47 C 274/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 8. 12. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 257 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 15 let a 2 měsíce je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 30. 4. 2021. Žalovaná k projednání nároku přistoupila dne 10. 9. 2021 s tím, že konstatovala nepřiměřenost délky namítaného řízení a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 168 000 Kč, jež je však dle žalobce nepřiměřeně nízké. Předně namítal, že první rozhodnutí ve věci bylo vydáno až po 6-ti letech, opakovaně docházelo k rušení rozhodnutí soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost. Není možné, aby chybná rozhodnutí soudu šla k tíži žalobce, přičemž žalobce se na délce řízení negativně nepodílel. Význam předmětu řízení viděl jako zvýšený, neboť se jednalo o vypořádání SJM účastníků, tedy v případě žalobce v řízení šlo de facto o jeho jediný majetek. Nadto v důsledku délky a způsobu vedení řízení utrpěly již tak značně narušené vztahy mezi bývalými manžely a jejich dětmi. Předmětem vypořádání byly mimo jiné dva byty (v jednom případě se jednalo o družstevní podíl v bytovém družstvu), což je zásadní záležitost ve vztahu k uspokojování základních lidských potřeb – právo bydlení. Závěrem zdůraznil, že řízení skončilo po 15-ti letech až v důsledku uzavřeného smíru mezi účastníky, neboť po vydání pátého rozhodnutí ve věci se účastníkům dostalo u odvolacího soudu poučení, že pokud se nedohodnou, odvolací soud bude muset i v pořadí páté rozhodnutí ve věci zrušit. Namítala-li žalovaná nutností zpracování znaleckých posudků, skutečnost, že znalci vyhotovili znalecký posudek nekvalitně a z tohoto důvodu bylo přistoupeno k zpracování revizního znaleckého posudku, má jít k tíži žalované, jež stanovuje podmínky pro výkon jejich činnosti. Za jeden rok namítaného řízení se domáhal částky 30 000 Kč, když délka předmětného řízení byla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Žalobce vycházel ze základní částky zadostiučinění 20 000 Kč, jíž se zřetelem na výše citované okolnosti navýšil o 50 % Celkem po částečném plnění žalované požadoval ještě relutární náhradu ve výši 257 000 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 12. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 30. 4. 2021 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 425 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Tachově v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 168 000 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 15 let. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů a před Ústavním soudem ČR, soud I. stupně rozhodoval pětkrát, stejně jako odvolací soud a Ústavní soud ČR rozhodoval jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité, bylo provedeno obsáhlé dokazování, spočívající především ve znaleckém zkoumání, v řízení bylo ustanoveno více než 7 znalců. Význam řízení pro žalobce shledala běžný a nelze odhlédnout, že žalobce se na délce naříkaného řízení částečně podílel opakovanými žádostmi o odročení, bezúspěšným mimosoudním řešením sporu, jakož i nepřevzetím obsílky k místnímu šetření. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu podílu žalobce. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný. 3. Žalobce ve své replice z 10. 1. 2022 dále namítal, že díky„ neschopnosti“ okresního soudu došlo též na straně žalobce k nepřiměřenému navyšování nákladů za právní zastoupení a akcentoval opakovaná rušení rozhodnutí okresního soudu pro nepřezkoumatelnost. 4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 30. 4. 2021. 6. Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 13. 1. 2006 podal žalobce, [celé jméno žalobce] (v postavení žalobce i v řízení u zdejšího soudu), žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Usnesením ze dne 16. 1. 2006 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu, soudní poplatek byl zaplacen dne 15. 