10 C 32/2022-69 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 2. 2022, ve znění jejího doplnění z 24. 3. 2022 a 12. 7. 2023, domáhá po žalované nároků souvisejících s trestním stíháním žalobce, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že v tomto trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a za újmu vyvolanou vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, když nepovažuje za dostatečné zadostiučinění konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu. Dále žalobce uvádí, že v souvislosti s tímto trestním stíháním se zavázal uhradit smluvní odměnu za zastupování ve výši 28 545 Kč a že na základě předběžného projednání nároku mu žalovaná uhradila na nákladech vydaných za obhajobu pouze částku 13 920 Kč. Rozdíl mezi takto uhrazenou smluvní odměnou a mimosmluvní odměnou určenou žalovanou pak žalobce označuje jakožto skutečnou škodu, která na jeho straně vznikla, a tuto částku ve výši 14 019 Kč požaduje po žalované k úhradě. 2. K výzvě soudu na odstranění vad podané žaloby pak žalobce podáním z 12. 7. 2023 rozdělil požadované zadostiučinění na náhradě nemajetkové újmy na částku 405 000 Kč, kterou vázal na způsobené duševní útrapy, a dále na částku 95 000 Kč, kterou vázal na újmu, vyvolanou jeho rodinným příslušníkům a zprostředkovaně tím i jemu samému. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 3. 10. 2022. Žalovaná uvedla, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce odškodnila částkou 13 926 Kč na nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu. Žalovaná se i vyjádřila k jednotlivým úkonům právní služby, které neodškodnila, a pokud jde o nárok na zadostiučinění za vydání nezákonného rozhodnutí, pak uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce byl již v minulosti 19× pravomocně odsouzen, pak tento nárok nemá za důvodný. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení k tomuto nároku. 4. Z předběžného uplatnění nároku žalobcem u žalované soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 22. 1. 2021. 5. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. 1. 2023, č.j. 10C 32/2022-34 žalobu v žalobním požadavku na úhradu 500 000 Kč zamítl s tím, že se jedná o odškodnění nemajetkové újmy obecně vyvolané trestním stíháním, s mj. tvrzenými zdravotními zásahy, a s tím, že takový nárok je promlčen. Žalobu soud zamítl i co do škodního nároku 14 619 Kč. 6. K podanému odvolání Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 14. 6. 2023, č.j. 21Co 115/2023-47 potvrdil zamítnutí škodního nároku, avšak pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, pak v této části rozsudek soudu prvé instance zrušil s tím, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce ve svých skutkových tvrzeních v žalobě a jejím doplnění uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, kdy jako psychiatrický pacient (byl umístěn do psychiatrické nemocnice [část obce] usnesením [název soudu] ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]) nezvládl zahájení nezákonného trestního stíhání a„ pokusil se o sebevraždu.“. Dle odvolacího soudu ze skutkových tvrzení tak nelze doposud jednoznačně dovodit, zda žalobce skutečně nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku poškození zdraví uplatnil; pokud ano, pak je třeba, aby žalobce uvedl, v čem konkrétně poškození jeho zdraví spočívalo; soud prvního stupně tedy měl podle § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobce nejprve vyzvat, aby upřesnil, zda v rámci žalobního požadavku na zaplacení částky 500 000 Kč uplatňuje též nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené poškozením jeho zdraví, neboť není jasné, zda-li žalobcem uváděné okolnosti představují vylíčení újmy na zdraví, která by jako taková představovala nárok samostatný, jenž by jako takový musel být i vylíčen, nebo zda se jedná pouze o prostý souhrn okolností, kterými žalobce popisuje svou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, jež by mohla být podřazena pod výše uvedený nárok. 7. Obvodní soud pro Prahu 2 proto usnesením ze dne 28. 6. 2023 č.j. 10 C 32/2002-51 žalobce vyzval k odstranění vad v intencích poučení odvolacího soudu, tedy k dotvrzení, zda se domáhá újmy obecně vyvolané trestním stíháním, s tím, že jednou ze zasažených sfér je sféra zdravotní, nebo zda požaduje přímo odškodnění právě a jen újmy na zdraví, nebo zda se jedná o kombinaci těchto nároků či nárok ještě jiný. Žalobce na toto reagoval podáním z 12. 7. 2023, ve kterém rozdělil požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu na částku 405 000 Kč, kterou vázal neurčitě právě na zásahy ve sféře zdraví, a dále na částku 95 000 Kč, které vázal na újmu zprostředkovaně vyvolanou jemu tím, že byly zasaženy sféry jeho přítelkyně a matky. Obvodní soud pro Prahu 2 poté usnesením ze 4. 8. 2023, č.j. 10 C 32/2002-61 žalobu v části žalobního požadavku na úhradu 405 000 Kč odmítl a toto nabylo právní moci. K tomuto přistoupil soud prvé instance proto, že ani k výzvě soudu žalobce neodstranil vady žaloby, když nadále není určitým, zda se v částce 405 000 Kč domáhá odškodnění obecné nemajetkové újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí, respektive nezákonným trestním stíháním, s tím, že jedním z dopadů je dopad do sféry zdravotní, nebo zda se naopak jedná pouze a jen o nárok na náhradu škody na zdraví, případně zda se jedná o kombinaci těchto nároků. Žalobce ani v doplnění z 12. 7. 2023 nedoplnil svá tvrzení tak, aby byl po skutkové stránce v tomto směru základ jeho nároku jednoznačně a nezaměnitelně vymezen. V podrobnostech odkazuje soud na odůvodnění tohoto usnesení a uzavírá, že o nároku 405 000 Kč je tak pravomocně, ke dni 24. 8. 2023, rozhodnuto tak, že tento se odmítá. 8. S ohledem na výše uvedené tak předmětem řízení zůstala pouze částka 95 000 Kč, jak tuto žalobce vymezil v podání z 12. 7. 2023, kdy uvádí, že způsobem vedení trestního řízení byl žalobce dotčen tím, že byla vyvolána nemajetková újma u jeho přítelkyně a matky, konkrétně tím, že se policejní orgány snažily získat informace o žalobci u přítelkyně a že matka žalobce byla předvolána k výslechům a že újmu těmto osobám vyvolanou tak žalobce považuje za své osobní neštěstí a toto požaduje odškodnit částkou 95 000 Kč. 9. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že trestní řízení bylo vůči žalobci zahájeno usnesením o zahájení trestní stíhání Police ČR ze dne 20.3.2018, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, trestný čin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dne 15.5.2018 byla k [název soudu] podána obžaloba. Rozsudkem [název soudu] ze dne 30.6.2020, č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 c) trestního řádu, a to v plném rozsahu. Odvolání podané státním zástupcem bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne 9. 9. 2020, č.j. [číslo jednací]. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 14. 10. 2020. Ve spise je uvedena doložka právní moci zprošťujícího rozhodnutí ke dni 9. 9. 2020. 10. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob z 16. 6. 2020 ve vztahu k žalobci soud zjistil, že tento má 19 záznamů v rejstříku trestů, počínaje rokem 2006, poslední záznam z roku 2019. Žalobce byl odsouzen mimo jiné za maření výkonu úředního rozhodnutí, krádež, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněné opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku, zanedbání povinné výživy nebo neoprávněné podnikání. 11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení, zjištění z opisu z rejstříku trestů a okamžiku doručení posledního rozhodnutí ve věci samé žalobci. 12. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě