10 C 256/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel stran vozidla [registrační značka] za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021 do 10. 2. 2021. Vozidlo bylo v sledovaném období evidováno jako provozované žalovanou. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaná byla vyzvána na zaplacení příspěvku. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, byly jí zaslány tři předžalobní upomínky ze dne 20. 4. 2022, 30. 9. 2022 a 2. 8. 2022. 2. Ustanovený opatrovník se k žalobě věcně vyjádřil tak, že od žalované nemá žádné informace, které by žalobou uplatněný nárok zpochybňovaly. Žalovaná je nekontaktní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listin (výpisy z registru vozidel, výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 20. 12. 2021, 5. 11. 2020 a 30. 9. 2021, včetně informace o zásilce, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 3. 2022, 18. 2. 2021 a 5. 1. 2022, výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 7. 6. 2022 a 5. 8. 2022, předžalobní upomínky ze dne 20. 4. 2022, 30. 9. 2022 a 2. 8. 2022, včetně doručenek) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka] nemělo uhrazené povinné ručení za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021 do 10. 2. 2021, přičemž žalovaná v předmětném období byla jejich provozovatel. Žalobkyni rovněž náleží příspěvek ve výši celkem 900 Kč (3x 300 Kč) z důvodu původního uplatnění jejího nároku mimosoudní cestou. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, příspěvek uhradila. 5. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla totiž podle registru vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byla povinna hradit pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnila, dostala se s plněním této povinnosti do prodlení, a to za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021 do 10. 2. 2021, čímž podle citovaného ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení její osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Rovněž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek za vymáhání ve výši celkem 900 Kč (3x 300 Kč) podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octla se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s úhradou dlužné částky se přitom žalovaná dostala po uplynutí 60denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky, stanovené výzvami ze dne 20. 12. 2021, 5. 11. 2020 a 30. 9. 2021. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 410 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.