14 C 10/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 12. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 30/2008 (dále jako„ posuzované řízení“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že v důsledku délky řízení žije v právní nejistotě, řízení bylo zahájeno dne 18. 6. 2007. Za jeden rok řízení žalobkyně požaduje zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč. Žalobkyně se předběžně obrátila se svým nárokem na žalovanou dne 17. 7. 2019. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žádost žalobkyně nebyla ze strany žalované věcně projednána, neboť žalovaná neměla k dispozici spis Okresního soudu ve Znojmě vedený pod sp. zn. 7 C 30/2008, pročež nemohla učinit nespornou existenci nesprávného úředního postupu. Žalovaná uvedla, že v řízení došlo k nečinnosti v období od července 2009 do června 2015 a dále do prosince 2020, věc byla opakovaně vedena na dvou stupních soudní soustavy. Význam řízení pro žalobkyni hodnotila žalovaná jako běžný až snížený, neboť předmětem řízení byla částka 32 348,76 Kč. Žalovaná hodnotila celkovou délku řízení jako přiměřenou a navrhla žalobu zamítnout. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná konkludentně, když se k výzvě soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř“, v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve Znojmě vedeným pod sp. zn. 7 C 30/2008. Z tohoto spisu se podává, že žaloba byla k Obvodnímu soudu ve Znojmě podána dne 18. 6. 2007, zdejší žalobkyně vystupovala v řízení v pozici žalované 2). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 32 348,76 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou měli žalovaní zaplatit společně a nerozdílně. Ve věci byl dne 10. 8. 2007 vydán platební rozkaz, který byl žalované 2) doručen spolu s návrhem dne 22. 8. 2007. Usnesením ze dne 21. 12. 2007 byl platební rozkaz zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného 1) a soud v mezidobí nezjistil jinou adresu žalovaného 1). Usnesením ze dne 26. 2. 2008 byl žalovanému 1) ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu. Dne 7. 4. 2008 bylo ve věci nařízeno jednání na den 12. 5. 2008, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Dne 26. 6. 2008 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného 1) proti rozsudku, dne 14. 7. 2008 se k odvolání vyjádřil žalobce a spis byl dne 28. 7. 2008 předložen odvolacímu soudu, který spis vrátil dne 22. 7. 2009 bez věcného vyřízení za účelem zjištění, zda žalovaný 1) nadále potřebuje opatrovníka z důvodu neznámého pobytu. Dne 24. 7. 2009, 6. 10. 2009, 5. 11. 2009 žádal soud o součinnost za účelem zjištění kontaktu na žalovaného 1). Dne 10. 6. 2010 se k soudu dostavil žalovaný 1), který sdělil kontaktní adresu v Anglii. Dne 18. 6. 2010 a dne 8. 7. 2010 byl žalovaný vyzýván k vyjádření se k odvolání opatrovníka. Usnesením ze dne 27. 12. 2010 nebylo žalovanému 1) přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 11. 8. 2011 byl žalovaný 1) vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, soudní poplatek byl zaplacen dne 17. 8. 2011. Dne 6. 1. 2012 podal žalobce návrh na singulární sukcesi, o které bylo rozhodnuto dne 22. 3. 2012. Dne 13. 4. 2012 byla soudu doručena plná moc k zastupování žalovaného 1) a dne 2. 8. 2013 žalovaný 1) doplnil své odvolání. Dne 21. 8. 2015 žádal soud žalobce o vyjádření k plnění žalovaného 1), dne 9. 9. 2015 došlo k částečnému zpětvzetí žaloby. Dne 17. 9. 2015 žalovaní vyslovili nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby, přičemž žalovaná 2) plně odkázala na tvrzení žalovaného 1), dne 18. 1. 2016 byli žalovaní vyzváni ke sdělní důvodů nesouhlasu s částečným zpětvzetím žaloby, které žalovaný 1) sdělil dne 27. 1. 2016. Dne 11. 2. 2016 se ve věci vyjádřil žalobce. Podáním ze dne 22. 2. 2016 se žalovaná 2) připojila k tvrzením žalovaného 1), dále sdělila, že si nepamatuje okolnosti vzniku závazku a jeho plnění. Dne 27. 5. 2016 k výzvě soudu žalobce doložil listiny a žalovaný 1) byl dne 4. 7. 2016 vyzván k vyjádření, vyjádření zaslal dne 5. 6. 2017, soud jej dne 12. 9. 2017 zaslal žalobci. Dne 10. 9. 2018 žalovaný 1) podal k soudu námitku promlčení práva žalobce s tím, že řízení u soudu řádně neběží, námitka byla ze strany soudu odeslána žalobci dne 25. 9. 2018. Dne 26. 8. 2020 soud vyzval opatrovníka žalovaného 1) k vyčíslení nákladů, o kterých bylo rozhodnuto dne 1. 10. 2020. Dne 4. 12. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním proti rozsudku. Odvolací soud dne 1. 3. 2021 vyzval žalobce k doplnění žaloby, dne 20. 5. 2021 ve věci proběhlo jednání, které bylo odročeno na den 27. 5. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku, kterým bylo řízení v části zastaveno a rozsudek soudu prvního stupně byl částečně potvrzen a částečně změněn. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7. 2021. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 29. 6. 2021. Dne 14. 7. 2021 podal žalovaný 1) dovolání, přičemž zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. K výzvě soudu předložil dne 17. 8. 2021 prohlášení o majetkových poměrech, dne 20. 8. 2021 byl vyzván k dalšímu doplnění skutečností rozhodných pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalovaný 1) prostřednictvím zvoleného právního zástupce doplnil dovolání dne 1. 9. 2021. Dne 3. 9. 2021 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 15. 9. 2021 žalovaný 1) sdělil, že bere zpět svou žádost o ustanovení zástupce, na žádosti o osvobození od soudních poplatků však i nadále trvá. Žalobce uhradil osudní poplatek dne 16. 9. 2021 O žádostech žalovaného 1) bylo rozhodnuto dne 6. 10. 2021. Dovolání nebylo žalované 2) doručeno. Dne 3. 11. 2021 se k dovolání vyjádřil žalobce a spis byl dne 29. 11. 2021 předložen Nejvyššímu soudu, který dne 28. 2. 2023 dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 3. 2023. Dne 11. 4. 2023 podal žalovaný 1) žalobu na obnovu řízení. 5. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 6. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených