47 C 41/2020-257 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 81 865 Kč jakožto náhrady škody a částky 76 500 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 177/2016. Řízení bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu, Krajského ředitelství jihomoravského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 10. 3. 2016, vydané pod č.j. KRPB-169330-313/TČ-2014-060281-L, pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne 13. 3. 2016 podal žalobce stížnost proti výše uvedenému usnesení a navrhl jeho zrušení, neboť byl přesvědčen, že ke spáchání tam popsanému jednání nedošlo. Poté byla ve věci podána obžaloba a následně byla nařízena hlavní líčení, kterých se účastnil obhájce žalobce ustanovený ex offo. Dne 13. 6. 2017 byl ve věci vydán rozsudek pod č.j. 11 T 177/2016-1868, na základě kterého byl žalobce obžaloby zproštěn. Na základě odvolání státní zástupkyně a spoluobžalovaných byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně z 10. 11. 2017, vydaného pod č.j. 4 To 262/2017-1997, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu projednání. Dne 26. 10. 2017 udělil žalobce advokátce Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] plnou moc k zastupování v trestním řízení. Dne 15. 1. 2018 se konalo první hlavní líčení, kde byl opětovně vyhlášen rozsudek pod č.j. 11 T 177/2016-2084, kterým byl žalobce zproštěn viny. Spoluobžalovaní a státní zástupce podali opět odvolání, k němuž se žalobce prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil. Usnesením, vydaným pod č.j. 4 To 105/2018-2153, ze dne 24. 4. 2018 byl Krajským soudem v Brně opět rozsudek Městského soud v Brně zrušen a věc byla vrácena k novému projednání spolu se závazným stanoviskem, jak postupovat ve věci. Následovala hlavní líčení ve věci konaná ve dnech 25. 9. 2018, 26. 9. 2018, 27. 9. 2018, 20. 11. 2018, 22. 11. 2018, 21. 1. 2019, 11. 4. 2019 a 28. 6. 2019. Na hlavním líčení, konaném dne 28. 6. 2019, byl vyhlášen rozsudek č.j. 11 T 177/2016-2950, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ve všech bodech. Státní zástupce se do rozsudku odvolal, avšak nikoliv v neprospěch žalobce. Dne 26. 5. 2020 se konalo u Krajského soudu v Brně veřejné zasedání, kde bylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci, které nebylo právní moci dne 26. 5. 2020. Od tohoto okamžiku byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Žalobce tvrdil, že po celou dobu trestního řízení popíral jednání, z něhož byl obviněn a vypovídal konstantně. Po celou dobu byl také zastoupen obhájcem. Proti žalobci tak bylo od 10. 3. 2016 do 26. 5. 2020, po dobu téměř 4 let, vedeno neoprávněně trestní stíhání, které žalobce pociťuje jako újmu na svých právech a domáhá se z tohoto důvodu náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé tímto jednáním. Žalobce tvrdil, že vedením trestního stíhání došlo k zásahu do dobrého jména a pověsti žalobce, žalobce byl osobou netrestanou, hrozila mu sankce až osm let trestu odnětí svobody, ve věci bylo vyslýcháno mnoho svědků, kterým byl prezentován jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu a všechny tyto skutečnosti žalobce vnímal jako významný zásah do zákonem chráněných hodnot. V neposlední řadě se obavy o budoucnost žalobce promítli i do jeho osobních a rodinných vztahů. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 12. 3. 2020, který žalovaná dosud neprojednala. Součástí uplatněného nároku byla vedle náhrady nemajetkové újmy také náhrada majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení. Obhájci náleží za obhajobu v trestním stíhání pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku odměna 1 840 Kč za jeden úkon právní pomoci. Obhájkyně vykonala ve věci 24 úkonů právní pomoci spočívajících v účasti na jednáních Městského soudu v Brně a v právních poradách, tj. celkem 46 000 Kč, k čemuž žalobce účtuje zároveň 24 x režijní paušál á 300 Kč (7 200 Kč) a dále 7 úkonů právní pomoci spočívajících v účasti u výslechu svědků, tj. celkem 12 880 Kč, k čemuž žalobce účtuje zároveň 7 x režijní paušál á 300 Kč (2 100 Kč). Žalobce dále účtuje hotové výdaje spočívající v cestovném na výše uvedené výslechy k dožádaným soudům a do nemocnice v [obec] v celkové výši 8 285 Kč a náhradu za promeškaný čas na cestách v celkové výši 5 400 Kč. Žalobce uplatnil náhradu škody za právní pomoc v celkové výši 81 865 Kč. Za nemajetkovou újmu se žalobce domáhal odškodnění ve výši 76 500 Kč, ke které dospěl jako k násobku počtu měsíců, po které byl nedůvodně stíhán, tj. od 10. 