47 C 42/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 2. 2022 domáhali po žalované zaplacení částky 227 500 Kč s příslušenstvím pro každého z nich jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu jim způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Lounech (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn. 12 C 390/2007 (dále jen„ namítané řízení“) s tím, že jim bylo odepřeno právo na spravedlivý proces garantované dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Uvedli, že řízení bylo zahájeno dne 19. 12. 2007 podáním žaloby o zaplacení náhrady škody ve výši 340 526 Kč, rozsudek byl vydán až o 12 let později a celková doba řízení činila 12 let. Dle žalobců se nejednalo o nadprůměrně složitou věc, pročež nebyly dány důvody, aby věc trvala tak dlouho. Žalobci se na délce řízení negativně nepodíleli, poskytovali soudu plnou součinnost. Namítali, že nepřiměřená délka řízení byla zapříčiněna naprostou nečinností okresního soudu. V závěru akcentovali význam napadeného řízení s tím, že ve sporu šlo o jejich rodinný dům a jakmile došlo k jeho poškození, nebyli si jisti svým zdravím, neměli tušení, v jakém stavu se dům nachází. Průtahy v řízení byly způsobeny zejména přerušením řízením na dobu 11let, tudíž první jednání ve věci bylo nařízeno po 12 letech sporu na 23. 5. 2019. V souvislosti s tím poukázali na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. 30 Cdo 3881/2020), kdy v případě, že délka vedlejšího řízení není přiměřená, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního (hlavního) řízení. Dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010 uvedli, že je nutno se také zabývat tím, zda vyřešení otázky ve vedlejším řízení, skutečně přispělo k rozhodnutí sporu v původním řízení. Konečně upozornili, že do celkové doby řízení je zásadně třeba započítávat i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno (srovnej 30 Cdo 954/2014). Se zřetelem na výše uvedené namítali, že napadené řízené bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 531/2000 (dále jen„ vedlejší řízení“) na dobu 10 let a 6 měsíců. Dle žalobců co se týče kritéria nezbytnosti přerušení, okresní soud neobstál, neboť o otázce odpovědnosti bylo rozhodnuto již rozhodnutím z 1. 11. 2011. Žalobci za délku trvání řízení požadovali částku 250 000 Kč pro každého z nich, kdy s ohledem na jednotlivé okolnosti případu se domáhají částky 50 000 Kč za rok trvání řízení. Žalovaná stanoviskem z 16. 2. 2022 shledala nárok žalobců důvodný toliko co do částky 22 750 Kč a proto se touto žalobou domáhají zbývající částky, tj. 227 500 Kč pro každého z nich. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 1. 4. 2022 učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobci uplatnili dne 20. 8. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk) vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 390/2007 ve výši 250 000 Kč pro každého z nich. Žalovaná k věci uvedla, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž jak soud I. stupně, tak odvolací soudu rozhodovaly v meritu věci jedenkrát. Dle žalované soudy činily úkony v přiměřených lhůtách, nicméně řízení bylo v období od 24. 9. 2008 do 14. 3. 2019 přerušeno a dle žalované bylo lze dospět k závěru, že vedlejší řízení nebylo přiměřeně dlouhé. Po odečtení doby, po kterou bylo řízení přerušeno, je dle žalované nezbytné vycházet z doby 3 let a 2 měsíců napadeného řízení. Dle žalované žalobcům náleží za jeden rok namítaného řízení částka 15 000 Kč, když při zohlednění poloviční výše za první dva roky namítaného řízení, dospěla k základní částce 32 500 Kč pro každého z nich. S ohledem na složitost projednávané věci a sdílenou újmu (žalobci v řízení vystupovali jako manželé) tuto částka ponížila o 30 %. S ohledem na uvedené poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši 22 750 Kč a ve zbývající výši shledala jejich nárok nedůvodným. 3. Při jednání dne 20. 7. 2022 žalobci k dotazu soudu upřesnili, že nemajetkovou újmu žádají za období od podání žaloby tj. 19. 12. 2007 do 6. 8. 