47 C 19/2021-124 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 1. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17 339 Kč představující náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 11 962 Kč, ve výdajích za cestovné a ušlý výdělek ve výši 2 377 Kč a dále částku 3 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vše vzniklé v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 26/2020. Nárok byl u žalované uplatněn dne 16. 7. 2020. 2. Žalovaná v podání z 12. 4. 2021 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu Ústí nad Labem (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn. 57 T 26/2020 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 16. 7. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 22 469,40 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, v nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání, ve výdajích na cestovné a v ušlém zisku. K projednání žádosti žalobce došlo dne 9. 4. 2021. Žalovaná však žalobci poskytla zadostiučinění toliko ve výši 12 439 Kč, ve zbytku shledala nárok žalobce neopodstatněným. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u okresního soudu pod sp. zn. 27 T 26/2020 s tím, že důvodným shledala co do důvodu i výše nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu 11 962 Kč a ve vlastním cestovném ve výši 477 Kč. 3. Usnesením zdejšího soudu ze 17. 8. 2021 č. j. 47 C 19/2021-97 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j.: 20 Co 394/2021-106 z 2. 12. 2021 bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno ohledně nároku 2 377 Kč představujícího cestovné a ušlý výdělek, dále co do nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč a konečně co do jistiny nároku na náhradu za právní zastoupení, když ohledně nároku na náhradu škody spočívajícího v nákladech obhajoby v celkové výši 11 962 Kč vzal žalobce žalobu zpět podáním z 18. 5. 2021 co do jistiny pro plnění žalované po podání žaloby. Předmětem řízení tak zůstalo toliko příslušenství nároku ve výši 11 962 Kč. 4. Z potvrzení o platbě z 13. 4. 2021 soud zjistil, že na účet právního zástupce žalobce byla dne 13. 4. 2021 připsána částka ve výši 12 439 Kč se zprávou pro příjemce: [celé jméno žalobce]. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 6. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 8. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z."). 13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 16. 7. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je, co se týče nároku žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení důvodná, co do zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 11 962 Kč, přiznané žalovanou jako náhrada škody za náklady právního zastoupení, od 17. 1. 2021 do zaplacení žalovanou, tj. do 13. 4. 2021. V řízení bylo nesporným, že žalobce uplatnil předběžně u žalované nárok na poskytnutí vzniklé škody ve výši 22 469,40 Kč dne 16. 7. 2020, šestiměsíční lhůta pro jeho projednání uplynula v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 82/1998 Sb. dne 16. 1. 2021. Žalovaná po projednání nároku žalobce dne 9. 4. 2021 uhradila žalobci částku 12 439 Kč, tedy ohledně nároku na náhradu škodu spočívajícím v nákladech na právní zastoupení, plnila až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku. Vzhledem k tomu, že teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců se mohla žalovaná dostat do prodlení, je žalobce oprávněn požadovat za toto období úrok z prodlení, a to až do doby zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Tomuto požadavku proto soud vyhověl za období od 17. 1. 2021 do 13. 4. 2021, přičemž výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud přitom stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, ale neúspěch byl jen v nepatrné části. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náhradou právního zastoupení sestávající z odměny za zastupování advokátem za úkony (převzetí věci, podání žaloby, odvolání dne 30. 8. 2021, jednání dne 13. 1. 2022), po 1 580 Kč a náhrady jeho hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč v souladu s § 7, § 11 a § 13 vyhl. č. 177/96 Sb., cestovné na uvedené jednání na trase [obec] [obec] a zpět, tj. 146 km, automobilem Škoda Superb [registrační značka], se základní náhradou za 1 km 4,70 Kč při ceně PHM 36,10 Kč litr, při spotřebě 5,5 l /100 km = sazba za 1 km – celkem 6,76 Kč (4,70 + 1,99). Tedy 146 km x 6,69 Kč = 977 Kč. Zde soud pro úplnost uvádí, že dle § 158 odst. 4 zákoníku práce se přednostně použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství. Pouze není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá se průměrná spotřeba aritmetickým průměrem, tedy soud vycházel z údaje 5,5 l pro kombinovaný provoz uvedený v technickém průkazu. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 6 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 600 Kč. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Celkem tak žalobci náleží 13 007 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.