaloby. 16. Soud má za to, že žalobkyni úrok z prodlení nenáleží. Úrok z prodlení je sankcí za nedodržení dohodnuté doby splatnosti. Žalovaná však drtivou dobu dědického řízení nemohla vědět, zda se dědičkou stala či nikoliv. V jejím případě nejde ani o dědice, který by měl a mohl již v době úmrtí zůstavitelky alespoň rámcově tušit, zda bude dědit či nikoliv. Stát totiž dědí pouze za předpokladu, že není jiných dědiců, což nastalo právě v projednávaném případě. Stát rovněž nemá možnost dědictví odmítnout. Pokud tedy žalovaná nevěděla, zda bude dědit, nelze jí klást k tíži, že na dlužné nájemné neplnila. Taktéž nemohla vědět, že dochází k prodlení s úhradou nájemného a sankcionovat ji za to úrokem z prodlení by bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy, když současně žalobkyně nevyužila prostředků, které jí zákon nabízí (viz níže). 17. Žalobkyně při jednání uváděla, že v dědickém řízení se fakticky ničeho nekonalo, soudní komisař, který projednával dědictví z pověření státu byl 4 roky nečinný a v podstatě donutil žalobkyni