2. 2006. Dne 19. 1. 2006 bylo soudu doručeno podání s opravou bydliště žalované manželky, [jméno] [příjmení]. Referátem ze dne 15. 2. 2006 bylo nařízeno jednání na 2. 3. 2006 a žaloba byla zaslána žalované k vyjádření (doručena dne 3. 3. 2006). Dne 28. 2. 2006 byla soudu doručena žádost zástupce žalobce k odročení jednání z důvodu kolize. Dne 2. 3. 2006 se konalo jednání bez účasti účastníků, které bylo odročeno na 16. 3. 2006 za účelem opětovného předvolání účastníků a zjištění stanoviska k věci. Dne 16. 3. 2006 se konalo jednání, kde bylo konstatováno, že se účastníci na mimosoudním vyřízení věci neshodli a závěrem jednání odročeno na neurčito za účelem provedení důkazů. Dne 5. 4. 2006 byl urgován zástupce žalované k podání vyjádření ve věci. Vyjádření žalované bylo soudu doručeno dne 19. 4. 2006 a téhož dne bylo přeposláno žalobci k vyjádření. Podání stanoviska žalobce bylo urgováno přípisem ze dne 9. 5. 2006, téhož dne žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření do 12. 5. 2006. Následují urgence žalobce k podání vyjádření, a to dne 17. 5. 2006 a 20. 6. 2006. Dne 21. 6. 2006 právním zástupcem žalobce doručeno vyjádření žalobce ke stanovisku žalované a dále sděleno, že dohledávají důkazy vztahující se k vyjádření žalované. Dne 22. 6. 2006 stanovisko žalobce přeposláno žalované k vyjádření, vyjádření urgováno dne 18. 7. 2006. Dne 28. 7. 2006 a 25. 8. 2006 žalobce požádal o nařízení jednání. Referátem ze dne 7. 9. 2006 soud nařídil jednání na 27. 9. 2006. Dne 8. 9. 2006 soud obdržel vyjádření žalované. Dne 21. 9. 2006 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu školení. Téhož dne bylo právnímu zástupci sděleno, že je nutné si zajistit substituci na jednání. Dne 27. 9. 2006 se konalo jednání, kde proběhl výslech žalobce a závěrem bylo jednání odročeno na 19. 10. 2006 za účelem provedení dalších důkazů výslechu žalované. Dne 19. 10. 2006 se konalo jednání, kde byla vyslechnuta žalovaná a provedeny důkazy, závěrem jednání odročeno na neurčito z důvodu mimosoudního vyřízení věci. Dne 3. 11. 2006 zástupce žalobce sdělil, že probíhá mimosoudní jednání ve věci. Dne 7. 12. 2006 byl zaslán přípis žalobci ke sdělení stavu mimosoudního jednání ve věci. Přípisem zástupce žalované, doručeným dne 11. 12. 2006, bylo sděleno, že pravděpodobnost dosažení dohody mezi účastníky je velice nízká. Následují výzvy soudu ze dne 11. 12. 2006 a 8. 1. 2007, kterými byl žalobce vyzván ke sdělení stanoviska ohledně mimosoudního vyřízení věci. Dne 9. 1. 2007 právní zástupce žalobce sdělil, že žalobce na žalobě v plném rozsahu trvá, neboť k mimosoudnímu vyřízení věci nedošlo. Referátem ze dne 9. 1. 2007 bylo nařízení jednání na 8. 2. 2007, kdy se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno za účelem dodání důkazů. Přípisem ze dne 12. 2. 2007 byli zástupci účastníků vyzváni k předložení důkazů. Dne 6. 3. 2007 bylo žalobcem sděleno, že důkazy budou založeny do spisu bezodkladně po jejich opatření žalobcem. Dne 12. 3. 2007 založila do spisu důkazy žalovaná. Přípisem ze dne 21. 5. 2007 soud vyzval finanční instituce ke sdělení zůstatku finančních prostředků na účtech účastníků a dalších důkazů prokazujících pohyb finančních prostředků na účtech. Dne 19. 3. 2007 založeny důkazy žalobcem. Následují reakce finančních institucí ze dne 8. 6. 2007 a 18. 6. 2007 na přípis soud. Třemi usneseními ze dne 16. 7. 2007 byli ustanoveni znalci k ocenění majetku (byt, zařízení bytu a motorové vozidlo), téhož dne usnesení zaslána účastníkům a znalcům. Dne 13. 8. 2007 spis odeslán prvnímu znalci, dne 12. 9. 2007 byl doručen znalecký posudek. Dne 13. 9. 2007 žalovaná navrhla provést doplnění ocenění majetku. Přípisem ze dne 17. 9. 2007 byl znalec vyzván k doplnění vyúčtování znalečného a přípisem ze dne 21. 9. 2007 byl žalobce vyzván k vyjádření se k návrhu žalované na ocenění majetku. Přípisem ze dne 2. 10. 2007 byli žalobce i žalovaná vyzváni ke sdělení da