12 C 107/2022-95 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované shora uvedené částky s odůvodněním, že proti [jméno] [příjmení] podal ke Krajskému obchodnímu soudu v [obec] v roce 1999 žalobu na zaplacení částky 7 821 819,64 Kč. Popsal průběh shora uvedeného řízení s tím, že dne [datum] byl vynesený konečný rozsudek pod sp. zn. 44 Cm 255/99, kterým bylo žalobě plně vyhověno, zároveň byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci až po šestnácti letech v okamžiku, kdy Vrchní soud v Praze toto dne 20. 7. 2016 usnesením č.j. 5Cmo 208/2016-197 odvolací řízení zastavil. Právní moc byla vyznačena dne [datum], avšak zpětně ke dni [datum]. Žalobce čekal 17 roků na vykonatelný rozsudek, ten již nabyl právní moci, není však vykonatelný, neboť uplynula desetiletá promlčecí doba, de facto rozsudek s vyznačením právní moci žalobce získal 5 let po jeho promlčení. Žalobci shora uvedeným rozsudkem byly přiznány i náklady řízení ve výši 392 876 Kč Tyto soudem přiznané náklady řízení jsou sice dodatečně pravomocně přiznané, avšak nejsou vymahatelné. Nesprávný úřední postup shledává v nepřiměřené délce řízení a v průtazích soudu, když mezi podáním odvolání pí. [příjmení] a vyhlášením konkurzu na pí. [příjmení] uplynulo 1,5 roku a ani v této době soud nedodržel přiměřenou lhůtu pro výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Co se týče řízení vedeného pod sp. zn. 44 Cm 255/99, rozsudek v této věci byl vydán dne [datum], přičemž odvolání proti němu podala tehdejší žalovaná (resp. žalovaní) dne [datum]. Podle § 7 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném v rozhodné době platilo, že poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Byl tedy splatný již podáním odvolání za strany tehdejších žalovaných. Již tehdy platilo ustanovení § 6 občanského soudního řádu, podle kterého má soud v řízení postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Žalobci není známo žádné konkrétní ustanovení právního předpisu, které by soudu stanovilo lhůtu pro učinění úkonu spočívajícího ve vyměření soudního poplatku, který nebyl zaplacen při podání, se kterým je poplatková povinnost spojena. Proto má žalobce za to, že přiměřená lhůta pro uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek činí 30 dní, a tedy soud měl vyzvat tehdejší žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě do [datum]. V rozhodné době platilo ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř., podle kterého se považuje zásilka doručovaná do vlastních rukou za doručenou uplynutím 10. dne ode dne, kdy byla zásilka uložena a adresát byl o jejím uložení vyrozuměn. Pokud by tedy byla výzva k úhradě soudního poplatku odeslána dne [datum], lze dovozovat, připočteme-li obvyklou lhůtu 3 dnů pro přepravu zásilky poštou, že by zásilka byla doručena tehdejší žalovaným dne [datum], přičemž pokud by ji nepřevzali ihned, fikce doručení by nastala dne [datum]. Pokud by tehdejší žalovaným byla stanovena obvyklá lhůta pro zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů od doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, uplynula by tato lhůta dne [datum]. Za obvyklou lhůtu pro rozhodnutí o zastavení řízení v návaznosti na nezaplacení soudního poplatku lze považovat lhůtu jednoho měsíce. Soud prvního stupně by tedy rozhodl o zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku do [datum]. I pokud by tehdejší žalovaní podali proti usnesení o zastavení řízení odvolání, lze předpokládat, že by soud prvního stupně postoupil spis odvolacímu soudu opět v přiměřené lhůtě, a to dle přesvědčení žalobce do dvou měsíců, tj. do [datum]. Za lhůtu přiměřenou k rozhodnutí odvolacího soudu považuje žalobce lhůtu 3 měsíců, protože by šlo o jednoduché rozhodnutí, k němuž není třeba ověřit nic jiného, než to, zda byl poplatek zaplacen či nikoliv. Za lhůtu, ve které mělo řízení sp. zn. 44 Cm 255/99 skončit, proto považuje žalobce datum [datum]. Žalobce považuje za zásadní, že rozsudek Krajského obchodního soudu sp. zn. 44 Cm 255/99 byl rozsudkem pro uznání, neboť tehdejší žalovaní nárok vůči nim uplatněný uznali. Odvolání proti takovému rozsudku proto bylo limitováno § 205b o. s. ř. ve znění účinném v rozhodné době, tj. že buď nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, nebo