47 C 33/2021-188 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 129 186,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne 2. 4. 2019 bylo proti žalobkyni usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality – 7. oddělení, pod [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyně podala stížnost proti usnesení zahájení trestního stíhání, které nebylo vyhověno. Následně byl dne 26. 9. 2019 právní zástupce žalobkyně vyrozuměn o podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 7. 2020, vydaným pod č.j. 19 T 168/2019-2279, tak, že žalobkyni v plném rozsahu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek uvedený v obžalobě. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 9. 2020. Žalobkyně byla neoprávněně stíhána po dobu 520 dní. Ke vzniku majetkové újmy za poskytnutou obhajobu žalobkyně tvrdila, že ji v trestním řízení zastupoval obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], advokát se sídlem [adresa], který ve věci učinil následující úkony: účast při podání vysvětlení dne 1. 4. 2019, převzetí a příprava obhajoby ze dne 2. 4. 2019, stížnost proti zahájení trestního stíhání ze dne 5. 4. 2019, účast při výslechu obviněné dne 2. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného J. [příjmení] dne 2. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného [příjmení] [příjmení] dne 2. 4. 2019, právní porada s klientkou v délce 1 hod. dne 9. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného J. [příjmení] dne 23. 5. 2019, účast při podání vysvětlení [anonymizováno]. [příjmení] dne 30. 5. 2019, účast při podání vysvětlení [anonymizováno]. [příjmení] dne 3. 6. 2019, účast při výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne 5. 6. 2019, účast při výslechu obviněného [příjmení]. [příjmení] dne 13. 6. 2019, účast při výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne 2. 7. 2019, prostudování spisu po skončení vyšetřování dne 12. 7. 2019, právní porada s klientkou dne 31. 1. 2020, účast na hlavním líčení dne 2. 3. 2020 v délce 5 hod. (3 úkony právní služby), účast na hlavním líčení dne 17. 6. 2020 v délce 3 hod. (2 úkony právní služby), účast na hlavním líčení dne 15. 7. 2020 v délce 1,5 hod. (1 úkon právní služby), závěrečný návrh klientky ze dne 16. 7. 2020 a účast na hlavním líčení dne 20. 7. 2020 v délce 45 minut (0,5 úkonu právní služby). Za výše uvedené úkony jí účtoval odměnu dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Obhájce ve věci vykonal celkem 22,5 úkonu právní služby, za něž zároveň účtoval 23 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 40 650 Kč a 21 % DPH ve výši 8 536,50 Kč. Se zřetelem na uvedené, žalobkyně na náhradě škody představující odměnu za poskytnuté právní služby požadovala 49 186,50 Kč. Dále se žalobkyně domáhala nemajetkové újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním, k čemuž uvedla, že samotné zadržení dne 1. 4. 2019 a následné obvinění dne 2. 4. 2019 pro ni bylo traumatizující, překvapivé a obrátilo jí život naruby. K zadržení došlo v garážích nákupního centra [obec], přičemž žalobkyně se v té době věnovala hlídání dětí a v době zadržení měla jedno z dětí – 6-ti měsíční miminko právě u sebe. Policie provedla zadržení způsobem, který v žalobkyni vzbudil obavu, že by se mohla stát obětí únosu, když policisté přijeli v neoznačeném voze a na sobě neměli uniformy. Otec žalobkyně je úspěšným podnikatelem, což obavu žalobkyně posílilo. S ohledem na mladistvý věk žalobkyně pro ni bylo toto jednání značně traumatizující a trýznivé. Žalobkyně dále poukazovala na způsob provedení zásahu, který se jí jeví jako nepřiměřený, když u žalobkyně nemohlo být dáno podezření, že by byla ozbrojená nebo se agresivně bránila zadržení, když u sebe měla dítě a ani před policií neprchala. Dále žalobkyně tvrdila, že nikdy neměla finanční problémy, ona i členové rodiny standardně pracují a neměla tudíž důvod páchat majetkově motivovanou činnost. Žalobkyně se po těchto traumatizujících zážitcích při zadržení bála chodit z domu ven sama, na mobilním telefonu si nastavila polohové služby, aby jí rodina či příbuzní mohli vystopovat v případě, že by se tento zážitek opakoval. Krátce po zadržení musela žalobkyně strpět prohlídku rodinného domu otce na adrese [adresa], a to před zraky rodinných příslušníků. Dále