10 C 70/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 2. 2022 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, z titulu smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), která uzavřela s žalovaným v rámci účastnickou smlouvy – zákaznickou smlouvu [číslo] k telefonnímu číslu [číslo]. Žalovaný se za poskytnuté služby zavázal řádně platit ceny v souladu se smlouvou v rámci vyúčtování od [anonymizováno]. V daném případě se jedná o zprostředkované služby (volání na informační/asistenční služby, volání na speciální čísla se zvýšenou sazbou - [anonymizováno]) a platební služby (zejména dárcovské SMS, platba přes SMS). Dané služby byly žalovanému vyúčtovány daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 1. 2013, znějícím na částku 2 448 Kč, splatným dne 7. 2. 2013, daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 2. 2013, znějícím na částku 13 863 Kč, splatným dne 11. 3. 2013, a daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 3. 2013, znějícím na částku 501 Kč, splatným dne 8. 4. 2013. Žalovaný řádně a včas neuhradil vyúčtované služby s výzvami k plnění. Výše uvedené pohledávky za žalovanou byly následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2021 postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem. Ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínán předžalobní výzvou odeslanou dne 9. 3. 2020, dosud na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů následující skutečnosti. Z účastnické smlouvy [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 1. 2013 smlouvu, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, kterou se zavázala žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací a související služby k telefonnímu číslu [číslo]. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 1. 2013, znějícím na částku 2 448 Kč, splatným dne 7. 2. 2013, daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 2. 2013, znějícím na částku 13 863 Kč, splatným dne 11. 3. 2013, a daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 3. 2013, znějícím na částku 501 Kč, splatným dne 8. 4. 2013, spolu se souhrnnými přehledy služeb přiloženými ke každému daňovému dokladu byly žalovanému vyúčtovány zprostředkované služby (volání na informační/asistenční služby, volání na speciální čísla se zvýšenou sazbou - [anonymizováno]) a platební služby (dárcovské SMS, platba přes SMS). Výzvou ze dne 22. 2. 2013 byl žalovaný upomínán k úhradě dlužné částky 501 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2021 a seznamu postoupených pohledávek s potvrzením o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2019 a podacího lístku z téhož dne bylo potvrzeno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2020 a podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno, že byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínán před podáním žaloby. 5. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr korespondující se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud proto tyto nerekapituluje. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. 7. Podle § 63 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť uveřejní v každé své provozovně návrh smlouvy podle odstavce 1 a současně ji zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup. 8. Podle § 63 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, uživatel, který požaduje připojení k veřejné komunikační síti nebo přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací, má právo uzavřít smlouvu s jedním nebo s více podnikateli, kteří takové služby poskytují. To neplatí v případě, pokud jsou dány okolnosti vylučující uzavření smlouvy podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovavým byla uzavřena shora uvedená účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný měl podle uvedených smluv povinnost hradit žalobkyni cenu za poskytované služby třetích stran, tzv. [anonymizováno], a platební služby. Vycházejíc z tvrzení žalobkyně a žalobkyní poskytnutých důkazů bylo prokázáno, že žalovaný nehradil předepsaná vyúčtování řádně a včas a dluží tak žalobkyni na neuhrazených službách třetích stran požadovanou částku ve výši 12 830,83 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nezaplacením uvedených vyúčtování ve stanovené výši porušil základní povinnost, která pro něj vyplývala z uzavřené smlouvy, a žalobkyně se zcela oprávněně obrátila s nárokem na soud. Soud dále uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. úroky z prodlení v zákonné výši, která odpovídá za období ode dne následujícího po dni prodlením jednotlivých částek vyúčtovaných daňovými doklady do zaplacení. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Odměna advokáta byla určena dle § 14b advokátního tarifu, jelikož se jedná o nárok na peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, a žalobkyně se nároku postoupeného stejnou právní předchůdkyní domáhá opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, jen u zdejšího soudu např. v řízeních vedených pod sp. zn. 37 C 82/2022, 37 C 76/2022, 45 C 75/2022, 47 C 78/2022, 26 C 63/2022 a dalších.