že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Je bez dalšího zřejmé, že žádný z odvolacích důvodů naplněn nebyl a že odvolání bylo podáno pouze pro to, aby žalovaní získali časový odklad pro splnění jim uložené povinnosti. Zároveň je ze stejných důvodů zřejmé, že věc nebyla nijak složitá; ostatně rozsudek soudu prvního stupně má pouhé tři stránky textu, neboť vzhledem k uznání uplatněného nároku tehdejšími žalovanými prakticky nebylo co posuzovat. Soud dále uložil žalobci, aby vylíčil, že by byl úspěšný s exekucí, pokud by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při vyřizování odvolání podaného proti rozsudku tehdejšími žalovanými. K tomu žalobce uvádí následující. 10. Žalovaní byli v rozhodné době vlastníky několika hodnotných nemovitostí. V prvé řadě se jednalo o dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 100 v k. ú. [obec]. Tato nemovitost byla prodána v nedobrovolné dražbě konané v dubnu 2001, přičemž vydražená částka činila 7.900.000 Kč. Tato nemovitost byla vydražena podle tehdy platného znění § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. Dalšími nemovitostmi ve vlastnictví žalovaných byly budova [adresa] na pozemku parc. č. st. 569 v k. ú. [obec] (ve vlastnictví tehdejší žalované) a rodinný dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 138 v k. ú. [obec] (v SJM tehdejších žalovaných). Žalobce předkládá znalecké posudky, které byly vypracovány v srpnu 2001 na uvedené nemovitosti. Posudky uvedené nemovitosti ocenily na částku 2.000.000 Kč a 500.000 Kč. Je tedy zřejmé, že hodnota těchto nemovitostí by postačovala k úhradě žalobcovy pohledávky zahrnující náklady řízení. Žalobce považuje za nepochybné, že pokud by rozsudek sp. zn. 44 Cm 255/99 nabyl právní moci v září 2001, jak žalobce výše dovozuje, mohly by tyto nemovitosti být předmětem prodeje, neboť byly zástavou žalobcovy pohledávky, jak plyne z výroku rozsudku Krajského obchodního soudu v [obec]. Protože však žalobce k dispozici pravomocný rozsudek neměl, byly uvedené nemovitosti prodány správcem konkurzní podstaty až v rámci konkurzního řízení. Zároveň žalobce uvádí, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 proběhlo řízení vedené pod sp. zn. 15 C 148/2019, v němž žalobce již stejný nárok uplatnil, žaloba byla zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, když se žalobce již s pravomocným rozsudkem, nepokusil uvedený nárok získat od původní žalované, pí. [příjmení]. Žalobce tak podal návrh na vedení exekuce a pověření soudního exekutora JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], ex. Úřad [obec]. Od něj obdržel usnesení ze dne 1.7.2021 čj. 150 EX 660/21-6, kterým byla exekuce zastavena s odůvodněním, že dne [datum] pí. [příjmení] zemřela. Dědické řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu čj. 31 D 513/2017-29 ze dne 11.5.2017, zatavením řízení a majetek nepatrné hodnoty zůstavitelkou zanechaný byl vydaný dceři jako vypravitelce pohřbu. 2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Městským soudem v Praze (tehdejším Krajským obchodním soudem v [obec]) pod sp. zn.: 44 Cm 255/1999 jako soudem I. stupně, jakož i v řízeních vedených v předmětné věci u soudů vyšších stupňů, to vše ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu a to existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. V případě žalobce nebyl shledán ani odpovědnostní titul v podobě tvrzené nepřiměřené délky řízení nebo nezákonného rozhodnutí. Celková délka řízení činila 18 let a 11 měsíců, věc byla opakovaně vedena na dvou stupních soudní soustavy. Délka napadeného řízení byla ovlivněna zejména tím, že řízení bylo ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalované [jméno] [příjmení] dne [datum] v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.: 36 K 26/2002, přičemž Usnesením ze dne [datum] byl konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V mezidobí došlo k úmrtí 2. žalovaného [jméno] [příjmení] a probíhalo dědické řízení vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn.: 32 D 271/2009, které bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum]. Po dobu, kdy probíhalo dědické řízení tedy nemohlo být konáno v napadeném řízení. Věc byla značně procesně složitá, neboť napadené ří