žalobkyně uvedla, že [územní celek] – [část obce], v níž se dům nachází má cca 540 obyvatel, celá [obec] pak cca 4 200 obyvatel, jedná se o malou obec, rodinný dům, v němž probíhala prohlídka stojí naproti restauraci/hospodě provozované otcem žalobkyně a skutečnost, že došlo k důkladné domovní prohlídce se dozvěděla celá obec, čímž poškodila jednak podnikatelské a osobní renomé otce žalobkyně, což si žalobkyně vyčítala a jednak došlo k sociální izolaci žalobkyně, která se zdráhala stýkat se svými přáteli v obci. Žalobkyně cítila pocity bezradnosti a bezmoci, nevěděla jak situaci řešit, nikdo v rodině nikdy neměl potíže se zákonem, proto obdobné pocity měli i ostatní rodinní příslušníci. Nepříznivý dopad mělo trestní stíhání na sociální vztahy žalobkyně v rodině, neboť dědeček žalobkyně se s žalobkyní odmítal bavit a přerušil s žalobkyní kontakty. Žalobkyně toto nesla velmi těžce. Další zásah do rodinných vztahů byl zapříčiněn skutečností, že manžel tety žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], pracuje u kriminální policie a musel si držet od žalobkyně profesní odstup, aby nezasáhl do probíhajícího trestního stíhání, což vytvořilo v rodině velmi zvláštní atmosféru a žalobkyni ranilo, že se s ním prakticky ze dne na den nemohla stýkat. Trestním stíháním byla dotčena také volnočasová aktivita žalobkyně, hlídání dětí, když do této doby žalobkyně hlídala děti také širší rodině, rodině pana [příjmení] a tety, avšak ti po zahájení trestního stíhání žalobkyně jí nechtěli své děti nadále svěřovat. U žalobkyně se po zadržení a následném čase stráveném v cele projevily problémy se spaním, které měla žalobkyně minimálně čtvrt roku, a které se projevovaly probouzením v noci a zmateností. V předmětné době se žalobkyně potýkala s rekonvalescencí choroby jícnu, v souvislosti s kterou měla problémy s přijímáním potravy a tyto problémy se v důsledku stresu prohloubily. Také při zadržení v noci ze dne 1. 4. 2019 na 2. 4. 2019 nebyly akceptovány požadavky žalobkyně na potravu, které toto onemocnění vyžadovalo a byla tak nucena strávit noc bez jídla a současně byly žalobkyni odňaty léky na bolest, které jí byly podány až po schválení lékařkou v nemocnici Na [obec], kam byla převezena před odvozem do zadržovací cely. Žalobkyně také obtížně sháněla vodu na zapití léků. Žalobkyně k závažnosti trestného sinu uvedla, že jí hrozil trest odnětí svobody na 2 roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Přečin krádeže je společensky velmi negativně vnímaný, zejména v kontextu lepší ekonomické situovanosti žalobkyně (než v případě krádeže za účelem uživení rodiny apod.). Rovněž délka stíhání 520 dní přispěla ke kontinuálnímu nárůstu újmy žalobkyně, kdy se trestní stíhání podepisovalo zejména na psychice žalobkyně a vyústilo v hlavní líčení, které je z celé části trestního řízení psychicky nejnáročnější. Následky zahájení trestního stíhání měly negativní dopad do osobnostní a soukromé sféry žalobkyně, poškodily její pověst u známých, přátel, sousedů a zejména u blízké rodiny. Žalobkyně poukázala na judikaturu v obdobných věcech a jako přiměřené spatřuje zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v prožitých útrapách a omezeních v částce 80 000 Kč. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že lze vyloučit, že by si trestní stíhání způsobila žalobkyně sama nebo k němu jakkoliv přispěla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k odškodnění své újmy dopisem z 19. 1. 2021, žalovaná se však do doby podání žaloby ve věci nevyjádřila. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 3. 2021, doplněném podáním z 18. 8. 2021, učinila nesporným, že žalobkyně u ní podáním doručeným dne 19. 1. 2021 uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, jenž jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním později vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 168/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Ohledně náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby tvrdila, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše škody, když nedoložila žádné listinné důkazy prokazující existenci a výši škody 49 186,50 Kč, a to ani po výzvě žalované odeslané žalobkyni dne 15. 3. 2021. Žalovaná tak neměla za prokázané, že škoda žalobkyni skutečně vznikla. V souvisl