3. 2016 do 26. 5. 2020 celkem 51 měsíců, když základní částka náhrady za jeden měsíc činí 1 500 Kč. Žalobce uvedl, že se cítí poškozen na cti a lidské důstojnosti, byl dehonestován v očích veřejnosti a došlo u něj ke vzniku nezanedbatelných psychických problémů, způsobených dopadem trestního stíhání. V průběhu stíhání byly narušeny vztahy s rodiči žalobce a jeho dítětem, což vedlo ke zhoršení jeho psychického stavu. Žalobce zaznamenal komplikace v profesním i osobním životě. Závěrem žalobce uvedl, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly správně, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn a nemajetková újma by žalobci nevznikla, nedošlo – li by k trestnímu stíhání. V podání z 20. 7. 2021 žalobce namítal, že nárok nemůže být promlčen, když byl předvolán k jednání odvolacího soudu na 26. 5. 2020 a až tam se dozvěděl, že je zproštěn, tudíž by se promlčecí lhůta měla počítat až od této doby. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 5. 1. 2021 učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním z 12. 3. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 77 885 Kč, který následně podáním z 20. 7. 2020 rozšířil na částku 82 165 Kč, spočívající v nákladech obhajoby vedené ve výše uvedeném řízení, a dále uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 58 500 Kč, který podáním ze dne 20. 7. 2020 rozšířil na částku 76 500 Kč. Ve vyjádření žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, když rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, č.j. 11 T 177/2016-2950, nabyl právní moci dne 2. 8. 2019, nárok byl předběžně uplatněn až dne 12. 3. 2020 a soudní řízení bylo zahájeno dne 8. 9. 2020. Dle názoru žalované na právní moci rozsudku nemění nic skutečnost, že žalobci bylo dne 28. 6. 2019 doručeno předvolání ke Krajskému soudu v Brně, kde se projednávala odvolání týkajících se osob odlišných od žalobce, proto žalovaná závěrem navrhla, aby byla žaloba v rozsahu nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 76 500 Kč zamítnuta. Dne 1. 3. 2021 doplnila žalovaná vyjádření k žalobě a současně sdělila, že ve věci vydala Stanovisko ze dne 26. 2. 2021, na základě kterého žalobci plně nahradila náklady řízení, které vynaložil na svou obhajobu ve výše uvedeném trestním řízení, a to v částce 82 165 Kč. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná odkázala na své původní vyjádření k žalobě s tím, že akcentovala promlčení nároku. 3. Usnesením z 19. 3. 2021, vydaným pod č.j. 47 C 41/2020-138, soud řízení co do částky 81 865 Kč zastavil pro zpětvzetí žaloby žalobcem učiněné podáním z 10. 3. 2021 z důvodu úhrady nákladů obhajoby žalovanou dne 26. 2. 2021. Citované usnesení nabylo dne 8. 4 2021 právní moci. Předmětem řízení tak zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 76 500 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 12. 3. 2020, jež rozšířil podáním z 20. 7. 2020. 6. Nesporným byl mezi účastníky i průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 177/2016. Řízení bylo zahájeno vůči žalobci na základě usnesení policejního orgánu, Krajského ředitelství jihomoravského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 10. 3. 2016, vydané pod č.j. KRPB-169330-313/TČ-2014-060281-L, pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Poté, co byla na žalobce podána obžaloba, a ve věci proběhlo několik hlavních líčení, dne 13. 6. 2017 a dne 15. 1. 2018 byly ve věci vydány rozsudky, jež však byly k odvoláním Krajským soudem v Brně zrušeny. Dne 28. 6. 2019 bylo pak ve vztahu k žalobci vydáno konečné rozhodnutí, a to zprošťující rozsudek č. j.: 11 T 177/2016- 2950. 7. Z rozsudku Městského soudu v Brně z 28. 6. 2019 č. j.: 11 T 177/2016 -2950, jímž byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Podle připojené doložky právní moci toto rozhodnutí nabylo ve výroku o zproštění, tj. ve vztahu k žalobci právní moci dne 2. 8. 2019. Z protokolu o hlavním líčení z 28. 6. 2019 se podává, že žalobce se na místě vzdal práva odvolání. 8. Z žádosti o vyznačení doložky právní moci z 22. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobce se daného dne prostřednictvím své