2021, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Dále k dotazu soudu uvedli, že přerušení řízení se nijak nebránili, neboť neočekávali, že by řízení bylo přerušeno po dobu více jak 10 let. Návrh na pokračování v řízení nepodali, protože se řídili pravomocným usnesením soudu o přerušení řízení, tedy jinak řečeno, domnívali se, že je nezbytné vyčkat pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 531/2000. Doplnili, že ve vedlejším řízení byli aktivní, snažili se o co nejrychlejší rozhodnutí ve věci. Upozornili, že již v roce 2005 bylo žalovanou konstatováno, že řízení je nepřiměřeně dlouhé. Závěrem žalobci vytýkali, že si soud před přerušením řízení do skončení vedlejšího řízení nevyžádal stanovisko žalované ve věci, tedy nepostupoval hospodárně, námitka promlčení ze strany žalované by tak pravděpodobně byla vznesena dříve než v roce 2019. Konečně se ohradili proti závěru žalované, že by měl být ve věci užit institut sdílené újmy, když tato újma byla každým z žalobců prožívána odlišně. Žalobkyně a) se uzavřela do sebe, prožívala depresivní stavy, dokonce musela vyhledat odbornou pomoc. Naopak žalobce b) se do sebe uzavřel, pociťoval zmar, smutek, zlobu, vnímal to tak, že před manželkou nemůže dát emoční zátěž najevo. Žalobce b) byl tudíž osobou, která zajišťovala oficiální komunikaci s úřady apod, pokud jde o způsobenou škodu. K dotazu soudu žalobkyně a) vypověděla, že na terapii docházela zhruba 5 let, byla bez zájmu o cokoliv, lékař, ke kterému docházela, se jmenoval [jméno] [příjmení]. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 20. 8. 2021. 6. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh posuzovaného řízení, kdy ze spisu Okresního soudu sp. zn. 12 C 390/2007 soud učinil následující skutková zjištění. Žalobci v řízení vedeném u zdejšího soudu vystupovali i v řízení u Okresního soudu v Lounech v postavení žalobců. Žalobou podanou dne 19. 12. 2007 se po žalované ([právnická osoba]) domáhali náhrady škody 340 526 Kč s příslušenstvím, která jim měla vzniknout při výkonu stavebních prací prováděných žalovanou. Součástí žaloby byla žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků. Dne 14. 1. 2008 byl dán referátem soudce pokyn k zaslání formuláře rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a současně byly odeslány přípisy Katastrálnímu úřadu [obec] k ověření vlastnictví nemovitostí a [stát. instituce] ke zjištění majetkových poměrů. Dne 22. 1. 2008 byly doručeny informace od [stát. instituce]. Dne 23. 1. 2008 se žalobci vyjádřili k věci osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 4. 3. 2008, č.j. 12 C 390/2007-17, bylo rozhodnuto, že se žádost žalobců na osvobození od soudních poplatků zamítá, PM nabylo dne 29. 3. 2008. Dne 21. 5. 2008 zažádali žalobci o zaslání čísla účtu k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 16. 6. 2008 byli účastníci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, který byl dne 20. 6. 2008 zaplacen. Usnesením ze dne 4. 9. 2008, č.j. 12 C 390/2007-19, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení v [obec] pod sp. zn. 9 C 531/2000, kde je projednávána otázka, která je rozhodující pro posouzení oprávněnosti nároku žalobců na náhradu škody. Následně spis opakovaně dávám na lhůtu do doby pravomocného skončení výše uvedeného řízení, a to referátem ze dne 8. 10. 2008, 4. 10. 2012, 20. 5. 2013, 17. 1. 2014, 28. 4. 2014, 1. 8. 2014, 14. 1. 2015, 12. 3. 2015, 22. 6. 2015, 7. 4. 2016, 10. 6. 2016, 4. 7. 2017 a 18. 10. 2017. Usnesením ze dne 14. 3. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Referátem z téhož dne bylo na 23. 5. 2019 nařízeno jednání. Dne 17. 5. 2019 bylo doručeno sdělení o převzetí právního zastoupení žalobců novým zástupcem, který zažádal o odročení jednání z důvodu neschopnosti zajistit účast na jednání. Dne 20. 5. 2019 bylo jednání odročeno na 2. 7. 2019. Dne 24. 5. 2019 byla opět doručena žádost zástupce žalobců o odročení jednání z důvodu plánované dovolené a nemožnosti zajištění substituce. Dne 29. 5. 2019 bylo jednání odročeno na 15. 8. 2019. Dne 11. 7. 2019 bylo ve věci doručeno vyjádření žalované, které bylo dne 22. 7. 2019 zasláno žalobcům. Dne 5. 8. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobců ve věci, které bylo dne 7. 8. 2019 zasláno žalovaným. Dne 15. 8. 2019 se konalo jednání, kdy závěrem bylo odročeno na 8. 10. 2019 za účelem posouzení námitky promlčení a res iudicata. Dne 19. 8. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobců, které bylo dne 20. 8. 2019 zasláno žalované. Dne 8. 10. 2019 se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na 3. 12. 2019 za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazů k otázce promlčení. Dne 7. 11. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobců s doplněnými skutkovými tvrzeními, které bylo dne 11. 11. 20